Nádherný týden se Swamim v Londýně byl završen závěrečným sobotním daršanem. Konal se ve školní hale, ve východním Londýně, která byla ve chvíli Swamiho příchodu zcela plná.
Po zpěvu bhajanů měl Swami krátkou promluvu. Mluvil o logice, v kontrastu se srdcem nebo intuicí, a jak jsou lidé vždy velmi rychle ochotni věřit tomu, co vidí navenek, ale ne tak rychlí, aby důvěřovali své intuici.
Vyprávěl příběh o tom, jak Krišna jednou předstíral že má bolesti žaludku...
Řekl, že jediný způsob jak se může vyléčit, je prachem z nohou jeho manželky! Tak požádal Naradu Muniho, aby šel a zeptal se Rukmini a Satyabhamy. Ale když se jich Narada Muni zeptal, obě řekly: "Ach, ne! Když ti dáme pro Pána prach z našich nohou, půjdeme do pekla!" Tak se Narada Muni rozhodl jít a poprosit namísto toho Gopi. Bez váhání Gopi řekly. "Ano, rychle, rychle si ho vem." Narada Muni na to odpověděl: "Víte, že můžete přijít do pekla, pokud to uděláte?" Ale Gopi řekly: "To je v pořádku, budeme velmi šťastné učinit to pro našeho Pána." A tak když to Rukmini a Satyabhama uslyšely, uvědomily si, co je skutečná oddanost.
Během zpěvu pak proběhlo několik promluv, jednu z nich měl Dr. Satya Narayan Das (Babaji). Mluvil o tom, jak jsme všichni jedna velká rodina a o vesmíru jako celku, se kterým jsme všichni propojeni. Zdůraznil důležitost opravdu vidět jeden druhého jako tuto velkou rodinu a pečovat jeden o druhého jako o sourozence. Po jeho řeči ho Swamiji vyzval, aby zazpíval, ale Babaji byl trochu plachý, tak jej Swami povzbudil, aby zazpíval jednoduchý bhajan "Jai Radhe, Jai Krishna, Jai Vrindavan". Bylo opravdu milé vidět Babajiho toto zpívat a vlastně zpíval velmi dobře, bylo to krásné!
Akce pokračovala dlouho do noci a nakonec skončila těsně po půlnoci. Byla velká účast, asi 400 lidí, zhruba polovina z nich se nikdy předtím se Swamijim nesetkala!
Žádné komentáře:
Okomentovat