sobota 31. května 2014

Satsang Sri Swamiho Vishwanandy během Pilgrimage - Devět Bohyní, Indie.


Otázka: Je jogínská a křesťanská tradice iniciace stejná? 
Odpověď: Existují různé způsoby, ale požehnání je vždy od Boha. Tradic je mnoho, požehnání je jedno. Ať je křesťanská, hinduistická, muslimská, realita za nimi je jen Jedna. To je to, co Guru Nanak říkal: Ek ong kar sat nam - jen pravda zvítězí. Když jste v pravdě sami se sebou. Pravda není to, o čem mluvíme, něco mimo nás. Jak si uvědomíte vaši cestu, když dosáhnete toho, čeho dosáhnout máte, znamená to jedinou pravdu, která znamená sebe. To je to, o čem mluví svatá písma. Není jen ve vás, ale stejně tak je ve všem kolem vás. 

Otázka: Pokud je Babaji inkarnací Krišny, jak mohou někteří lidé říkat, že i Ty jsi Krišnovou inkarnací? 
Odpověď: Kdo není Krišna? On je jediná realita. V Gítě se říká: „Jsem ten, kdo sídlí v srdci každého. Vy jste, on je, celý svět je…Krišna“ 

Otázka: Je rozdíl, když se modlíme k různým aspektům/ božstvům (Devi) v tom co (jakou kvalitu) obdržíme? 
Odpověď: Všechny Devi jsou jedna, i když má mnoho rozdílných aspektů. Každá forma dává určité kvality. Váš Išta Dev a vás Guru znamenají vše. Ale je dobré obdržet požehnání od všech Devi. Pokaždé, když se ukloníte sahasrára čakrou (vaší hlavou), Devi nad vás dá ruku, aby vám požehnala. Stojí před vámi a pokládá na vás svou ruku. Světci viděli, jak se Devi objevila a šířila svou lásku a požehnání na každého. Obdržíte od Ní všechna požehnání, když k Ní jdete. 

Otázka: Měli bychom si říct o to, co chceme a nebo důvěřovat v to, že Ona ví? 
Odpověď: Pokud máte plnou důvěru, že Ona ví, pak bude Ona vědět. Pokud máte malou důvěru, pak požádejte. I rozmluva s Bohem je modlitba, ať už je to žádání nebo modlení, když jste činní. Není to jen, když si sednete nebo když jste v chrámu, modlitba má mnoho podob. Pozitivní myšlenka je modlitba k Božství. Kdekoliv jste, nesete si Božství s sebou. Cokoliv děláte, je modlitba k Němu. I v činnosti je modlitba. Práce je uctívání. Manuálně, duchovně, fyzicky, když se odevzdáte Bohu, je to modlitba. 

Otázka: Proč se samotná Šakti musela inkarnovat a projít utrpením, aby dosáhla Šivy?  
Odpověď: Dnes jsem to vysvětloval. Musíte chápat, že velmi často jsou za těmito příběhy hluboké významy. Jsou pěkné pro mysl, ale i velmi symbolické. Když Devi bojuje s Chandem a Mundem, zosobňujícími Chamtivost a Majetnickost, Devi symbolizuje toužení po Božství, po Atma Šakti, příčině toho, že vaše duše je Božská. Ať je plná „špíny“ nebo karmy, a nebo vůbec, je božská. Tak moc, jak jen může být světlo zaprášené prachem, tak světlo stejně stále svítí. A tak Devi symbolizuje takový příklad, že i když člověk odstraní tuto chamtivost (a všechny nepotřebné vlastnosti), neznamená to, že to odejde, ale že je neaktivní, nemá sílu, pak se za to můžete dostat. Takže Devi se inkarnovala a prošla vším, aby naučila lidi určitým věcem. Pokud by to Božství neudělalo, pak by se lidé nedostali tam, kam se měli dostat. I Sati se inkarnovala, aby přišla na všechna tato místa, aby je zenergetizovala, nejsou to jen náhodná místa, jsou to místa velikých energetických bodů. Je to to, co vyrovnává proudění vibrací pro celý svět. V dávných dobách mudrci v Egyptě vystavěli pyramidy, protože věděli, mohli vidět a cítit, že místo je svaté, něco velice silného, proud energie. Tyto energie v dnešních dobách vymizely. Ale zde jsou stále, víra lidí je přiměla zůstat. Také, když přijdete na taková místa, ocitnete se v tomto energetickém poli. I když to necítíte nebo nevidíte, Devi vám žehná. Děje se to na vaší duši. Opět, jen abych vám připomněl, co jsem říkal první den, není to náhoda, že tady máte být, je to proto, že Ona vás zavolala. 

Otázka: Jsou tu nějaké možnosti, jak otevřít energii ženy, pokud je cítit, že jí schází a jak to udělat? 
Odpověď: Mužská a ženská energie je přítomná ve všech. Je to jen fyzické tělo. Ve fyzickém těle jsou obě energie přítomné. Někteří lidé obdrželi více mužské či ženské energie: člověk by se měl naučit přijmout se. Některé ženy mají velmi maskulinní energii a některé velmi ženskou energii, jsou velmi jemné. Člověk se musí naučit přijmout se. V okamžiku, kdy se přijme, je v rovnováze. Protože energie je zde, aby vytvořila tuto rovnováhu. Také ve vztazích to může člověk vidět, ale stane se to nejdřív uvnitř. Není to o tom být více maskulinní nebo ženská, je to o tom být tím, kdo jste. 

Otázka: Jaký je důvod inteligence? Proč nás Božství vytvořilo tak orientované na mysl? 
Odpověď: Potřebujete obojí. Na cestě k Božství byste neměli být hloupí. Měli byste mít určitou znalost, ale měli byste rozlišit, jaký druh znalosti. Duchovní znalost je velice důležitá. Není v mysli, zaměření by mělo být na srdce. Na cestě bhakti je koncentrace zaměřená na srdce, ale přesto potřebujete mít určitou vědomost a ta je důležitá. Protože to je způsob, jakým se posunete. Pokud se chcete někam dostat, aniž byste věděli, jak se tam dostat, možné to nebude. Vnější znalosti jsou omezené, ale duchovní znalosti si s sebou ponesete. Dokonce i v dalším životě. Když jste si v tomto životě osvojili duchovní vědomosti, v dalším budete ze začátku hledat, ale v určitém bodě se objeví, protože sídlí uvnitř duše. 

Otázka: Jaký je rozdíl mezi Yoga Majou a Maha Majou? 
Odpověď: Srimati Radharani mi to nedávno vysvětlila ve Švýcarsku. Je tu Maja Devi a je tu Yoga Maja, také nazývaná Maha Maja. Maja zakrývá oči všem lidem, ale Yoga Maja je zakryje dokonce i Božství, je to Jeho vlastní Šakti, kterou zakrývá Sebe. Je to Jeho vlastní vůle a síla. Lidé jsou svázáni Majou, ale On jí není kontrolován, je to Jeho vlastní kosmická Šakti a tato Yoga Maja, kterou navštěvujeme na všech těchto místech je Šakti samotného Pána. Když spadne závoj Maji, jsme sebe-realizovaní. Každá forma realizace je realizací Boha. Jsou různé druhy realizace. Není založená na tom, jak moc člověk studuje, můžete se posunout od jedné realizace ke druhé jen díky milosti Gurua a Boží milosti. 

Otázka: Říká se, že Radharani je Krišna, není Božská Matka? 
Odpověď: Radharani a Krišna jsou jedno, není to Durga. Ona je aspektem Yoga Maji. Pán a Jeho Maja jsou jedno, jsou vždy spolu. Je to samotná Yoga Maja, která se inkarnovala jako Durga, ale je tu, aby ničila, zabíjela démony, plnila přání atd. Ale Radharani je formou oddaného, bhakti. Ona je zaměřená jen na dávání této Božské lásky. Existují dva výrazy pro lásku: Pyar nebo Prem. Pyar je běžná láska, ale Prem je zjemnělé vyjádření lásky, to je Radharani, když se tato čistá láska probudí, je to Ona. 

Otázka: Bylo v křesťanství původně „Otec, Syn a Božská Matka?“ 
Odpověď: Matka je Duch Svatý, Šakti. Tou Bůh vše tvoří. On to chce a Duch to manifestuje. Duch Svatý je ukazován jako holubice, holubice je femininní, je to jemná energie, Matka. V Otčenáši se říká „buď vůle Tvá, ať v nebi, tak i na Zemi“, mluví se o Matce, protože vůle Boha je Matka, která ji manifestuje. Božská Matka je samotný Duch Svatý. 

Otázka: Co když existuje konflikt mezi žádáním o materiální věci a věci duchovní? 
Odpověď: Člověk potřebuje obojí, materiální i duchovní. Nemějte výčitky požádat o materiální věci. Buďte rádi, že jste také na duchovní cestě. 

Otázka: Jak se máme chovat k murti v chrámech? Měli bychom je poprosit o požehnání? 
Odpověď: Prostě buďte otevření, otevřete svá srdce. Pokud chcete něco konkrétního, pak je požádejte. 

Otázka: Jak poznám, na kterém duchovním stupni jsem? 
Odpověď: Neodpovím, není to dobré, protože to vede k posuzování a soutěžení, když se lidé začnou srovnávat „Já jsem na takovém nebo takovém stupni“. Je to jen mezi vaší duší a Bohem. Všechny problémy vyvstávají na duchovní cestě, když člověk začne porovnávat. Pak nastoupí pýcha. A pak Devi začne být divočejší, Mahakálí a tak dále. 

Otázka: Jaké je spojení mezi Vrajou a Vrajeshwari? 
Odpověď: Dhyanu Bhakta byl z Vrajy, takže nazval Devi Vrajeshwari. Také je Devi zvaná Ekadashi Devi. Říká se, že kdokoliv drží půst v Ekadashi pro Narayanu, dosáhne Ho, ať je dobrý nebo špatný. Jednou žil král, kterého se každý bál, jelikož byl docela zlý člověk. Ale udělal jednu dobrou věc, vždycky držel půst pro Ekadashi a obdržel požehnání poznat hlubinu srdce každého. 
Jednou k jeho paláci letěli dva práci a jeden z nich povídá: „Nelítejme tam, ten král je velmi zlý. Poleťme místo toho k mudrci, který žije v lese.“ Král to zaslechl. Uvědomil si, že i když obdržel požehnání, že není tak dobrý jako mudrc? Vyrazil mudrce hledat, pak ho našel a uviděl, že to je jen sedlák. Podíval se do jeho srdce a viděl jeho jednoduchost a pomyslel si: „Mohl jsem být o moc lepší, kdybych se změnil“. Takže díky půstům si mohl uvědomit, že se musí změnit a udělal ve svém životě změnu a stal se velice dobrým králem. 

Otázka: Máme karmu, kterou potřebujeme naplnit, s každým koho potkáme? A co můžeme udělat, když je taková osoba neduchovní a my jsme s takovou osobou ve vztahu? 
Odpověď: S každým s kým se v životě potkáte, máte určitou karmu. Neznamená to, že musíte být ve vztahu s každým, koho potkáte. Vězte, že život každého člověka je individuální. Můžete ovlivnit člověka, aby se stal duchovnějším, tak, že v jeho životě budete. Ale pokud nejste, neměli byste se snažit, vše má svůj vlastní čas. Litování druhého nic nezmění. Má určitou karmu, kterou má zpracovat. Pokud se má změnit, změní se. 

(překlad Bhawani, Č.R. )

pátek 30. května 2014

Pilgrimage Indie – Devět Bohyní (3.část)

(pátý a šestý den)
Nejprve něco, co jsem zapomněl zmínit o murti Mirabai Krišny: pokaždé, když tam, jedenkrát ročně, oslavují Krišna Janmasthami, murti se zmenší a dosahuje ¼ normální velikosti, protože je to oslava narození „baby“ Krišny.


Chamunda byla Bohyní Kálí, která vyskočila z Durga Devi, během velké bitvy s démony Shumbou a Nishumbou. Bojovali tam dva generálové Shumbovy a Nishumbovy armády, jménem Chand a Mundh. Ze svého těla Durga vypustila Bohyni Kálí, která usekla hlavy Chandy a Mundhy. To učinilo Durgu velmi šťastnou a udělila Kálí laskavost, být známá od té doby jako Bohyně Chamunda. 


Gurpreet domluvil puju/také VIP zacházení pro Gurujiho. Nabídli jsme jí sárí, tyčinky, jídlo, vodu a další dárky. Po puje jsme šli dolů do jeskyně, kde byl Šiva lingam. Každý Šakti Peeth /pozn.: místo uctívání Šakti/ má také přítomného Šivu. Bez Šivy tam Šakti nemůže být a naopak. V chrámu Devi nám Swami znovu řekl, co mu Devi o sobě řekla. Řekla, že jako Chamunda je zodpovědná za odstranění vlastností jako připoutanost a sobectví. Nachází se v oblasti svadhišthána čakry/pozn.: 2 čakra/, v zásadě kontroluje nižší čakry, společně s Chinna Mastika Devi, která kontroluje sexuální energii. Pouze když zničí všechny negativní „zvířecí“ vlastnosti, je energie volná a schopna cestovat skrze manipúra čakru /3 čakra/ do anaháta čakry, srdce/4. čakra/, kde může být pocítěna bhakti/láska a ještě více růst.

Guruji řekl, že tato stránka Chamundy Devi je vyhledávána Siddhy, přicházejícími k ní kvůli duchovnímu postupu a vlastnímu dosažení "siddhi", duchovní moudrosti a síly. Je to jeden z pouhých dvou „siddha peeths“, vedle Jwalamukhi.

Dalším chrámem, do kterého jsme šli, byl chrám Vrajeshwari Devi. Existuje mnoho vzájemně se prolínajících vysvětlení toho, kdo je Vrajeshwari Devi. Zkusím je učinit tak jednoduchými a jasnými jak to jde.
Především, místo chrámu Vrajeshwari Devi v Kangře, je jedním z hlavních Šakti Peeth. Je to místo, kam dopadla na zem prsa Sati. Místo „Kangra“ znamená „Kan“ a „Garh“, což je přeloženo „pevnost vystavěná na uchu“. Příběh, který je za tím, lze nalézt v Puránách: toto „ucho“, na kterém byla pevnost vystavěna, je ucho démona „Jalandgara“, manžela svaté ženy „Tulsi Devi“. Poté, co se rozhodla zabít svého démonského manžela Jalandhara, Višnu a Šiva se obávali hněvu Tulsi. Aby ji uklidnili, udělili Jalandharovi požehnání. Jalandhar si přál, nechť tam kde bude jeho tělo ležet, toto místo se stane svatým místem pro Bohy a Bohyně a jejich oddané uctívače. Odtud je toto místo známo jako Jalandhar Peeth a má 64 chrámů. Nejznámější je chrám Vajeshwari Devi, který je také domovem „Mahavir Bherona“ (příběh o něm pokračuje níže), Pána Šivy, Dhyanu Bhakty a Tary Devi.


Je tam také propojení Vrajeshwari chrámu s Višnuem: Dhyanu Bhakta, svatý, který přišel z Mathury (Vrajy), po obdržení jejího daršanu, jí dal jméno Vrajeshwari. Existuje také více tantrických nebo ezoterických vysvětlení této Bohyně: jak bylo zmíněno, kundalini energie cestuje z můladháry (základní) čakry skrze svadhišthána čakru, do manipúra čakry. V manipúra čakře, také nazývané „místo ohně“, energie cestuje nervem zvaným „vrajesh“ a projevuje se tam jako Vrajeshwari Devi. Je také nazývána Vajr-Tara, Ugra-Tara a Vajr-Vero-Chaniya. S jejím požehnáním energie může cestovat do anaháty roznítit Božskou lásku/bhakti.

 
Osobně: Je to takové požehnání moci cestovat „skrze“ tyto Šakti Peeths, specielně s mým Guruem. Člověk může cítit, jak nás Božská Matka žehná na každé zastávce (Peethu) svým odpovídajícím aspektem. Lze to vnímat jako vnitřní cestu skrze rozdílné čakry/aspekty sebe sama, zaujímající místo vně. Nebo tak, že vně a uvnitř se spojí v jedno. 


Swami si, zdá se, tuto cestu také velmi užívá. Většinou cestuje se všemi v autobuse. V tomto chrámu je také přítomný Mahavir Bheron. Jeho murti je nejstarší murti Bhairava, přes 5000 let stará! Když se díváte na jeho tvář/oči po nějakou dobu, můžete vidět, jak se jeho podoba mění na různé podoby. Také, kdykoli tam přijde pohroma, jeho oči začnou ronit slzy. Stalo se to v roce 1904, kdy tam bylo velké zemětřesení, které zničilo některé chrámy, s vyjímkou svatyně Tary Devi, která je zde také. Slzy bylo možno znovu vidět v roce 1982, když se odehrála tragédie v Panjabu, při které bylo zabito mnoho sikhů. 

Zajímavé na chrámech je, že mají tři rozdílné střechy. Vršek jedné má tvar střechy mandiru, další tvar Gurudwara (chrámu sikhů), další tvar střechy měšity. 

Lidé všech těchto třech hlavních indických náboženství je navštěvují, protože jsou s nimi historicky propojeny. I budhisté sem rádi přicházejí, pro požehnání Tary Devi (Vraja Yogini).

Večer měl Guruji satsang. Během satsangu jsem vše zapisoval, takže pokud jsem vynechal jednu nebo dvě věty, odpusťte mi. 

Takže nejprve Guruji řekl, že bylo velmi zajímavé znovu vidět požehnání a milost Matky, vše šlo lehce a velmi dobře. Pak požádal Gurpreeta, aby promluvil o rozhovoru, který s ním vedl. Řekl, že Guruji s ním hovořil o Guru Parampaře, která začíná Mahavatarem Babajim, pak Satguruem, pak Guruem. 
Řekl, že Mahavatar Babaji byl inkarnací Krišny. V roce 2001 mu Babaji dal titul Paramahamsa. Tento titul je dáván pouze Acharyovi a je velmi vzácný. V roce 2005 byl oficielně ustanoven Acharyou, a když mu jeho dikša Guru dal požehnání, Mahavatar sám se zjevil a vložil své ruce na jeho ramena, vložil své ruce na Gurujiho a na jeho ramenou se objevila shanka a chakra. Uskutečnil se celý obřad s tím spojený, také s yagnou atd., ale toto byla poslední a velmi důležitá část obřadu. 
Pak vyvstala otázka, řekl Gurpreet, proč Babaji zřejmě nebyl realizovaným již od dětství, proč potřeboval nejprve Gurua? Swami řekl, že nezáležíc kdo člověk je, potřebuje Gurua. Ukazuje se, jak je Guru Parampara důležitá. Ježíš sám čekal 30 let, aby začal svou misi, čekal na Jana Křtitele, aby mu dal dikšu, Ráma čekal na Vishwamitru, aby mu dal Gayatra dikšu. Přestože se zrodili s veškerou sílou, je spící a stane se aktivní pouze tehdy, když nastane správný čas. Vše má nějaký důvod, cokoli mistr dělá, je za tím důvod. Ráma čekal na Vishwamitru, aby mu odhalil veškerou Šakti, která tam pro něj byla. Bůh stvořil vesmír, ale vytvořil určitá pravidla, která právě On také dodržuje, tak aby lidé rozumněli, že tato pravidla jsou důležitá a řád je prosazen. On nemůže tato pravidla překročit, ale může je zmírnit. Tak mistři čekají vždy na správný okamžik, stejně jako čekají žáci. S mistrem se také inkarnuje celá „skupina“. Řekl, že lidé stále zůstávají u čtyř věcí - jak, kde, proč, kdy… Ale na duchovní cestě není žádné „proč“, protože to bude odhaleno v průběhu života, stává se životním úkolem/odhalením. 

Pak přítomní mohli začít klást Gurujimu otázky… 

(obsah satsangu bude uveřejněn samostaně v následujícím článku) 


Ten večer mi Gurpreet předal novinový článek, který byl publikován v novinách v Katře (poblíž Vaishno Devi). Několik Swamiho oddaných bylo zpovídáno novinářem, když šli nakupovat do města. Vyprávěli novináři o Gurujim a Bhakti Marze a toto je článek, který byl publikován (ačkoli vám nemohu sdělit, co je v něm napsáno… 


Úterý, Dharamshala: 
V úterý ráno jsme opustili hotel po snídani, autobusem. Guruji odjel již mnohem dříve autem do Dharamshaly (Mc Leod Ganj). Mc Leod Ganj je místo na kopci, shlížející na Dharamshalu a je rezidencí Dalajlámy, stejně jako místem exilové vlády Tibetu. 

Když jsme tam autobusem dojeli, po dobrodružné cestě přes ne moc zpevněné horské silnice, museli jsme dojít pěšky asi 500m, než jsme došli ke vchodu do Dalajlámova chrámu, kde na nás Guruji a další již čekali. 
 

Guruji měl audienci s Dalajlámou, přestože se to zdálo zpočátku nemožné. Naše oficiální žádost byla odmítnuta, protože Dalajláma měl být v té době vzdálen. Bylo nám řečeno, že i velvyslanci byli odmítáni. Přesto požádal Guruji Gurpreeta, aby to zkusil znovu a tentokrát to bylo během 24 hodin úspěšné! Řekl nám, že se setkal s Dalajlámou a měl s ním krátké, ale přátelské setkání.
Dalajláma se ptal na Gurujiho misi a jak dlouho už je v Německu. Guruji mi také řekl, jak se ho dotkl, vidíc jak tibeťané mají slzy radosti v očích, když vidí Dalajlámu, které ukazují tolik odevzdanosti svému vůdci, tolik lásky k němu a víry v něj.
Po audienci šli do kavárny a měli setkání s úctyhodným lámou Bhagdro. Vyprávěl jim o svém životním příběhu (který si můžete přečíst níže), a ukázal jim okolí Dalajlámova chrámu.



Když jsme přijeli, uskutečnil znovu cestu s celou skupinou, společně se Swamim. Do okolí chrámu nebylo možno vzít fotoaparát nebo mobil. 
Nejprve jsme prošli malým muzeem. Jeho tématem je aktuelní situace a nedávná historie tibetského lidu. Velká část z toho se zabývá tibetskými mučedníky a těmi, kteří se sami obětovali (skočili do ohně), na protest proti čínským agresorům, kteří ve jménu „osvobození“ Tibetu jej ve skutečnosti obsadili. Když jsme vyšli z muzea, déšť se začal řinout a my jsme běželi do bran chrámu. Chrám Dalajlámy je na vznešeném místě. Je obýván různými Božstvy, hlavně Buddhou, ale také zelenou Tarou a Guru Padma Sambhavou, který přinesl buddhismus v 8. století našeho letopočtu do Tibetu a je mezi tibetskými buddhisty velmi ctěn.
Mně se specielně líbila zelená Tara, která vypadla a byla vnímána jako velmi soucitná. Guruji vysvětlil, že není rozdíl mezi buddhistickou Tarou a hinduistickou, jen je představována odlišně. Její podstata je přesně ta samá. V chrámu jsou také tři Rajové (králové), ctěni jako velmi důležití vůdci buddhistické historie. Uvnitř chrámu je také mnoho starobylých původních písem na různá témata, jako filozofie, věda, astrologie, tantra, medicína atd. V jejich chrámu také uchovávají obrovské balíky se specielními bylinami, které jsou tam ponechávány, aby obdržely svaté vibrace chrámu. Během několika dnů zde bude festival, během kterého Dalajáma bude rozdávat malé balíčky těchto léčivých bylin lidem.
Velmi častým společným tématem v chrámu a na tomto místě obecně byla také „Kal Chakra“, kolo času. Je to koloběh života, kruh života a smrti.
Pak jsme všichni šli deštěm do „Nickovy“ italské restaurace, která má pověst nejlepší restaurace ve městě. Líbila se mi myšlenka dát si pro změnu nějaké italské jídlo. Usadili jsme se ve druhém podlaží, protože restaurace byla stále plná jiných hostů, a ctihodný láma Bagdro začal sdílet s celou skupinou svůj životní příběh.
Cestuje jménem Dalajlámy po světě, aby sdílel co se stalo s lidem Tibetu. Byl 4 roky ve vězení a také mučen čínskými úřady. Řekl, že zde v Dharamshale je tibetská vláda. Indická vláda jim dala toto místo, protože je to místo na kopci a vypadá/ je vnímáno podobně jako Tibet. Řekl, že tibeťané mají více než 3000 letou historii, se svou řečí, měnou atd. Ale číňané chtějí vnutit vlastní kulturu Tibetu, přestože je úplně odlišná. Vzhledem k čínské okupaci bylo zničeno 6000 tibetských klášterů.



Řekl nám také, že od roku 2011 Dalajláma není již duchovním a politickým vůdcem, rozhodl se být už jen duchovním vůdcem, a místo toho zavedl zde v Dharamshale demokratickou vládu.

Bagdro se stal mnichem v jeho vlasti, v Tibetu, v roce 1985, z jednoduchého důvodu, protože byl hladový a potřeboval jídlo. Musel čekat rok na povolení, aby se mnichem stal. Velmi si užíval život v klášteře, protože neměl více hlad a dostal nějaké tibetské vzdělání. Jednoho dne přišli nějací holandští turisté a řekli mu o Dalajlámovi (Dalajláma opustil Tibet již v roce 1957). Řekli, že Dalajláma je vůdce tibeťanů. Nejdříve tomu nechtěl věřit, vždy věřil, že čínský vůdce je jeho vůdce, tak byl veden čínskou doktrínou. Až když četl knihu, kterou od těchto turistů dostal, uvědomil si, co se stalo jeho zemi v minulosti. 
Připojil se k nějaké protestní akci s ostatními mnichy. Během jedné události křičel „ať žije Dalajláma“ a „svobodný Tibet“ s ostatními mnichy a čínský voják na ně začal střílet, zabil mnohé, i malého 10 letého mnicha, a 75 mnichů uvěznili a zavřeli klášter. Začali ho hledat, ale jen umístili jeho obrázek jako „hledaný“ a vypsali odměnu, za informace, vedoucí k jeho uvěznění. Během této doby oblékal ženské šaty, aby nebyl poznán. Řekl, že to bylo jako ve filmu. Ale nakonec, po více než měsíci skrývání, ho našli a zavřeli jako „teroristu“, obvinili z ničení čínského národa. Vyslýchali ho, obvinili z přijímání peněz od Dalajlámy pro zorganizování povstání. Mučili ho elektrickým proudem, chozením po střepech atd. Po 10 měsících měl spoustu zdravotních problémů, a to i psychických, v důsledku mučení, a nakonec byl převezen do jiného vězení, kde zůstal po další 3 roky. Během této doby využívali jeho a další vězně, berouc jejich krev na prodej čínským nemocnicím. Někteří z jeho přátel zemřeli, protože odebrali jejich ledviny, pro prodej čínským nemocnicím/pacientům. 
Nakonec se dostal z vězení s pomocí „Amnesty International“ a uprchl do Indie, kde se setkal s Dajlámou. Řekl mu, že by si měl koupit zbraně a jít zpět bojovat. Ale Dalajláma řekl, že boj nepomůže, jen to udělá horší. Nicméně Dalajláma mu dal práci, psát knihy, řekl, že knihy jsou silnější zbraň. Začal cestovat po světě s pomocí španělského soudce, šířit své poslání. Napsal už tři knihy. Mluví na univerzitách, školách a dalších místech. Řekl, že situace tibetského lidu je velmi špatná nebo dnes ještě horší a prosil nás všechny sdílet tyto informace. Jeho rodina je stále v Tibetu, má dvě sestry (jedna zemřela v důsledku hladu) a rodiče, kteří jsou stále na živu, v obtížných podmínkách v Tibetu. 

Po jeho řeči řekl Guruji, že je tak ohromen vírou tibetského lidu v jejich vůdce Dalajlámu, i přes utrpení, která museli vydržet. Řekl, že člověk může na jejich tvářích vidět klid, bez ohledu na to čím všichni prošli/procházejí, a že si zvolili soucit a odpuštění i pro své nepřátele, a že je můžeme vidět jako příklady a také pomoci šířit jejich poselství. Řekl, že doufá, že láma Bagdro přijede do Německa a navštíví nás. Řekl, že je velmi šťasten, že díky Božské prozřetelnosti jsme ho potkali. 


Poté jsme sešli o patro níž a užili si naše společné jídlo. Po nějakém nakupování jsme se vrátili zpět do autobusu a jeli nazpět do hotelu. Na cestě autobus musel objíždět a dvakrát jsme málem uvízli, protože cesta byla tak úzká. Ale s pomocí místních obyvatel se podařilo našemu týmu 3 řidičů nás skrze tyto úzké silnice dostat, což bylo velmi oceněno potleskem celé skupiny. 

(Tato zpráva byla sepsána Paarthou, který je se Swamim na Pilgrimage)

čtvrtek 29. května 2014

Sri Swami Vishwananda navštívil Jeho Svatost Dalajlámu.

Zde je několik obrázků z jejich setkání, které se uskutečnilo počátkem týdne v rezidenci Jeho Svatosti v Dharmasale v Indii...




Brzy budeme mít zprávu od Paarthy, který je na Pilgrimage na severu Indie se Swamim, sledujte tento blog!

Séva jako součást Božského tvoření.

Swami jednou řekl: 
„Lidé když přijedou do Springenu, často vykonávají Sévu, Séva - služba okolnímu světu – je jedna věc, zatímco služba v Centru ve Springenu je jako sedět v zahradě Božství a účastnit se s Ním tvoření. To je důvod, proč lidem, když přijedou do Shree Peetha Nilaya, zdůrazňuji, že by měli Sévu dělat, protože když sedí a nic nedělají, mysl se zapojí a stane se aktivní. 
Když jsou aktivní na Sévě, mysl neuvízne v tom být egoistický, je to doba, kdy Maha Lakšmí sama projevuje své mateřské city a lásku tomu, kdo Sévu dělá. V tomto stavu zapomnění na sebe sama, se energie Božství stane aktivní, pak si člověk uvědomí, že Springen není jen pro lidi, kteří tam žijí, ale pro všechny, jsme jedna rodina."

Ambika, která má organizování Sévy na starosti, se nedávno vydala na obchůzku mezi sévisty, udělala pár snímků, a zaznamenala některé jejich zážitky a pocity…
Přinášíme vám několik z nich:

„Séva je meditace a sebereflexe. A tím, že jste uprostřed přírody, se můžete cítit velmi blízko ke Stvořiteli. To pomáhá člověku se uvolnit…" 

„Líbí se mi dělat Sévu, je to práce pro společenství..."



„Séva dává tolik lásky ke Swamijimu. Prostě pořád myslete na Něj a to udržuje vaši mysl klidnou…"

„Séva mi dodává klid, užívám si, že jsme schopni něčeho takového, v tak krásném místě, s podobně smýšlejícími osobami…“


„Dělám Sévu, kdykoli mám čas a přijedu do ášramu, protože vím, že potřebují pomocníky na Sévu. Dělám to jako službu Gurujimu a být blízko Něj…“


„Séva je práce, kterou mohu udělat pro Swamiho, pro Bhakti Margu, a samozřejmě pro sebe. Nejkrásnějším zážitkem bylo Séva setkání ráno, kdy jsme zpívali OM a prováděli meditace Lásky pro Matku Zemi…“



„Séva je pro mne vyjádřením lásky k mému Guruovi a projevem vděčnosti. Jsem zde pro podporu lidí s mojí violou, když zpíváme Bohu. Jen díky Swamijiho milosti jsem se naučila improvizovat, protože předtím jsem byla schopna jen hrát klasickou hudbu z listu. Přála jsme si vždy hrát jen pro Boha. To je moje Séva.“




„Séva je relaxí a osvěžuje moji duši…“






„Séva je služba, která naplňuje oddanost…“
„Dělám Sévu, protože mám pocit, že musím dát také něco mému Guruovi. Vím, že nic nepotřebuje a že chce jen, abych byla šťastná a pokročila duchovně. Takže tím, že pomáhám Jemu, vlastně pomáhám sama sobě a to Ho činí možná trochu šťastnějším…“



„Séva je velká radost, dělá mne šťastnou sloužit mému Gurudevovi v jeho domově, společně s mojí duchovní rodinou…“

středa 28. května 2014

Z květnového Satsangu…

Otázka: 
Dává Bůh na duchovní cestě více svobodné vůle duši, když začíná svou duchovní cestu nebo se u ní projeví více svobodné vůle, když na duchovní cestě postupuje? Svobodná vůle může být definována jako možnost učinit rozhodnutí, provést výběr, jehož výsledek ovlivňuje to, jak rychle nebo pomalu dosáhne duše konečného cíle. 

Sri Swami Vishwananda: Velmi často na satsangu dostávám jedny a tytéž otázky o svobodné vůli. Na duchovní cestě obecně je jedna svobodná vůle - a to je vůle Boží. On je jediný, kdo je svobodný. 
Aby člověk měl svobodnou vůli, musí být svobodný! Pokud padl do sítí Máji, do sítí iluze, touhy, hněvu, chování v životě, jak může být svobodný? Nikdo není svobodný. Tak kde je svobodná vůle? Jestli člověk tolik lpí na životě, bojí se, že jej ztratí, kde je svobodná vůle? Je to svoboda? Ne, to není svoboda. 
Proto se říká, že neexistuje žádná svobodná vůle, protože jediná svobodná vůle – je vůle Boží, je svobodná, protože On je jediný, kdo je skutečně svobodný. On je nad všemi vlastnosti, které jsem právě zmínil. 
Vůle, kterou propůjčuje svému stvoření – to je vůle milovat Ho, protože to On nemůže udělat. Nemůže vám nařídit, aby jste Ho milovali. V lásce existuje svoboda. 
Říká se, že když se probudí skutečná láska, člověk chce jen milovaného. Když se probouzí skutečná láska, člověk si neuvědomuje nic kromě Boha. 
… 
Vrátíme-li se k otázce svobodné vůle a duchovnosti – vůle je vždy přítomna, ale stává se svobodnou, když se člověk hlouběji ponoří do duchovní cesty, která je založena na vůli Boha. 
--- 
Swamiji požádal oddané, aby převyprávěli příběh krále Ambarisy a mudrce Durvasy, který vyprávěl začátkem tohoto roku v Brazílii a ve Švýcarsku. Mnozí řekli, že si jej nepamatují. Pouze jedna osoba vstala a příběh převyprávěla. Zde je to, co se stalo, když Swamiji uslyšet jejich reakce. 

Sri Swami Vishwananda: Během toho, co Padmavati vyprávěla příběh, přemýšlel jsem, proč tady sedím a mluvím? Protože příští týden, když udělám satsang znovu, nikdo si nic nepamatuje. Je to k ničemu, ne? Proč? Řekněte mi, ptám se vás na tuto otázku. Zvláště oddaných. Proč? To je otázka pro vás všechny. 

Ramayoti (oddaný): Lidská mysl vždy zapomene. Už Goethe to říkal: "Musíme neustále opakovat pravdu, protože lidská mysl vždy zapomene." 

Publikum: potlesk a smích 

Sri Swami Vishwananda: Dobrá výmluva! Šťastní, že? (Smích) 
Víte, kdyby to byl Pepe (Swami Vishwavijayananda), pochopil bych. Vzhledem k tomu, že má mysl jako zlatá rybička. 

Publikum a Swami Vishwavijayananda: smích 

Sri Swami Vishwananda: Během deseti minut na to zapomene. 

Swami Vishwavijayananda: Každý den se sprchujeme, že ano? Děláme to, abychom očistili své tělo. Potřebujeme Tvá slova, aby očistila naši mysl. 

Publikum: potlesk a smích 

Sri Swami Vishwananda: Swami Pritala vás zachránil, co? Tedy mi nezbývá než pokračovat (smích).

úterý 27. května 2014

Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (2.část)

(den třetí a čtvrtý) 
V sobotu večer jsme Pramod, Kalpit, Gurpeet, Swamijové a já vyjeli s Gurujim na krátký výlet do několika blízkých chrámů. První zastávka byla v Hansali, místě, kde Shri Dhar měl první Daršan Vaišno Devi, v podobě malého děvčete. Jeho každodenní sadhanou bylo dělat Kumari Puju k malým dívkám. Jednoho dne (jak bylo zmíněno v předchozí zprávě), byla mezi nimi velmi zvláštní dívka. Když všechny dívky odešly, byla to jen ona kdo zůstal, a nařídila mu zorganizovat Bhandaru, aby nakrmil všechny lidi. 


Takže místo, kam jsme směřovali, bylo ono místo, kde žil Shri Dhar. Bylo tam několik malých chrámů, všechny navzájem propojeny. Po příjezdu jsme byli přivítáni několika malými děvčaty, která nás doprovodila do prvního chrámu. V prvním chrámu byla samadhi hrobka svatého, který byl žákem Shri Dhara. Tamní pandit řekl, že trojzubec, který zde je, patří svatému. Další malý chrám obývalo několik Božstev, mezi nimi Radha Krišna, Ram Dharbar /pozn.. Ráma se Sítou, Lakšmanem, Hanumanem…/, Durga a další. Tam jsme byli pozváni do místnosti správce, který řekl Swamimu něco málo o historii místa. Poté jsme navštívili další chrám, jen několik kroků odtud. 


Protože jsme se chystali odjet, malá děvčata se vrátila zpět a očekávala že dostanou nějaké dárky. Tak Guruji nakonec koupil pro každou z 15 dívek balíček chipsů z místního stánku potravin. Byla to dojemná scéna, dívat se na to, a trvalo dlouho, než každá byla šťastná s balíčkem chipsů v rukou. Protože na začátku to bylo lehce chaotické, Swami řekl, aby si sedly všechny do řady, než jim začne balíčky chipsů rozdávat. S velkou trpělivostí a láskou pak jedné za druhou rozdával balíčky. I poslední, která přišla pozdě a začala brečet, že nedostala nic, byla také uspokojena, když jí Swami Sharadhananda dal balíček sušeného ovoce, které měl neustále ve svých kapsách. Téměř se zdálo, že Guruji zopakoval Shri Dharovu Kumari Puju… 


Opustili jsme místo, míříc zpět do města, navštívit další chrám, zvaný Shri Ragunath, který byl založen v 19 století, svatým Swamim Nithyanandou. Byla v něm skutečně nádherná murti Hanumana, která se Swamimu moc líbila. 



Tam jsme také nabrali směr k nalezení místního ašrámu. Jeli okolo 20 minut, než jsme dojeli do ašrámu, který ležel u jezera (skutečně bylo větší než rybník), ve vsi zvané Pental. 


Guruji se tam setkal se správcem ašrámu Baba Sita Rámou, starým mužem, který bojoval v indické armádě a po svém odchodu do důchodu se vzdal světa a nyní se stará o tamní ašrám. Svatý, který chrám založil, byl Swami Nithyananda. Starý muž řekl, že Swami Nithyananda byl „vzteklý svatý“, který když dostal nějaké dary od krále (byl také Raja Guru) /pozn.: Guruem krále/, jako zlato, šperky a tak podobně, chtěl je hodit do jezera poblíž chrámu. 


Vyprávěl nám o jiném svatém, který žil později, žáku Swamiho Nithyanandy, jménem Ram Das Tyagi, zvaném Paratha Baba. Měl toto jméno, protože používal ke každému jídlu 20 parath! /pozn. paratha=indická smažená chlebová placka/ Baba Sitam Ram obdaroval Gurujiho padukas Paratha Baby, stejně jako šálou. 


Další den, na naší cestě do Dharamshaly, jsme učinili krátkou zastávku a navštívili chrám Usha Maty. Byla oddanou Kálí. Ve věku 5 let skutečně začala svou tapasyu (duchovní cvičení) a je v oblasti velmi známá. Přešla do samadhi v roce 2005. Když jsme tam byli, pandit nám vyprávěl, že je také blízko chrám Krišny. Samožřejmě jsme tam šli také. Chrám byl ve starém palácovém komplexu (ruinách), které se datovaly do minulosti, do 16 století. 


Vešli jsme do chrámu a tamnější pandit nás vedl po schodišti do malého chrámu Krišny. Byla tam černá dřevěná soška Krišny, vysoká kolem 3 stop /pozn.: asi 75 cm/. Posadili jsme se před ní a pandit začal odvíjet její historii. Ukázalo se, ke Gurujiho úžasu a velké radosti, že to byla ve skutečnosti ta murti, se kterou Mirabai Devi spojila své fyzické tělo, když opouštěla tuto Zemi ve věku 73 let. 



Murti byla věnovaná Rajou (králem) Gujrátu tamnímu místnímu Rajovi. Ve skutečnosti místní Raja navštívil Gujrat a poprosil krále Gujratu, zda by mohl murti dostat. Král Gujratu nejprve odmítal, protože se jeho matka modlila k murti každý den, a řekl, že jeho matka zemře, když nebude moci více dělat k ní puju. Přesto, jsouc velmi nakloněn a oddán králi Rajputu, dal tuto murti (společně s malou „utsava“ murti) /pozn.: miniatura hlavního Božstva chrámu/, místnímu králi, který ji vzal do svého paláce. Další den matka opravdu zemřela. 


Nicméně pandit dal jako dárek Gurujimu malého Krišnu, společně se šálem, kterým byl velký Krišna zahalen. 


Jméno malého Krišny je Nurbur Krišna. Potom jsme byli vyzváni stát před velkým Krišnou a zaměřit se na Jeho nádherné zlaté oči. Byl to skutečně velmi zvláštní moment. Mohli jste vidět, že jedno z očí Krišny se změnilo na červené, protože byl tak dlouho uložen v písku. Pandit řekl, že asi před 20 lety, jedno z očí ronilo slzy, které byly zachyceny do malé lahvičky, která se bohužel již nikdy víc nenašla.

Pak jsme se znovu vydali na cestu, opouštějíc zasněžené hory, oznamující blízkost Himálaje a večer dojeli do našeho hotelu poblíž Dharamsaly, domova Dalai Lamy…

pondělí 26. května 2014

Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (1.část)


(první až třetí den)
Ve čtvrtek ráno, kolem 8 hodiny ranní, jsem dorazili do Delhi v Indii, po výstupní a nástupní kontrole našich zavazadel jsme měli spoustu času čekat na další, navazující let do Jammu. Když jsme se poté dostali na palubu letounu, zdálo se, že je nějaký problém s motorem, ale díky Kalpitovi, jehož „univerzální lepící páska slepila nějaké trubky“, mohl letoun vzlétnou se spožděním. Když jsme přistáli na letišti v Jammu, bylo kolem 40°C!


Z letiště jsme kráčeli na krátkou vzdálenost a došli k našemu autobusu, kde nás už vítal Swamiji. Bylo opravdu překvapení vidět Ho vyzvedávat všechny poutníky osobně na letišti, všichni byli samozřejmě velmi šťastni.
Večer, po večeři, měl Swami Satsang o Vaišnavi Devi (neboli Vaišno Devi)
Během Satsangu Pramod přečetl příběh Vaišno Devi a Swami na něj navazoval... 
Původně se Ona (která je inkarnací Lakšmí, Kálí a Saraswati) inkarnovala jako "Trikuta", s cílem zničit několik démonů na Zemi. Zatímco vyrůstala, Trikuta cítila nutkání odevzdat se Pánu Višnuovi. Už když byla mladou dívkou, její krása, lesk a svatost přilákala mnoho lidí. Dokonce i Pán Ráma, který procházel kolem (cestou na Lanku zachránit Sítu), ji navštívil. Poznala Ho jako Pána Višnua a požádala Ho, aby si ji vzal. Nicméně, čestný muž, kterým byl, řekl "ne" , protože byl už ženatý se Sítou. Ale řekl, že když Ho pozná cestou zpět, vezme si ji. Bohužel Ho nepoznala ve formě sádhua. Když odhalit sám sebe, slíbil jí, že se vrátí a vezme si ji ve své inkarnaci jako Kalki Avatár. Zatímco Pramod četl tuto část, Swami v žertu řekl, že měl slíbil, že si ji vezme jako Krišna Avatár, protože v té inkarnaci byl méně přísný než Ráma. Každopádně, Višnu jí obdařil nesmrtelností těla a ona od té doby žije v severní Indii (zde v Katře), kde jí Ráma určil, aby žila.

Před asi 700 lety navštívila spravedlivého a svatého Pandita /pozn.. v Indii učenec/ jménem Shri Dhar. Přišla k němu v podobě mladé dívky (Adi Kumari) a nařídila mu, aby pozval všechny kolem na Bhandaru (svátek ve jménu Boha). Vzhledem k tomu, že se zdála velmi zvláštní, Shri Dhar věřil, že všechno půjde dobře, i přes své obavy, že nebude mít pro takový festival prostor, ani na jídlo. Pozval všechny, včetně skupiny Nathů (jogínů). Jejich vůdce byl slavný svatý Gorak Nath. V této skupině byl také Bhairo Nath (neboli Bharaiv Nath), který byl velmi mocným jogínem.
Během jídla cizí mladá dívka hostila všechny svým nejoblíbenějším jídlem. Uvědomili si, že tato dívka nebyla obyčejná, a Bhairav ​​Nath, který chtěl poznat tajemství její síly (protože se sám o její schopnosti zajímal), ji chytil za ruku. V té chvíli zmizela. Ve své meditaci Bhairav ​​Nath uviděl, že odešla do hor. Po obdržení souhlasu svého Gurua ji následoval do kopců. Zmizela v jeskyni, a když tam Bhairav ​​Nath vešel, byl schopný porazit i stráže Vaišno Devi (opice), které hlídaly vchod. Dokonce ani varování mudrce, který mu řekl, že tahle dívka nebyla nikdo jiný než Adi Kumari (Božská Matka v podobě děvčete), a že ji nemůže sledovat s nízkými motivy, ho nemohlo zastavit. Když se konečně ocitli tváří v tvář, mladá dívka se proměnila v Maha Kálí a usekla Bhairavovu hlavu, která odletěla na další horský vrchol. Ve své duchovní podobě si uvědomil svou chybu, poprosil Maa o odpuštění a omluvil se, že si ho teď všichni budou pamatovat jako hříšníka. Odpověděla na jeho žádost, udělujíc mu osvobození, a při požehnání řekla, že místo, kde spadla jeho hlava se stane chrámem, a že žádná pouť k ní nebude úplná, pokud jeho chrám nebude navštíven po jejím.




Dostali jsme pokyn, že snídaně je v 7 hodin ráno a měli bychom začít naší cestu v 8 hodin. V 8:15 opustila naše skupina  hotel. Museli jsme získat "yatra pasy"/pozn.: povolenky/, abychom mohli naši pouť uskutečnit. Nejdříve nás cesta vedla přes hlučné a zatuchlé stánky potravin a dalších obchodní stánky. Ale čím jsme vylezli výše, tím méně stánků tam bylo a příjemnější vzduch. Nicméně, čím výše se šplhalo, tím více byli všichni unaveni. Neustále jsme museli pít vodu, aby nedošlo k dehydrataci, jak jsme byli cestou do hor zpocení, vedle další stovky mezků, palanquinů /nosítek/a dalších pěších oddaných. Někteří byli po chvíli dosti vyčerpaní a šťastně přijali opakované nabídky majitelů mezků a předjeli nás rádi na hřbetě svého mezka, při fotografování jejich mobilními telefony těch, kteří šli cestou nahoru. Po chvíli jsme odpočívali, jen abychom zjistili, že jsme neušli ani 1/7 cesty. Bylo nám řečeno, že to bylo 14 km strmého lezení. V nějakém místě jsme si mysleli, že jsme velmi chytří, a vzali jsme to po schodech, které byly "zkratkou" k normální cestě. Ale to se ukázalo být příliš únavné, takže jsme znovu přešli na osvědčenou trasu.


Kousek po kousku jsme se dostali blíže k Vaišno Devi Maa a po 4,5 hodinách lezení dosáhli Jejího sídla v horách. Jakmile jsme dorazili, museli jsme dát všechny naše kamery a jiné předměty do skříněk, protože to nebylo dovoleno kvůli Daršanu Maa. Poté, co dorazili téměř všichni z naší skupiny, jsme se vydali pro Daršan. Nebyly tam doslova žádné daršanové fronty a šli jsme rovnou k Vaišno Devi, která se nachází uvnitř hory, v jeskyni.


Je přítomna ve formě tří „pindis“ (skalních útvarů, vypadajících podobně jako lingam), reprezentujících Saraswati, Lakšmí a Kálí (zleva doprava). Pandit nám to velmi laskavě vysvětloval. Po Daršanu jsme seděli venku na nádvoří po nějaký čas v meditaci, obklopeni horami. Byla tam velmi, velmi klidná a rozvážná atmosféra, kterou jsme si všichni užívali.

Jeden člověk, který je na turné s námi se jmenuje Gurpreet. Je úředníkem v indické armádě. Včera, když jsme se vraceli, nám řekl, že hodlal zajistit VIP povolenky pro Swamiho a 5 dalších lidí, aby nemuseli do fronty. Řekl Swamimu, že byl u Vaišno Devi již třikrát, a pokaždé byla fronta pro Daršan 3-4 hodiny. VIP průchod se používá, aby bylo možné se tam dostat rychleji, avšak Daršan by byl maximálně 10-15 sekund než bychom byli vytlačeni ven. Ale Swami mu řekl, že tyto VIP vstupenky nechce, že tam půjdeme všichni společně jako skupina. Dost překvapivě pro něj, jsme nemuseli čekat ani 1 minutu ve frontě, a měli jsme Daršan alespoň 2 minuty, přičemž Pandit byl velmi trpělivý a vysvětlil nám vše! Swami byl dokonce schopný se vrátit podruhé, aby nabídl Maa sárí, které jsme napoprvé neměli. Gurpreet řekl, že nikdy nezažil něco takového. Také náš průvodce Gurdeep řekl, že tam byl 10 krát a nikdy toto nezažil.


Po naší meditaci, procházkou směrem dolů ke skříňkám, zaznělo oznámení, hlásající: "Toto je oznámení pro Bhakti Marga skupinu, jeden z vaší skupiny se ztratil, obraťte se na policejní stanici...". Gurpreet a já jsem tam došli, abychom zjistili, že "ztracená ovečka" Christina sedí v policejní stanice, popíjejíc čaj. Ihned jsme také dostali od policie nabídku čaje. Řekla nám, že policie byl tak laskava a "doprovodila" ji do jeskyně, kde měla Daršan od Maa, pak ji vzala zpět a uvařili ji čaj, před provedením oznámení.
Také Anupriya, která v jisté chvíli šla jiným směrem než zbytek skupiny, přišla krátce poté a dostala Její Daršan.
Swami večer řekl, jak se úžasně příjemně Maa stará o každého a všechny... jak zakryla slunce mraky, když jsme šplhali nahoru, jak tam byl vždy jemný vánek ve vzduchu, jak snadno jsme měli Její Daršan, atd... Řekl také, že v jeskyni přestane fungovat mysl, člověk nemůže myslet, lze jen cítit a vychutnat Její mateřskou lásku.


Poté, co jsme všichni měli společný oběd, začali někteří scházet dolů, a někteří z nás se rozhodli dokončit pouť o lezení dále, navštívit chrám Bhairava (kde mu spadla hlava). To bylo další 40 minutové "schodiště", než se tam dostanete. Uvnitř chrámu byla Bhairavova hlava, murti Hanumana a jedna z podob Parvati. Když jsem dal svůj prst do "nádobky", abych dostal vibhuti, spálil jsem se, jako by popel byl ještě pod ohněm. Ale dost legrační pocit spálení trval jen pár vteřin, pak jsem necítil nic. Jiní mají podobnou zkušenost.
Pak jsme se vydali zpět, na cestu dolů, někteří pěšky, někteří na zádech mezků.


Mezitím byl Gurpreet schopen zařídit nějaké lístky na helikoptéru (přestože byly vyprodány) a Swami a 4 další mohli uskutečnit svůj sestup vzduchem. Nicméně, před nástupem do vrtulníku, Swami vyjádřil svůj smutek, že nevěnoval poctu Bhairavovi. Gurpreet kontaktoval dolní stanici a zeptal se jich, jestli je možné, aby vrtulník letěl poblíž Bhairavova chrámu. Bylo to odepřeno, protože chrám Bhairava byl na jiném vrcholu a pilot se musel držet trasy, jinak by se dostal do problémů. Vrtulník dorazil, a ukázalo se, že pilot je starý armádní přítel Gurpreeta! Gurpreet představil svého Gurua svému příteli a řekl mu o Guruově přání. Bez váhání Gurpreetův přítel vzlétl s Gurudjim ve vrtulníku, otočil se vlevo namísto vpravo (k údivu všech na přistávací ploše) a letěl až k Bhairavovu chrámu, vznášející se před ním, takže Swamimu dal šanci vzdát hold Bhairavovi a tak dokončit jeho pouť.
My, kteří jsme šli pěšky, jsme po 11 hodinách a 34 kilometrech, konečně opět dosáhli našeho hotelu, měli večeři, a pak Swami měl krátký Satsang, a pak jsme všichni padli do našich postelí, vyčerpaní, ale šťastní! 


(Tato zpráva byla sepsána Paarthou, který je na této pouti spolu se Swamim Vishwanandou. Díky Paartho.)