pátek 29. ledna 2010

Sri Swami Vishwananda : Promluva po Shivaratri


Steffenshof, 19. března 2005

"Jai Gurudev !

Vítám vás v novém centru. Toto je první darshan po Shivaratri.

Vidíte před sebou sochy Narayany a Mahalakshmí a take shivalingam. Ten je požehnán Mahavatárem Babajím. Tento shivalingam je vyjímečný, protože jej Babají žehnal stejnou energií jako jyotirlingamy v Indii. Jyotirlingamy jsou lingamy, které byly stvořeny, kdykoliv se Shiva zjevil a manifestoval shivalingam, aby to místo zanechal posvěcené.

V Indii je pouze jedenáct jyotirlingamů a Mahavatar Babají požehnal tomuto stejnou energií.
Nazval jej Mrityumbakeshwar, „ten, který umožní lidem realizovat Božství“. Babají jej požehnal mnohými léčivými vlastnostmi. Když někdo recituje jedenáctkrát mrityumjaya mantru

om tryambakam yajamahe
sugandim pushtivardanam
urva rukamiva bhandanam
mrityor mukshiya mamritat

a polévá lingam vodou, tak se voda nabíjí léčivou energií. Potom by měl tu vodu pít.
Totéž platí o malých lingamech. Kdo má lingam, ať jej prosím položí do vody a tuto vodu pije. Mrityumjaya mantra ma stejnou léčivou energii. Babají také řekl, že má dokonce sílu probouzet mrtvé k životu. Kolik lidí má strach ze smrti ?

V noci při Shivaratri, jsem vysvětlil, že jsme tu, abychom překonali smrt a stali se Světlem. To je to, což skutečně jsme. Ale kdo by skutečně chtěl být tímto světlem? Mnoho lidí se o to pokouší, ale potom řeknou: „trvá to příliž dlouho“. Chybí jim trpělivost, třebaže je to jejich bytostní cíl.
Je správné, že bychom se neměli poutat na tělo; i když je tělo božské, stejně jako i mysl a duše jsou božské. Vše je Jedno. Není tu rozdílu. Proměňme tedy tělo ve Světlo.

Předtím je přirozeně nutné se hodně čistit. Za prvé musíme být k tomu skutečně připraveni. Na začátku říkáme: „Ano - Bůh existuje. Věříme v Něj. Ale kde je?“. Pokoušíme se najít Božství vně a přitom z Něj děláme něco od nás odděleného. Ale Bůh může být uskutečněn pouze v nás. Když mluvíme o Bohu, říkáme velmi často: „Bůh? Kde – mimo nás – je tato osoba ?“
Myslíme: On je tam, my jsme tady, jsme rozdílní. Kdykoliv mluvíme o Bohu, musíme vědět, že mluvíme o našem Já, o každé jednotlivé osobě, neboť my jsme Jeho částí. I když všichni různě vypadáme, když odstraníme závoj iluze, jsme ve Světle.

Stejně jako se tento překrásný lustr se všemi jeho různými žárovkami rozsvítí jedním proudem.
Když člověk našroubuje malou žárovku, získá tím přirozeně malé světlo, ale elektřina zůstává vždycky tatáž. S vámi je to stejné. Každý z vás může vyzařovat totéž světlo, toto božské Světlo. Musíte se jen odpoutat. Abyste mohli skutečně zářit, musíte se očistit ze vší negativity.

V minulém týdnu se mě někdo zeptal: „Mluvím pořád s Bohem. Ale proč nemohu Boha vidět ?“
Mnozí z vás mají tuto otázku. Usedáme k meditaci a k modlitbě, ale ještě pořád jej nemůžeme vidět.

Neočekávejte nic, když usedáte k meditaci nebo k modlitbě. Dokud něco očekáváte, omezujete všechno, co se se může stát. Neboť vaše mysl není opravdu nasměrována k Bohu.
Není skutečně soustředěná na Boha. Soustředí se na to přání. Musíte se tedy od tohoto přání poznat Boha odpoutat. To je těžké, není-liž pravda ?

Toto je největší přání člověka: chtít Boha! Ale musíte se zbavit tohoto chtění. V tom okamžiku, kdy od tohoto přání upustíte, spatříte Světlo! A to je to, co nazývame antahkarana, „vnitřní světlo“. Každý by chtěl toto světlo uvidět. Abyste toto světlo mohli vidět, musíte přestat hledat venku. Kdykoliv se v tichu posadíte, obraťte se do nitra, jděte hlouběji a hlouběji až se budete nacházet v naprostém tichu. V tomto tichu můžete slyšet Boží hlas ve vás, potom můžete slyšet váš vlastní vnitřní hlas: A to je hlas Boží. A když jej uslyšíte, nepochybujte o tom. Neříkejte, že je to váš výmysl. Je to opravdu tak.

Máte také mysl. Mysl je Maya; mysl je iluze. Ale tato iluze je stejně tak částí Boha. Bůh stvořil Mayu, a položil ji jako závoj na oči člověka, aby usiloval o osvícení. Bůh sám to dělá. Je to Jeho hra. Musíte být jen pozorovatelem. V tom okamžiku, kdy jste se naučili být pozorovatelem a Stvoření před sebou poznáte, budete vidět stejně tak, jak vás vidí Bůh a vědět to, co si o nás myslí.

Naše mysl je jako zrcadlo. I naše srdce je jako zrcadlo, zrcadlo, které je pokryté špínou. Veříte tomu, ze jasně uvidíte, když na něm tato špína leží? Pochopíte, že je tu zrcadlový obraz, ale bude velmi mlhavý. Dokud toto zrcadlo nevyčistíte, bude těžké uvidět světlo, rozumíte? Protože nám je tělo nejblíže, musí být nejdříve tělo čisté. Když je vaše tělo čisté, bude čistá mysl. Když je čistá mysl, bude čisté srdce. A když je čisté srdce, bude Boží Světlo skrze vás zářit a každý to bude zcela jasně vidět.

Začínejte tedy každý den tím, že řeknete :“ Jsem dítě Boží a musím být jako dítě Boží!“.
Dělejte to pro sebe, pro váš vlastní růst. Hluboko uvnitř víte, co je pro vás dobré. Pokoušejte se tedy o to nejlepší, abyste se změnili. Uložte si to do hloubi vašeho nitra; manifestujte to ve vaší mysli. A během dne si znovu a znovu vzpomeňte na to, že jste Láska. Jste Důvěra, jste Mír, jste Radost! Nepotřebujete žádné velké mantra. Zpívejte jednoduše: “Jsem Láska!“ Tím, že zpíváte “jsem Láska!“, si vzpomenete vždy na to, že jste Božští.

Neexistuje žádná velká, velká mantra, kterou musíte tisíckrát opakovat, abyste dosáhli uskutečnění. Jenom jednoduchá mantra, která vychází ze srdce, to stačí. Jak jsem řekl při Shivaratri: U modlení nejde o kvantitu, nýbrž o kvalitu. Kvalita, která vychází ze srdce, je ta nejvyšší. A to je to, co všichni Mistři, všechny Boží aspekty od nás lidí chtějí. Abychom se mohli s touto kvalitou srdce modlit, musíme projít stadiem „Božího Dítěte.“

Ježíš řekl: „není jiné cesty, nežli skrze Mne. Já jsem Pravda a Světlo, Já jsem cesta“.
Věříte, že myslel sebe jako tělo? Ne, nemyslel sebe jako tělo, nýbrž jako Kristus, který žije v každém z vás. Tento Kristus musí ožít, tím, že to, co Ježíš lidstvu dal, bude uvedeno v praxi. Potom porozumíme: „Šťastni ti, kteří jsou čistého srdce, neboť oni spatří Boha!“

Je to tak krásné, když je naše srdce čisté. Když naše srdce bude očištěno od veškeré negativity, kterou jsme sami vytvořili, budeme vyzařovat Boží Světlo!

Meditujte a zpívejte Boží Jména. Zpívejte: “Jsem Láska“. Pořád! Když je vaše mysl a vaše srdce ustarané, zpívejte to nahlas. To uklidní vaši mysl. Recitujte nejdříve ústy, potom myslí až to dosáhne srdce a bude nepřetržitě samo od sebe recitováno. Jai Gurudev !"

středa 27. ledna 2010

Guru koná svou práci

Již několikrát jsem byla svědkyní toho, jak se Swámí Vishwananda snaží ukázat nám skrze svou božskou lásku jak můžeme zažít v našich srdcích nekonečnou lásku Boží. Během jeho první návštěvy u mě doma a během dalších setkání s ním jsem měla možnost trochu vidět jak pracuje.

Mohla jsem vidět a cítit, jak se srdce neznámých i přátel, kteří za ním přišli v jeho přítomnosti otevírají. Často dává jednoduché rady nebo podněty. Každý dostane přesně to, co je nutné vzhledem k jeho nebo její současné situaci. Pozorovat způsob jakým učí lidi skrze svou senzitivnost a božskou lásku je pro mě opravdu významnou zkušeností. Sledovat, jak z těch, kteří vyhledají jeho pomoc, očividně padá veškerá zátěž a jak se mění, když se s ním setkají, to je opravdu krásná podívaná. Poprvé v životě jsem měla možnost vidět božského gurua při jeho duchovní práci.

Drishti/Springen

úterý 26. ledna 2010

Žijeme ve stavu snění

Žijeme ve stavu snění. Až procitnem, spatříme skutečnost. Ale tuto skutečnost nepochopíme myslí. Je to jinak a proto je lidská bytost tady: Dosáhnout reality toho, kdo jsi. Tuto realitu získáme jedině bezpodmínečnou láskou. Stejnou láskou, jakou ON nás miluje. Myslíš, že Jeho láska je vázaná na nějaké hranice, nebo na to, jak my Ho chápeme, nebo jak Ho šatíme? Boží Láska není vázána ničím, pouze láskou Jeho oddaných.“ Swámí Vishwananda

pondělí 25. ledna 2010

Nech lásku proudit

Když k Tobě přijde láska, nech tuto lásku proudit. Prociť tuto lásku v každé části svého těla, pak ji nech narůst a pošli ji dál. Můžeš ji poslat někomu, koho znáš, můžeš ji poslat přírodě, můžeš ji poslat kamkoli, nebo komukoli, pouze nech lásku ať vždy proudí.“ Swámí Vishwananda

(překlad: igor)

pátek 22. ledna 2010

Boží láska

Když drží matka své dítě, není tam žádných podmínek. Taková je i Boží láska. Cokoli jste udělali dobrého, nebo špatného, pokud se obrátíte k Němu, který má v sobě lásku milionů matek, s radostí vám odpustí.“ Swámí Vishwananda

(překlad: igor)

středa 20. ledna 2010

Chtěl bych...

Chtěl bych, aby všichni z vás dosáhli Božství. Chci aby jste si všichni uvědomili Boží lásku, která je ve vás. A nejenom to, chci aby jste se všichni stali nástrojem této lásky a šířili ji kolem sebe. Nabídněte tuto lásku každému, už jen pouhým odrazem vaší tváře se bude toto světlo přenášet, kamkoli půjdete.“ Swámí Vishwananda

(překlad: igor)

pondělí 18. ledna 2010

Satguru

Vždy hledáme svého Satgurua, protože pouze Satguru nás může vyvést z této iluze. Pouze Satguru nám může dát požehnání, které nás dovede k uvědomění si našeho pravého Já.“

Swámí Vishwananda

(překlad: igor)

pátek 15. ledna 2010

Žijící mistr

V roce 2006, na turné v USA řekl Swámí Vishwananda:

Guru nemusí být ve fyzickém těle. Mnoho Guruů pomáhá a vede své oddané nepřetržitě, aniž by byli ve fyzickém těle. Ale žijící Guru ve fyzickém těle může efektivněji pracovat a bezprostředněji pomoci.“

úterý 12. ledna 2010

Chai - recept


V těchto zimních dnech nám přijde někdy vhod horký čaj. Toto je jednoduchý recept na indický kořeněný Chai:

Koření je možno zakoupit v hotové směsi (Chai- masala), anebo dokonce celou směs i s čajem.

Kamalika nám popisuje svou jednoduchou verzi pro jeho přípravu na 4 koflíky:

½ litru vody s cca.4 čajovými lžičkami (podle síly) černého čaje a 2 čajovými lžičkami Chai – kořeněné směsi necháme krátce rozvařit, potom přidáme ½ litru plnotučného mléka, za stálého míchání cca. 5 minut mírně vaříme a nakonec, podle chuti, osladíme 5-6 čajovými lžičkami cukru.


pondělí 11. ledna 2010

Blahoslavení chudí duchem


Přepis promluvy Šrí Swámího Vishwanandy před darshanem, dne 19. prosince 2009 v Centru Springen, Německo.

Šrí Swámí Vishwananda: Jai Gurudev! (Publikum: Jai Gurudev!)

Před několika dny jsem dostal otázku. Někdo se ptal: „Swámíjí, vždycky říkáš to, co říkal i Kristus 'Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské.' „ Ta osoba se mě ptala: „Máme být nevědoucí?“ Inu, to není to, co jsem řekl. Podívejte se: „Blahoslavení chudí duchem“. Kristus ve skutečnosti nemyslel, že musíte být úplně nevědoucí, aby jste uskutečnili Boha. On myslel toto: Člověk musí vědět o Bohu, protože když jste arogantní, nedozvíte se vůbec nic. Velmi často však vyvolávají znalosti hrdost a my se tolik držíme našich vědomostí, že je tím zastíněna dokonce skutečnost. Když nevíte nic, to není samozřejmě dobré.

V podstatě je dobře, když je obojí v rovnováze, ale současně musíte, když chcete realizovat Boha, odložit obojí. Vědomosti souvisí s rozumem a když chcete rozumět Božství rozumem, je to marné. Nebudete nikdy schopni porozumět. Chceme něco pochopit, co nelze uchopit, co není fyzické.

Ale náš rozum, dokonce naše srdce chápe jen to, co je fyzické, co může uchopit, co můžeme ovládat.

Přesně jako v tom příkladu, který jsem vám před tím dal: Co uděláte, když se vám zabodne trn do paty? Zkoušíte něco; vezmete druhý trn na to, abyste jej odstranili. Použijete jiný trn, aby jste jej vytáhli. Ale schováte si je oba, nebo je odhodíte? Nu? Nesbírate je. Totéž: Když chcete odstranit trn nevědomosti, potřebujete k tomu trn znalosti. Čím více se přibližujete k Božství, čím více se k sobě blížíte, tím spíše musíte obojí dát stranou, protože to vytváří blokádu.

Jednou se ptal Lakshmana, Rámův bratr, při pohledu na Vashishtu, který hořce oplakával úmrtí svého syna. Vashishta, který je považován za jednoho z největších světců a který je tak znalý ve Védách a který je tak moudrý, co se týče vědomí a všeho jiného. Lakshmana na to řekl: “Jak je to možné?“

Rama se usmál a odpověděl: „Můj milý bratře, tam kde jsou vědomosti, je také nevědomost. Když člověk oplývá vědomostí, musí oplývat veškerými vědomostmi a ne jen určitými vědomostmi.

Je to stejné: Když si uvědomíte světlo, musíte si být vědomi také temnoty. Toto je dualita věcí. Jsme však omezeni na tuto dualitu anebo se nacházíme mimo ni? Nuže? (Někdo: omezeni).

Kdo jsme ve skutečnosti? Žijeme život na Zemi. Jsme upoutaní na tuto dualitu? Svým způsobem ano - jsme na ni upoutaní, protože jsme tu ve fyzickém světě.

Ale když se identifikujeme s opravdovým - naše opravdové Já není vázano touto dualitou.

Všechno závisí na tom, s čím se identifikujeme. A to je to, o co jde na vaší duchovní cestě nebo při vašem duchovním vývoji – překonat tuto dualitu věcí a dosáhnout mimoduálního stavu. Tento stav bez duality nemůžete s omezením, které si sami nařizujete, dosáhnout. Jedině, když se nad to povznesete, nad tímto omezením se stanete svým pravým Já.

A co je toto Já, o kterém jsme stále mluvili? Duch? Co je to duch? Víme, že je to Slovo. Poznali jsme to? Odpověď zní: „Ano“. Od prvního dne, kdy jste na Zemi až do konce se setkáváte se svým vlastním Já, ale člověk si to neuvědomuje. Pozastavili jste se někdy a zeptali sebe sama: „Co oživuje toto tělo?“ (Někdo: Bůh) Bůh – a duše je Jeho částí. Pravděpodobně je to malá část, ale v této malé části je celek. Toto je Boží mystérium. Dokonce v jedné molekule Božství, Boha. Celek je uvnitř. A to je to, co jsme. My nejsme jen lidské bytosti. (Usmívá se)

A když vezmeme do rukou Bibli, co je v psáno? Dokonce ve Védách stojí: Bůh stvořil člověka k obrazu Svému. Védy o tom mluví a vysvětlují: Všichni přicházíme z Jednoty a do Jednoty se vrátíme. Nezáleží na tom, jak dlouho tady chceme zůstat, ale vrátíme se do Jednoty. To je naše opravdová realita – pouze Jeho realita. Na konec je pouze On, který zůstává. Čím rychleji to pochopíme, tím rychleji jej dosáhneme. Toto je volba, kterou máme, udělat to rychle nebo pomaleji. Je to na každém z vás. (Usmívá se). Tak......víte, co máte dělat? (Smích) Víte, co chcete? (Publikum: Ano). Tak teď záleží na vás, abyste trochu pracovali. (Směje se)

Jai Gurudev! (Publikum: Jai Gurudev)

(Začíná zpívat bhajan)

pondělí 4. ledna 2010

Swámí s králíkem

Při mé poslední návštěvě ve Springen jsem přinesla na chvíli mého malého králíčka. Swámí ho viděl ve vstupní hale, přišel a chtěl ho také pohladit. Králík mu moc nedůvěřoval a pokoušel se utéct, nakonec však přeci jen zůstal úplně klidně sedět na jeho klíně. Nechtěl žrát pampeliškové listy a místo toho začal škrábat předními prackami po Swámího oranžové róbě, což ve Swámím vzbudilo náhlé obavy: „Ohhh, mám takový dojem, že mě ten králík považuje za obrovskou mrkev ?“

A posadil ho rychle zpátky na lavici.

Lilo / Springen

neděle 3. ledna 2010

Promluva na téma Guru / Učitel


Předpokládám, že se většina z vás již v životě setkala s více nežli jedním guruem. Ale je tu pouze jediný guru, který se dokáže dotknout vašeho srdce. U toho zůstanete potom celý život. Když mluvíme o guruovi, existují různé názory na to, co "guru" znamená. Je to zcela jednoduše "učitel," učitel na různých úrovních, v různých podobách.

V celém životě, od začátku až do konce máme různé guruy. První guru, kterého potkáme, a který je nám nejbližší, je naše vlastní matka. Ta nás učí jíst, mluvit, chodit, je tu stále a žádný jiný guru ji nemůže nahradit. Je pořád s námi, v radosti i trápení.

Trpí s námi a učí nás pokoře. Je prvním guruem, kterého uctíváme. Ve védách je psáno, že máme nejdříve uctívat svou matku přede všemi ostatními guruy, "Matra déva bába".

Druhým guruem je otec. Ten nás učí být silnými. Mnozí možná řeknou, "ó, otec, ten je vždy tak přísný ...", ale právě proto hraje velmi důležitou roli. Nabádá dítě k síle, aby si mohlo vybudovat dobrý život.

Dalším guruem je náš učitel ve škole. Když vyrůstáme, přijde čas, kdy musíme jít do školy. Tam máme různé učitele, kteří nás vyučují v různých oborech, které potřebujeme v životě.

Každý tedy musí projít životní období s těmito třemi guruy, nemůže se jim vyhnout a říct "ne, toho teď vynechám ...". Všechny nás porodila matka, všichni máme otce a všichni máme školní vzdělání. Ať už přijde mistr, avatár či dokonce kdyby se sám Bůh inkarnoval, musel by si tyto tři guruy prožít.

Svatí, jak je v křesťanství nazýváme, by byli označeni v Indii jako guruové. V Indii jsou nazýváni jako sádhuové, ršiové, muniové ... různými jmény, která znamenají totéž – učitel.

Když tedy projdeme těmito základními guruy našeho života, dospějeme jednoho dne k názoru, že život by snad měl být něco víc, nežli jen práce, jídlo a spánek. Na tomto místě začne naše hledání. Hledání, které jde pořád dál. Je to hledání vnitřní pravdy.

Existují různá "volání" po guruovi, jak gurua najít. Někteří lidé hledají gurua, protože zaslechli ve svém srdci vnitřní volání. Jiní zase prodělávají problémy, které nemohou sami vyřešit a potřebují podporu, někoho, kdo je v této době starosti, strachu a smutku povede.

Někteří jedou proto do Indie, jiní dají zase přednost tomu zůstat tady na Západě a jdou například do kláštera. Někteří, jejichž posláním je odevzdat se zcela Bohu, se stanou mnichem, jeptiškou, nebo sádhuem, jak se říká v Indii. Podřídí se svému guruovi a následují jeho učení.

Guruové mají různé aspekty. Jako všude existuje také u guruů jistý druh "hierarchie". Na nejvyšším místě stojí "param guru", neboli univerzální guru. Tito guruové nebo mistři se inkarnují přímo z Boha. Samozřejmě přicházíme my všichni také od Boha. Ale param guruové se vtělí již s vševědoucností a všemohoucností boží. Ježíš Kristus, Ráma a Kršna byli param guruové. Tito mistři položili základy k tomu, aby ukázali celým davům lidstva cestu. I když opustili svá těla nebo se dematerializovali, jsou zde přesto ještě přítomni. Kdykoli je zavoláme, jsou tady. Jejich doba inkarnace ve fyzickém těle je omezena. Potom potřebují nějaký důvod k opuštění Země, když předali svá poselství. Například Kršna, tento nádherný avatár, zemřel na jednoduché zranění šípem do nohy. Toto jsou ale jenom záminky, aby se tak mohli zase vrátit ke své pravé podobě.

Potom je v hierarchii džagat guru. Džagat guru má přímé propojení s Bohem. Narodí se "normálně" a během svého pozemského života dosáhne božského stavu. Stejně jako všichni ostatní gurové, jen s tím rozdílem, že v nich je Boží milost silněji přítomna.

Ve Starém zákoně je řeč o Mojžíšovi. Ten byl v neustálém spojení s Bohem. Pokaždé, když se uchýlil do ústraní, byl tady Bůh a mluvil k němu. Podobně to bylo u Abraháma. Dalšími příklady jsou mahávatár Bábádží a boží matka Marie. Jsou vždy v kontaktu s Bohem ve snaze pomáhat lidem a ujmout se jich. Je jich mnoho, vyjmenoval jsem jenom několik z nich.

Další jsou sadguruové, jako Sáí Bába ze Širdí, nebo mnoho svatých na Západě jako svatý Martin, svatý Mikuláš, nebo dřívější mistři jako Sókrates, Platón atd. Toto jsou sadguruové, kteří jsou "inspirováni" džagatguruy, a předávají učení svými vlastními slovy a ve vlastní interpretaci lidem (v jednodušší formě). Sadguruové jsou vždy v blízkosti lidí. Odpovídají na jejich otázky a pobízejí je, aby sami pátrali. Cítí nesmírnou lásku vůči lidem. Dokonce pouhá přítomnost sadgurua může lidi přivést k osvícení.

Tito se pak mohou sami stát sadguruy a sdílet své učení s lidmi.

Někteří lidé říkají: "Nepotřebujeme žádného mistra, který nás vede, můžeme Boha dosáhnout sami."

Mají pravdu. Člověk může Boha najít i bez učitele. V lidech existují ovšem znovu a znovu pochybnosti, a právě tyto pochybnosti jim zabraňují v tom, aby dospěli k sebepoznání. Kromě toho přinášejí pochybnosti s sebou také pýchu. To je okamžik, ve kterém guru udělá jasno a vede žáka k vyjasnění jeho pochybností. A když se objeví pýcha, dokáže ji guru zničit.

Může nastat doba, kdy si tě guru vůbec nevšímá a nemluví s tebou, třebaže jej velmi miluješ.

Guru ví, co je pro jeho dítě dobré. Proto něco takového dělá, aby své dítě zase uzemnil, a "přivedl zpět na zem". Aby pochopilo, že božství je zde a nyní, v jednoduchosti a pokoře, ne v pýše a egoismu. Často se stává, že lidé chtějí gurua poučit. Řeknou například: "Ne, to není správné, co říkáš, musíš to dělat jinak." Guru na to nic neřekne, jen se usměje. Toto je guruova pokora. Dovolí ti, aby sis myslel, že nic neví, třebaže ví velmi mnoho. Skrývá své vědění v pokladu svého srdce. Když se někdo stal mistrem všech smyslů a mistrem myšlenek jako sadguru, zůstane vždy pokorný.

Tito mistři jsou skutečně "realizované" duše. Po staletí k nim přicházeli lidé, dokonce i po jejich smrti k jejich hrobům, s prosbou o pomoc. I po smrti tu ještě jsou a pomáhají lidem. Tak velká je láska k jejich dětem, že vyslyší jejich upřímné modlitby. Mnozí z nich založili také kláštery a řády, které nesou zodpovědnost za ty, kteří se chtějí Bohu zcela odevzdat (např. svatý Benedikt a svatý František). Na Východě založil svámí Vivékánanda mnoho institucí.

Nad nimi stojí vždy param guruové, jako "zakladatelé" světových církví, Ježíš, Buddha, Muhammad atd.

To vše nás vede k závěru, že guru je mostem, který spojuje rozum s duší. Guru toto umění již zvládnul, například jógou nebo námasmaranou (opakováním božích jmen). Mistr však nikdy své božství nevyjeví, ukáže vždy lidskou osobnost.

Aby mohl být lidem nablízku, musí se Bůh stát člověkem.

Proto se také guru normálně (lidsky) chová. To je často lidem nepochopitelné.

Potom říkají: "Proč je ten guru takový? Chová se tak normálně, tak lidsky!" A potom začne rozum posuzovat a říká: "To je špatný guru, ten druhý je lepší", aniž by věděl, že všichni mistři slouží stejnému Všemohoucímu, Bohu, který je v každém přítomen.

Přesně tam nás chce mistr dovést, každý svým způsobem, k vnitřnímu guruovi. Mluvil jsem teď hodně o vnějších guruech. Když se však ponoříte hlouběji do učení všech těchto guruů, zjistíte, že jejich cílem bylo přivést žáka do nitra, kde sídlí ten opravdový guru, opravdový Bůh.

Říkáme: "Gurur brahma, gurur višnu, gurur dévó mahéšvaraha, gurur sakšát parabrahma, tasmai Šrí guravé namaha."

Toto je opěvování gurua, jako Stvořitele, jako Ochránce, jako Mahešvary, jako ničitele. Vše, co bylo stvořeno, podléhá zákonu přírody a nakonec zanikne. Mistr vede žáka k tomu, aby tyto tři věci překonal – narození, život a smrt. Nechává žáka poznat, co "smrt" skutečně znamená. Většina lidí má ze smrti strach. Strach opustit tento svět. Přitom zapomínají, že život po smrti těla pokračuje. Když toto tělo opustíš, neumřeš přitom doopravdy, jen tělo se mění. Stejně, jako se převlékáš, když tvé šatstvo je špinavé, nebo roztrhané. Musíš se převléknout, jinak na tebe nebude hezký pohled. To je tedy cesta gurua, most, který spojuje rozum se srdcem. Budeš gurua vždy potřebovat, i po smrti tu stále bude a povede tě.

Až jednou staneš před svým guruem, vycítíš to. Budeš k němu cítit tolik lásky, jako kdyby sis ho chtěl navždy přivlastnit, tolik ho budeš milovat a přát si, abys byl neustále v jeho blízkosti.

A když se pak zeptáš, jestli je tvůj guru, odpoví ti "ano", protože tato láska bude pro tebe tak přitažlivá. Můžeš jít za stovkami guruů a nikdy nepocítíš tak silnou přitažlivost, jako když potkáš svého gurua. Tvůj guru tě bude volat, protože tě zná lépe, než se znáš sám. Když se pak budeš chtít dostat dál, musíš se mu zcela odevzdat a dbát jeho slov. Poslyšte tento krátky příběh. Byl jednou jeden muž, který hledal mahávatára Babádžího. Hledal všude a myslel, že jedině sám Babádží může být jeho guruem. Konečně našel Babádžího v Himálaji. Když ho Babádží uviděl, zeptal se, co od něj chce. A muž odpověděl: "Hledám tě, mistře, už velmi dlouho. Chci, abys mne vedl a byl mým guruem". Babádží odpověděl: "Skoč z této skály." Muž šel a skočil skutečně z vysoké skály a při pádu se zabil. Poté řekl Babádží jednomu ze svých žáků: "Jdi, najdi jeho tělo a přines je ke mně." Když pak přinesl to tělo zpátky, pokropil je Babádží trochou vody a muž zase ožil."

Toto je příklad úplného oddání guruovi. Neříká, že se máte stát otroky, opravdový guru od vás nebude nikdy vyžadovat peníze nebo jiné materiální věci. Ale žádá od vás, abyste následovali jeho slov, jelikož vás svou milostí zavede do vyšších duchovních úrovní, kde zažijete blaženost, kde boží láska bude neustále proudit každou vaší buňkou. Nejen vaším rozumem, nejen vaším srdcem, nýbrž veškerými částmi vašeho těla. Pochopíte, že každé individuum je částí boží lásky. Když Bůh stvořil člověka, usídlil se v jeho srdci. Ale lidé jsou tolik zaměstnaní světem, že jeho pravé místo nenajdou. Mistr vás tedy povede na toto místo a jeho milostí se sami uskutečníte a objevíte toho pravého gurua, lásku, Boha, vyšší Já.

Džaj gurudév (Tímto pozdravem uctíváme vnitřního gurua v každém člověku)
Velikonoční svátky roku 2004

(www.casopisdotek.cz/mistri/viswananda.php)

pátek 1. ledna 2010

Mistrovo srdce


Vždy vám budu připomínat, že jste Božští! I když se má ústa unaví, moje srdce bude mluvit pořád dál, dokud nedosáhnete této úrovně: Vy jste Božství.“ Swámí Vishwananda

Sladkost, kterou máte uvnitř sebe čeká na své probuzení. Nezáleží na tom, jaká je vaše cesta, nebo jakou sadhanu provádíte, na čem záleží a co je nejdůležitější je to, jak svou sadhanu děláte.“ Swámí Vishwananda

Věz jedno: Cokoli Bůh dává, dává ve stanoveném čase a podle toho, jestli jsme už připraveni to zvládnout, či nikoli.“ Swámí Vishwananda

Nech čistou Lásku, ať Tě vede. Když si uvědomíš ryzost Lásky, nebude pro Tvoji mysl rozdílu, pak uvidíš Pána všude.“ Swámí Vishwananda

(překlad: igor)