Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (1.část)

(první až třetí den)

Ve čtvrtek ráno, kolem 8 hodiny ranní, jsem dorazili do Delhi v Indii, po výstupní a nástupní kontrole našich zavazadel jsme měli spoustu času čekat na další, navazující let do Jammu. Když jsme se poté dostali na palubu letounu, zdálo se, že je nějaký problém s motorem, ale díky Kalpitovi, jehož „univerzální lepící páska slepila nějaké trubky“, mohl letoun vzlétnou se spožděním. Když jsme přistáli na letišti v Jammu, bylo kolem 40°C!

Z letiště jsme kráčeli na krátkou vzdálenost a došli k našemu autobusu, kde nás už vítal Swamiji. Bylo opravdu překvapení vidět Ho vyzvedávat všechny poutníky osobně na letišti, všichni byli samozřejmě velmi šťastni.

Večer, po večeři, měl Swami Satsang o Vaišnavi Devi (neboli Vaišno Devi). 
Během Satsangu Pramod přečetl příběh Vaišno Devi a Swami na něj navazoval... 
Původně se Ona (která je inkarnací Lakšmí, Kálí a Saraswati) inkarnovala jako "Trikuta", s cílem zničit několik démonů na Zemi. Zatímco vyrůstala, Trikuta cítila nutkání odevzdat se Pánu Višnuovi. Už když byla mladou dívkou, její krása, lesk a svatost přilákala mnoho lidí. Dokonce i Pán Ráma, který procházel kolem (cestou na Lanku zachránit Sítu), ji navštívil. Poznala Ho jako Pána Višnua a požádala Ho, aby si ji vzal. Nicméně, čestný muž, kterým byl, řekl "ne" , protože byl už ženatý se Sítou. Ale řekl, že když Ho pozná cestou zpět, vezme si ji. Bohužel Ho nepoznala ve formě sádhua. Když odhalit sám sebe, slíbil jí, že se vrátí a vezme si ji ve své inkarnaci jako Kalki Avatár. Zatímco Pramod četl tuto část, Swami v žertu řekl, že měl slíbil, že si ji vezme jako Krišna Avatár, protože v té inkarnaci byl méně přísný než Ráma. Každopádně, Višnu jí obdařil nesmrtelností těla a ona od té doby žije v severní Indii (zde v Katře), kde jí Ráma určil, aby žila.

Před asi 700 lety navštívila spravedlivého a svatého Pandita /pozn.. v Indii učenec/ jménem Shri Dhar. Přišla k němu v podobě mladé dívky (Adi Kumari) a nařídila mu, aby pozval všechny kolem na Bhandaru (svátek ve jménu Boha). Vzhledem k tomu, že se zdála velmi zvláštní, Shri Dhar věřil, že všechno půjde dobře, i přes své obavy, že nebude mít pro takový festival prostor, ani na jídlo. Pozval všechny, včetně skupiny Nathů (jogínů). Jejich vůdce byl slavný svatý Gorak Nath. V této skupině byl také Bhairo Nath (neboli Bharaiv Nath), který byl velmi mocným jogínem.

Během jídla cizí mladá dívka hostila všechny svým nejoblíbenějším jídlem. Uvědomili si, že tato dívka nebyla obyčejná, a Bhairav ​​Nath, který chtěl poznat tajemství její síly (protože se sám o její schopnosti zajímal), ji chytil za ruku. V té chvíli zmizela. Ve své meditaci Bhairav ​​Nath uviděl, že odešla do hor. Po obdržení souhlasu svého Gurua ji následoval do kopců. Zmizela v jeskyni, a když tam Bhairav ​​Nath vešel, byl schopný porazit i stráže Vaišno Devi (opice), které hlídaly vchod. Dokonce ani varování mudrce, který mu řekl, že tahle dívka nebyla nikdo jiný než Adi Kumari (Božská Matka v podobě děvčete), a že ji nemůže sledovat s nízkými motivy, ho nemohlo zastavit. Když se konečně ocitli tváří v tvář, mladá dívka se proměnila v Maha Kálí a usekla Bhairavovu hlavu, která odletěla na další horský vrchol. Ve své duchovní podobě si uvědomil svou chybu, poprosil Maa o odpuštění a omluvil se, že si ho teď všichni budou pamatovat jako hříšníka. Odpověděla na jeho žádost, udělujíc mu osvobození, a při požehnání řekla, že místo, kde spadla jeho hlava se stane chrámem, a že žádná pouť k ní nebude úplná, pokud jeho chrám nebude navštíven po jejím.

Dostali jsme pokyn, že snídaně je v 7 hodin ráno a měli bychom začít naší cestu v 8 hodin. V 8:15 opustila naše skupina  hotel. Museli jsme získat "yatra pasy"/pozn.: povolenky/, abychom mohli naši pouť uskutečnit. Nejdříve nás cesta vedla přes hlučné a zatuchlé stánky potravin a dalších obchodní stánky. Ale čím jsme vylezli výše, tím méně stánků tam bylo a příjemnější vzduch. Nicméně, čím výše se šplhalo, tím více byli všichni unaveni. Neustále jsme museli pít vodu, aby nedošlo k dehydrataci, jak jsme byli cestou do hor zpocení, vedle další stovky mezků, palanquinů /nosítek/a dalších pěších oddaných. Někteří byli po chvíli dosti vyčerpaní a šťastně přijali opakované nabídky majitelů mezků a předjeli nás rádi na hřbetě svého mezka, při fotografování jejich mobilními telefony těch, kteří šli cestou nahoru. Po chvíli jsme odpočívali, jen abychom zjistili, že jsme neušli ani 1/7 cesty. Bylo nám řečeno, že to bylo 14 km strmého lezení. V nějakém místě jsme si mysleli, že jsme velmi chytří, a vzali jsme to po schodech, které byly "zkratkou" k normální cestě. Ale to se ukázalo být příliš únavné, takže jsme znovu přešli na osvědčenou trasu.

Kousek po kousku jsme se dostali blíže k Vaišno Devi Maa a po 4,5 hodinách lezení dosáhli Jejího sídla v horách. Jakmile jsme dorazili, museli jsme dát všechny naše kamery a jiné předměty do skříněk, protože to nebylo dovoleno kvůli Daršanu Maa. Poté, co dorazili téměř všichni z naší skupiny, jsme se vydali pro Daršan. Nebyly tam doslova žádné daršanové fronty a šli jsme rovnou k Vaišno Devi, která se nachází uvnitř hory, v jeskyni.

Je přítomna ve formě tří „pindis“ (skalních útvarů, vypadajících podobně jako lingam), reprezentujících Saraswati, Lakšmí a Kálí (zleva doprava). Pandit nám to velmi laskavě vysvětloval. Po Daršanu jsme seděli venku na nádvoří po nějaký čas v meditaci, obklopeni horami. Byla tam velmi, velmi klidná a rozvážná atmosféra, kterou jsme si všichni užívali.

Jeden člověk, který je na turné s námi se jmenuje Gurpreet. Je úředníkem v indické armádě. Včera, když jsme se vraceli, nám řekl, že hodlal zajistit VIP povolenky pro Swamiho a 5 dalších lidí, aby nemuseli do fronty. Řekl Swamimu, že byl u Vaišno Devi již třikrát, a pokaždé byla fronta pro Daršan 3-4 hodiny. VIP průchod se používá, aby bylo možné se tam dostat rychleji, avšak Daršan by byl maximálně 10-15 sekund než bychom byli vytlačeni ven. Ale Swami mu řekl, že tyto VIP vstupenky nechce, že tam půjdeme všichni společně jako skupina. Dost překvapivě pro něj, jsme nemuseli čekat ani 1 minutu ve frontě, a měli jsme Daršan alespoň 2 minuty, přičemž Pandit byl velmi trpělivý a vysvětlil nám vše! Swami byl dokonce schopný se vrátit podruhé, aby nabídl Maa sárí, které jsme napoprvé neměli. Gurpreet řekl, že nikdy nezažil něco takového. Také náš průvodce Gurdeep řekl, že tam byl 10 krát a nikdy toto nezažil.

Po naší meditaci, procházkou směrem dolů ke skříňkám, zaznělo oznámení, hlásající: "Toto je oznámení pro Bhakti Marga skupinu, jeden z vaší skupiny se ztratil, obraťte se na policejní stanici...". Gurpreet a já jsem tam došli, abychom zjistili, že "ztracená ovečka" Christina sedí v policejní stanice, popíjejíc čaj. Ihned jsme také dostali od policie nabídku čaje. Řekla nám, že policie byl tak laskava a "doprovodila" ji do jeskyně, kde měla Daršan od Maa, pak ji vzala zpět a uvařili ji čaj, před provedením oznámení.

Také Anupriya, která v jisté chvíli šla jiným směrem než zbytek skupiny, přišla krátce poté a dostala Její Daršan.

Swami večer řekl, jak se úžasně příjemně Maa stará o každého a všechny... jak zakryla slunce mraky, když jsme šplhali nahoru, jak tam byl vždy jemný vánek ve vzduchu, jak snadno jsme měli Její Daršan, atd... Řekl také, že v jeskyni přestane fungovat mysl, člověk nemůže myslet, lze jen cítit a vychutnat Její mateřskou lásku.

Poté, co jsme všichni měli společný oběd, začali někteří scházet dolů, a někteří z nás se rozhodli dokončit pouť o lezení dále, navštívit chrám Bhairava (kde mu spadla hlava). To bylo další 40 minutové "schodiště", než se tam dostanete. Uvnitř chrámu byla Bhairavova hlava, murti Hanumana a jedna z podob Parvati. Když jsem dal svůj prst do "nádobky", abych dostal vibhuti, spálil jsem se, jako by popel byl ještě pod ohněm. Ale dost legrační pocit spálení trval jen pár vteřin, pak jsem necítil nic. Jiní mají podobnou zkušenost.

Pak jsme se vydali zpět, na cestu dolů, někteří pěšky, někteří na zádech mezků.

Mezitím byl Gurpreet schopen zařídit nějaké lístky na helikoptéru (přestože byly vyprodány) a Swami a 4 další mohli uskutečnit svůj sestup vzduchem. Nicméně, před nástupem do vrtulníku, Swami vyjádřil svůj smutek, že nevěnoval poctu Bhairavovi. Gurpreet kontaktoval dolní stanici a zeptal se jich, jestli je možné, aby vrtulník letěl poblíž Bhairavova chrámu. Bylo to odepřeno, protože chrám Bhairava byl na jiném vrcholu a pilot se musel držet trasy, jinak by se dostal do problémů. Vrtulník dorazil, a ukázalo se, že pilot je starý armádní přítel Gurpreeta! Gurpreet představil svého Gurua svému příteli a řekl mu o Guruově přání. Bez váhání Gurpreetův přítel vzlétl s Gurudjim ve vrtulníku, otočil se vlevo namísto vpravo (k údivu všech na přistávací ploše) a letěl až k Bhairavovu chrámu, vznášející se před ním, takže Swamimu dal šanci vzdát hold Bhairavovi a tak dokončit jeho pouť.

My, kteří jsme šli pěšky, jsme po 11 hodinách a 34 kilometrech, konečně opět dosáhli našeho hotelu, měli večeři, a pak Swami měl krátký Satsang, a pak jsme všichni padli do našich postelí, vyčerpaní, ale šťastní! 

(Tato zpráva byla sepsána Paarthou, který je na této pouti spolu se Swamim Vishwanandou. Díky Paartho.)