středa 31. března 2010

Ruce Swámího Vishwanandy


K 30. narozeninám Swámího Vishwanandy byla vyrobena trička, která měla na zádech vytištěné Swámího žehnající ruce a jeho podpis: „Pouze láska, Swámí Vishwananda“. Nakoupila jsem několik triček, abychom tím obšťastnili naše přátele. Každý z nich neznal Swámího Vishwanandu, ale přesto jsem jim darovala toto specielní tričko. Měli z nich radost a oblékali je. Brzy na to mi někdo zavolal: Co to je za tričko, když jsem to nosila, měla jsem příjemně teplá záda a cítila ochrannou energii! Odkud je máte? Mohla bych dostat ještě další dvě?“ Vysvětlili jsme, čí ruce to jsou.
Později jsme je darovali také přátelům, kteří leželi v nemocnici. Vyprávěli nám, že je měli nepřetržitě na sobě a že se v nich cítili energeticky blaze a v bezpečí.
P.L. Německo

pondělí 29. března 2010

Gurudev definuje své poslání


Swámí Vishwananda: „Mír se nedostaví, dokud se nebudeme dívat srdcem. Soustředěním na naše okolí budeme stále vidět rozdíly mezi námi. Mým posláním je pomoci lidem uskutečnit jejich vlastní božské Já a být schopni vyjádřit je v jejich každodenních životech. Přeji všem aby otevřeli svá srdce, aby tak mohli zakusit tuto bezpodmínečnou lásku hluboko v sobě. Moje poslání je šířit lásku, Boží Lásku.

Slovo 'láska' má v dnešní době tolik významů, že lidé zapomněli její pravý aspekt. Tento aspekt bezpodmínečné lásky je to, co změní svět. Všechny druhy lásky obsahují očekávání. Ale když člověk cítí tuto opravdovou lásku ve svém srdci, je to nade všechna očekávání. A pouze touto bezpodmínečnou láskou může být zaveden mír.“

Je zde mnoho cest pomoci


Začneš- li se ohlížet  po ostatních, Bůh ti nadělí nejdůležitější věc .
Někteří lidé mohou říci: „ Ano, ale mnoho lidí pomáhá “
Samozřejmě je tu mnoho lidí, kteří pomáhají, ale pomoc nevychází ze Srdce. Pomoc neznamená, že jdete  domu nebo  pomáháte určitým lidem, pomoc znamená všechno. Můžete jít do přírody a udělat něco prostého, pomoc rostlině, stromu, kde je potřeba, nebo vidíte nepořádek na cestě tak jej uklidíte. Podobné činy jsou pomoc. Pomoci přírodě.


sobota 27. března 2010

Poselství Šrí Swámího Vishwanandy


Swámí Vishwananda praví:

Jai Gurudev!
Posílám vám mou veškerou lásku!

Rád bych vám všem připomenul význam a užitek cvičení Átma Kriye! I když máte jen málo času pravidelně cvičit, pokuste se o to prosím tak často jak je jen možno! Bude to k užitku nejen vám samotným, nýbrž také vašim bližním a samozřejmě celému světu!
Prosím vás též, abyste pomohli Átma Kriyu šířit, aby tak mnoho lidí získalo možnost dosáhnout Božství.

Nechť Bůh žehná vám všem,
Jai Gurudev
Šrí Swámí Vishwananda

pátek 26. března 2010

PROMLUVY: Velikonoční neděle 2005



CENTRO D´OMPIO, ITÁLIE,
Velikonoční neděle, roku 2005


Dnes jsou Velikonoce, den, ve kterém Ježíš odhaluje světu pravou Bytost Krista – Jeho proměnu.
Už jsem vám vysvětlil, že cíl člověka je najít své duchovní tělo, to znamená v každém z vás najít a skutečnit Krista.
Ježíš Kristus nepřišel jen pro několik málo lidí, aby jim ukázal cestu. Všichni velcí Mistři přicházeli pro celé lidstvo. Přišli, aby ukázali člověku cestu k jeho opravdovému Já, cestu poznání, že jsme všichni částí téže Boží energie. Pocházíme všichni z téhož oceánu Lásky a do tohoto oceánu Lásky s navrátíme. Touto Láskou oslavujeme Vzkříšení Krista v každém z nás. Nejdůležitější, což je nutno poznat, je, že Kristus je vždy s vámi, v každé vteřině, v každém okamžiku - jestli na něj myslíte nebo ne! Je tu – můžete uchopit Jeho ruku.
K tomu mi napadá krásný příběh, který mi jednou někdo vyprávěl. Jedno malé děvčátko chtělo se svým slepým otcem přejít přes most. Otec řekl své dceři: „Mé dítě, veď mě na mostě, drž mě za ruku, až půjdeme přes most.“ Dcera odvětila: “Ne, otče, Ty drž mou ruku, ne já Tvou!“
Na první pohled to vypadá podobně, není-liž pravda? Ale je v tom rozdíl, hned jej poznáte - dcera řekla otci: „Když by se něco na mostě stalo, mohla bych Tvou ruku pustit. Ale vím, že Ty, jako můj otec, bys nikdy nepustil mou ruku, ať se děje, co se děje.“
Stejně tak je to s Kristem. Držte se Kristovy ruky, držte ruku Boží v sobě, držte ji v každé vteřině, v každém okamžiku. Držte ji neustále, v době strasti, v době radosti. Myslete vždy na Božství myslete na to, že Bůh je v každé chvíli vašeho života s vámi. Je to na vás, abyste tuto ruku drželi a nechali se vést.
Když do řeky spadne list, myslíte, že ten list ví, kam jej řeka ponese? Ne. Jednoduše to vzdejte, vítr pohání list, stejným způsobem se musíme předat do rukou Božích. Musíme se nasměrovat srdcem, abychom zůstali otevření a nechali se nést, ať už nás to nese kamkoliv. Život není jako vodorovná čára.
Určitě půjde tato čára nahoru a dolů, někdy se člověk dostane hodně hluboko. A přeci je to vaše vlastní hra, stejně jako když stoupáte výš a výše a všechno se vam daří. Ale vězte, že když na této cestě sestupujete, když se ponořujete, je tu Boží ruka, která vás vytáhne na povrch. A už během pádu se nechejte vytáhnout nahoru! A všimněte si, jak velkolepá tato ruka je, vytáhne vás výše, nežli jste byli před tím. Jak se říká o dětech, když jim nabídneš prst, chtějí po tobě celou ruku nebo dokonce celou paži. Přesně tak je to s Bohem, jakmile podáš ruku Jemu, vytáhne tě nahoru. Záleží to na tobě abys vynaložil tolik námahy a podal svou ruku.
V těchto posledních dvou dnech jsem vás velmi často slyšel říci: „Ano, ano, ano!“ Bylo to dojemné, Bůh rád slyší „ano“. Ale toto „ano“ nesmí být povrchní. Musíte být sami k sobě upřímní. Toto „ano“ nemusíte říci ani mně, ani nikomu jinému, nýbrž výhradně vám samotným. Jakmile vyslovíte toto „ano“ bez pochybností, bez jakéhokoliv „ale“ - co se stane? Potom spatříte Svatou Boží Ruku, která vás vynáší nahoru. Budete mít radost z tohoto Božího požehnání, v každém okamžiku budete vychutnávat Boží Lásku. A to je to, co všichni hledáte. Nyní, prosím, zavřete oči...
Tady je chléb a víno, symboly, které Ježíš dal nám všem. Víno je symbolem proměny. Vinná šťáva se proměňuje ve víno, podobný je proces, kterým člověk musí projít, aby se mohl z pouhého lidského bytí povznést k Božskému Já. Tady je chléb, který Ježíš nazval Svým Tělem. Identifikoval se s molekulami tohoto chleba, stal se chlebem a chléb se stal Jím. Tady není rozdílu, to už jsem vysvětlil, když jsem mluvil o této energii Proměny v duchovní tělo. Stejným způsobem se můžete modlit k této energii Krista, která ve vás spočívá. Řekněte: „Ó Bože, ó můj Pane!“ Opakujte se mnou:


Ó Bože, Ó můj Pane,

Ukázal jsi mi cestu

Přetvoř

A proměň

Toto víno

A tento chléb

Ve Tvé svaté Já

Skrze tyto symboly

Mi připomeň, že jsem částí Tebe

A Ty částí mne.

Nechť mi tyto symboly života

A radosti

Navždy připomínají Tvou Lásku,

Navždy připomínají,

Že jsi v každém okamžiku se mnou

A že jsem Božský.

Amen.

Nyní se ponořte hluboko do sebe a požádejte Krista ve vás, poproste Božský Aspekt ve vás, požádejte Ducha Svatého, Božího Ducha ve vás, aby sestoupil do tohoto chleba a požehnal mu, aby se zjevil duchovnímu tělu, které se v nás skrývá. A poproste, aby tento Duch Svatý sestoupil do tohoto vína, aby je proměnil ve víno Lásky, vzdouvající se oceán hluboké Lásky, čisté Lásky, opravdové Lásky, aby nám toto víno vždy připomínalo tuto proměněnou bytost, kterou vlastně jsme...

Přivolejte Velké Mistry všech dob, Krishnu, Ježíše....:

„Přijďte, zjevte se v nás! Veďte nás, ukažte nám, že jsme s Vámi Jedno a že dualita, kterou člověk mezi sebou a Bohem vytvořil, může být rozpuštěna! Nechť věčný pramen Lásky bezpodmínečně proudí. Ó Svatý Duchu Boží, zjev se nám!“

„Nechť Svatá ruka Ježíše Krista vyléčí všechnu bolest a všechno neštěstí. Nechť je Pomocná ruka Ježíše Krista oporou všem, kteří jsou v nouzi. Nechť Láska zaplaví svou hojností každou bytost Božího Stvoření.

Amen. Amen. Amen.“

Zde je víno a chléb. Prosím vás všechny přistupte a přijímejte. Přijímejte to jako symbol, který v sobě nesete, symbol toho, že nám Ježíš ukázal cestu a že jsme tu proto, abychom následovali.

Přeji vám všem šťastné Velikonoce a nechť Kristus ve vás vstane, nejenom dnes, ale vždy, každý den. Nechť je Ježíš při každém procitnutí ve vás ve všech vzkříšen!

Jai Gurudev!

středa 24. března 2010

PROMLUVY: Velikonoční sobota 2005 (3., poslední část)


Swami Vishwananda dále promlouvá v sobotu o Velikonocích 2005:

"Chcete být božští, nebo ne ? Jděte kupředu, přičemž si neustále ipomínejte, že jste Božími dětmi. Projděte tímto stadiem „být ditětem“, aby jste mohli potom říci: „Já a můj Otec jsme Jedno.“

Od syna člověka, který je lidský, k synovi Boha, který nám neustále připomíná, že jsme Bůh, až budeme moci říct : „Já a můj Otec jsme Jedno.“

Pokusme se o to teď pomocí naší mysli! Použij nyní své představivosti:

Zavři oči a obrať se do svého nitra. Zahrajme si trochu s tvou myslí. S tvůrčí silou tvých myšlenek. Přidej na síle své vůli a řekni, že jsi dítě Boha.

Řekni: „Jsem dítě Boží.“ Vnitřně! Nechej svou mysl myslet. Představ si, jak nás Bůh vidí, jestli se směje, jestli se z nás raduje. Představ si, že každý z nás je malý Bůh. Sedni si na místo Ježíše, na místo Krishny, pohleď, že není rozdílu mezi tebou a Jimi. Pohleď na svět, jaký je. Pohleď, když jsi byl malý, bylo to Božství, které se z tebe dívalo. Pohleď na své sousedy, tvé rodiče, fyzické. Pohleď na lidi, které znáš, kolem sebe, tvé přátele, tvé příbuzné, pohleď na ně očima Boha, ne lidskýma očima.

Je tu rozdíl? Na oné rovině není rozdílu, stejné světlo svítí ve všem, ve stromu, ve zvířeti a v každé lidské bytosti. Ve všem je toto světlo, ve všem je tato energie Lásky.

Pohleď, jak je to krásné, jak mírový může tento svět být, když jej každý takto vidí.

Zapomeň na své tělo. Soustřeďuj se na sebe a na Božství v tobě. Když si mysl s tebou pohrává, zavři oči a řekni si v duchu: „Jsem Světlo, jsem Láska. Jsem Radost, jsem Mír.“

Recituj to mnohokrát, až se staneš tímto Světlem, touto Láskou, touto Radostí a tímto Mírem. Dívej se očima Boha, pohleď, že není rozdílu, dívej se očima Ježíše. Vidíš, že není rozdílu. Spatři to v očích Krishny, vidíš, že není rozdílu. Spatři to v očích některého z Mistrů, vidíš, že není rozdílu.

Když se pokusíš vidět to myslí, uvidíš jenom rozdíly, nic jiného.

Každá modlitba, každá myšlenka, každý čin vibruje na určité rovině. Povznes tuto vibrační frequenci, povznes ji ve tvém vědomí. Jsi nástrojem Božství. Ukažme, že jsme tento nástroj, nejen tím, že to řekneme, nýbrž také našimi činy, tím , jak všechno uvítáme.

Jdi dál a rozpomeň se. Nyní řekni: „Jsem božský!“ Řekni si v duchu při každém nádechu: „Jsem božský.“

Představ si v mysli krásný les. Tento les je tvé vlastní stvoření, stvoření Boha v tobě. Stejným způsobem, jakým Bůh stvořil svět silou vůle a silou slova, stvoříš tento krásný les v tobě. Tento les dostane tvé jméno, každý jednotlivý strom. V tomto lese je jenom mír a láska. Každý strom v tomto lese zrcadlí tvé Já.

To je říše rostlin. Představ si ve své mysli zvíře, které máš nejraději. Můžeš si představit i mnoho zvířat. Bud v nadvědomí. Jsi částí stvoření zvířecí říše. Spatři se ve všech zvířatech, které stvoříš. Tam jsi i ty přítomen v říši zvířat.

Teď si představ sebe sama v některé Božské formě, podobě, kterou máš moc rád. A řekni této podobě:Ty a já, - není tu rozdílu. Jsme Jedno.

A naslouchej vnitřnímu rozhovoru mezi tou podobou, kterou jsi vytvořil, a tvým Já. Naslouchej tomu. Uvidíš, že ON se tomu směje. „Konečně rozumíš. Konečně jsi došel k místu, kde víš, že ty a Já jsme Jedno. Ty a celé stvoření jsou jenom Jedno.“

A konečně pohleď, jak všechno vtéká do tvého těla: Jak je všechno, co sis představoval, cokoliv jsi silou své mysli vytvořil, v tobě přítomno. Tvé tělo je jen Světločisté vědomí Boha. Jsi Kristovo vědomí, jsi Krishnovo vědomí, jsi Nadvědomí.

Otevři pomalu oči.

Cvičte se v tom, abyste si sami připomněli, že jste božští. Dokud si všichni připomínáte, že jste lidští, zůstanete jenom lidští. Je to tak jednoduché, jen když si znovu a znovu můžete vzpomenout, že jste Láska. Ano, opravdu nemusíme dělat žádné velké mantry, žádné velké japamaly. Jednoduše tím, že si sami připomeneme, že jsme Láska, budeme Láska a budeme vědět, že jsme božští. Až toto ve vašem nitru rozkvete, nezůstane v něm žádný strach a žádná pochybnost.

Tato dokonalá důvěra v tebe sama, tato důvěra v to, že jsi božský, bude vyzařovat tolik radosti a tolik míru. Ale mysli na to, že jsi vždy nástrojem Božství, připomínej si to nadále. Cvič, kdy můžeš, sedni si na jednu hodinu nebo déle, každý den. Po tuto hodinu buď jen sám se sebou, s tvým vlastním Já a raduj se z toho. Uvidíš, v hloubi tvého nitra se ozve hlas. Na každou otázku, kterou máš, dostaneš odpověď. Když budeš chtít, můžeš si to napsat a meditovat o tom. Vychutnávej to, miluj to, pečuj o to. V tuto dobu budeš sám sobě blíž a blíže tomu znát druhé a rozumět jim.

Rozuměj celému Stvoření Boha. Neboť ono je doopravdy tvé vlastní stvoření, tak, jak jsi chtěl svět mít, takový je. Někteří lidé chtějí válku, tak ji mají, někteří lidé chtějí Boha a mají ho též. Někteří lidé chtějí nemoc a dostanou ji stejně tak. Někteří lidé chtějí vyléčení z nemoci a i to dostanou.

Co necháš tuto mysl myslet, to vytváříš. Když chceš lásku, budeš ji mít, když chceš Boha, dostaneš Jej. Je to jenom tvá vůle! Přej si to bez jediné pochybnosti. Přej si to srdcem, které skutečně volá po Bohu: „Bože, já Tě chci!“, neboť Bůh je vždy s tebou."

pondělí 22. března 2010

PROMLUVY: Velikonoční sobota 2005 (2. část)


Swami Vishwananda pokračuje ve své promluvě v sobotu o Velikonocích 2005:
"Když máte sílu důvěřovat - můžete ji nazývat i silou vůle- tak vytvoříte ve své mysli, co skutečně chcete! Představte si to. Vytvořte z toho myšlenku a promítejte tuto myšlenku na všechno a řekněte silou slova: „ Já to chci!“ Dívejte se co se stane! Pohleďte, co udělal Ježíš. Když přišli lidé a řekli: „můžeš prosím tohoto člověka vyléčit?“, neodpovídal na to Ježíš zdlouhavě, řekl jen: “Budiž vyléčen!„
Tato osoba se uzdravila, protože Ježíš byl ve svém vědomí vždy jedno s Božstvím. Nepochyboval o vlastních slovech. Nepochyboval o svém Já. Neřekl:“Ó, dej, abych vyléčil.“ Řekl se silným přesvědčením: “Budiž vyléčen!“ Ale i hlubo víra v Ježíše byla k tomuto uzdravení nezbytná.
Ti lidé již vyvinuli ve svém nitru vlastní léčivý proces a přišli k němu, aby se napojili na tuto vyšší energetickou frequenci. Potom byli skutečně vyléčeni.
Jak říkal vždy Sri Yukteshwar: “Síla mysli je tu aby léčila a aby neléčila. Když chceme doopravdy byt vyléčeni, změňte myšlenku. Nechte ji vyvinout se v moudrost, poté budete vyléčeni. Neboť v moudrosti, hluboko ve vás, víte vše, protože jste všichni částí Božství. Když proniknete hrubým vnějším tělem z tkáně a hmoty, jste jednoduše čisté světlo Boží. A v tomto světle je přítomna všechna moudrost a všechno vědění. Ale někdy potřebujete někoho, kdo Vás na to upozorní, kdo vám to znovu a znovu připomene.
Buďte bez starosti. Budu vám neustále připomínat, že jste božští! I když se má ústa unaví, bude to říkat moje srdce, až se dostanete na tuto rovinu. Tak to dělal i Ježíš. Mnozí z vás myslí: „Ježíš je tak velkolepý. Proč zemřel? Proč zemřelo jeho tělo? Proč se nechal ukřižovat?“ Jsou Velikonoce. Před ukřižováním věděl, že se v něm něco velkého událo, něco, čemu člověk ve své mysli nemůže rozumět. Ježíš přematerializoval své tělo ve světlo, tak, jak to udělal, když se proměnil na hoře. Kolik lidí tomu skutečně porozumí? Nemnozí. Udělal to, aby ukázal, že v našem těle je uloženo duchovní tělo. My všichni můžeme získat přístup k tomuto duchovnímu tělu, když to doopravdy budeme chtít.
Mimochodem, při ukřižování ukázal Ježíš, že byl prostě tato lidská bytost, která šla na ukřižování a všechno akceptovala, aby se poté vznesla nad iluzi a stala se světlem. To je to, proč je člověk tady: Aby si neustále připomínal, že se v tomto těle nachází duchovní tělo a že toto je skutečnost. Toto „jinétělo dokáže dovézt naše tělo k růstu nad sebou. Ale dokud se identifikujeme pouze s lidským bytím, zůstaneme pořád touto lidskou bytostí, kterou chceme být."

pátek 19. března 2010

PROMLUVY: Velikonoční sobota 2005 (1.část)


CENTRO D' OMPIO, ITÁLIE, Velikonoční sobota 2005

Swami Vishwananda: "Jai Gurudev!

Zdravím vás všechny u tohoto velikonočního programu! Théma, o kterém nejraději mluvím, je „Božství v člověku“, Božství v každém z vás. Jak já budu štasten, až se všichni dostanete tak daleko, že bez jakékoliv pochybnosti poznáte, že Bůh je ve vašem nitru; když tomu porozumíte myslí a srdcem a ve vašem Já uskutečníte.

Nejdůležitější na člověku je to, že Bůh jej vytvořil ze sebe samotného. Jsme všichni částí tohoto Božího oceánu, Božího vědomí. Člověk byl tímto Božím vědomím stvořen. Byla mu dána moc nade vším, stejná moc jakou má Bůh: moc tvořit, ochraňovat a ničit. Nadvědomí je v každém z nás a pomáhá nám vyvíjet vnitřní sílu, abychom mohli pracovat pro naše pravé poslání, za kterým jsme na tuto Zemi přišli. Ale člověk to na své cestě zapomene. Identifikuje se se svým tělem a myšlením, takže zbytek této síly zůstává skryt v temnotě.

Chcete tuto sílu probudit nebo ne? Nejste si jisti? Když něco skutečně chcete, tak musíte mít tu sílu říci: „Ano, já to chci!“, ne jenom: “Možná, že to chci, ale možná, že také ne“. Neboť takto si nejste jisti, co opravdu chcete.

Na jedné straně chtějí lidé dokonalé poznání Boha. Na druhé stra říkají: „Když dokonale poznám Boha, zůstanu skutečně ještě takovým, jaký jsem? Uvidím svět stejnýma očima?“ Ale s takovým smýšlením k tomu nikdy nedojde. Ať děláte, co děláte. Je to jako v tom přísloví: „Dvěma pánům nelze sloužit“, to znamená, že nemůžete uskutečnit Božství a současně chtít materiální svět. Něco vám řeknu: V dokonalosti Božího domí je obsaženo vše.

Mnozí lidé se pokoušejí vidět krásu, lpí na ní, upínají se na ni. Z hloubi nitra se vynořuje pocit vlastního štěstí, a přesto tomu něco chybí, pocit celistvosti. Můžete si myslet: „Teď jsem dostal tuto krásnou věc, kterou jsem si tolik přál. Teď, když ji mám, změnila se moje láska k ní. Necítím pro ni už to nadšení“. Co člověk udělá? Obrátí mysl jinam! Zkouší najít něco, co by jej upoutalo. Ale dokud se člověk pokouší něco materiálního udržet, zůstane stále na materiální rovině. Když se obrátí do nitra a nasměruje na Božství v Já, může cítit toto velké štěstí a tuto velkou radost.

Proto by jste se měli velmi silně držet své víry ve vaše vlastní Já. Věřit, že to, co slyšíte ve svém srdci, je pravda.

Tolikrát slyšíte ve svém srdci „ano“, ale pochybujete o tom. Ptáte se "je to pravda, nebo ne“? Nevěříte tomu, co by vám Božství rádo ukázalo. Tak se nedostanete dál. V tom okamžiku, kdy skutečně uvěříte, že to, co ve vašem srdci cítíte, je pravda, bude to zřejmé. Bůh dal člověku sílu tvořit, sílu vládnout nade vším. Dal člověku v hloubi ducha schopnost vytvářet silou vlastní vůle. Často říkáme, že mysl je něco odděleného, něco negativního. Mysl je často negativní, ale můžeme ji také přeměnit.

Hluboko uvnitř mysli, ve vnitřním kosmickém vědomí spočívá totiž Božství. Na tento bod se musíme zaměřit, ten bod, kdy musíme použit naši mysl, abychom dosáhli vyššího stavu.

Když čtete nějakou svatou knihu, Bibli nebo Gitu, zjistíte, že Ježíš nebo Krishna odešli někam daleko na osamělé místo nebo na vyšší horu, aby si tam mohli usednout a hovořit s Bohem. Každý z nás může jít hluboko do sebe a povznést vibraci vlastního Já, aby dosáhl vyšší roviny a otevřel se Božímu vědomí. Dovolte světlu aby vámi proudilo, uskutečněte a buďte Já a vězte, že jste toto Já a že toto Já koná skrze vás. A když toto Já koná pro vás, bude určitě všechno dokonalé. Tam, kde je síla důvěry, není pochybností."

středa 17. března 2010

Modlitba

Jeden z oddaných se ptá Swámího Vishwanandy při satsangu před Vánocemi 2009:

Jaký je rozdíl mezi sebezpytování, oddělením a modlitbou?“

Šrí Swámí Vishwananda: „ Podívej se, všechny jsou v podstatě rozličné. Všechny tři spadají do určité kategorie.

Tedy, všichni začínáme modlitbou“ říká s úsměvem. “Je to jistý stupeň, který tvoří základ. Co je modlitba především? Modlitba není to, co čteme, nýbrž to, jak si povídáme s Božstvím. Nejdříve se musíme naučit naslouchat, poslouchat hluboko v našem nitru. To nás ovšem dovede k sebezpytování. Modlíme se a je to krásné pociťovat Božsví, ale je tady touha. Při sebezpytování se tu vlastně jedná o to, poznat, proč jsme tady.

Toto jsou čtyři otázky, které vždy kladu:

Odkud přicházíme? Kam jdeme? Kdo jsme? Kde stojíme?

Tyto čtyři otázky. O to jde při sebezpytování. Když si začnete klást tyto otázky a pokoušíte se rozpoznat kdo skutečně za tímto fyzickým tělem, rozumem a dokonce srdcem jste a když to pochopíte, tak se dostaví automaticky jisté oddělení. Budou tu jisté věci, od kterých se musíte oddělit, které musíte pustit. Ale to probíhá také samovolně.

Příklad: Když jste žili ve světě a nebyli ještě duchovní, měli jste mnoho přátel. Co se stalo, když jste se začali duchovně vyvíjet? Měli jste méně přátel, ale stejný druh přátel.

Od té doby, čím více se duchovnu věnujete, začínáte objevovat sebe sama. Ale i v této době vás lidé opouštějí, protože s tím neumějí zacházet. Nevědí a nerozumí, protože v lidské mysli se musí duchovnost určitým způsobem projevit. Ale jakmile překročíte omezení, která si člověk sám nařizuje a dosáhnete skutečně............. má Božství nějakou hranici? Božství je bez hranic.

Když chcete dosáhnout Bezmezného, musíte je překročit. A přirozeně tu bude určité oddělení od jiných lidí, když začnete kráčet k Nekonečnému.


Po tomto vysvětlení Swámího Vishwanandy na téma modlitby, sebezpytování a odddělení se ptá další oddaný:„Co má větší sílu?“

Šrí Swámí Vishwananda: „Inu, nebudu soudit, které z těchto tří je lepší nebo které je nejlepší, protože každá osoba má svůj vlastní stupeň, na kterém stojí. Jak jsem vám to vysvětlil“ dodává s úsměvem.

„Začnete se nejdříve modlit a to vede k sebezpytování. Ale nedá se říct, že jedno je silnější než druhé – tak to není. Protože všechny tři jsou dobré.

Samozřejmě, že modlitba je to nejlepší, když si můžeme povídat s Božstvím.

pondělí 15. března 2010

Všichni něco hledáme...


„Všichni něco hledáme, všichni po něčem toužíme. Když to dostaneme, toužíme po něčem jiném. Proč taková touha po vnějších věcech nikdy nekončí? Protože touha srdce, je ze všeho nejdůležitější, ale touha srdce - když se to pokoušíš pochopit rozumem, nejde to. Když mluvíme o lásce, máme všichni představu, jaká musí láska být. V duchu si říkáme: „Ano, láska musí být taková, taková, taková.“ Ale když opravdu víš, jaká láska je, nemluvíš o tom.“

neděle 14. března 2010

Marie - Matka Boží (3., poslední část)


„Všichni chceme, aby se svět změnil, ale jen málo lidí se chce skutečně měnit,“ mluví Swámí Vishwananda dále. „Jak vždy říkám: Když chcete změnit svět, tak se změňte sami!

Je to totéž: Boží matka je nám vzorem lásky, když nám poskytuje všechny tyto příklady. Když se na ni podíváte, copak vidíte? Vidíte jenom soucit. Když se zahledíte do obličeje Boží Matky, dokonce, když se podíváte do obličeje Káli, když vniknete hluboko do jejího nitra, poznáte, že je mírná i když navenek vypadá hrozivě. To, co v ní vnímáme jako strašlivé, jsou naše vlastní hrozné věci.

Když se dítě dívá na matku, nehraje tu žádnou roli, jak matka vypadá, neboť ve svém nitru ví, jaká je a rozpozná to.“

Swámí vypráví o Lilly, malé dcerce jedné oddané. Pokaždé, když ji drží v náručí, je to první, co řekne:“Chci k mamince.“

„Je krásné vidět a cítit, jak silná je touha po matce,“ říká Swámí Vishwananda.

„Ale to je v podstatě to, co všichni chceme. V hloubi nitra každého z nás po tom toužíme.

Ale velmi často jsme na sebe hrdí. Jsme tak hrdí. Máme v sobě tolik hrdosti, že řekneme ´ne´.

Ale podívejte se, její ruka je stále otevřená a je vždy ochotná.

Jak jsem řekl při Navaratri: Když půjdete k Matce, bude vas držet, bude se s vámi zabývat. Nemusíte se ani moc snažit, ona to udělá.

Ovšem první krok je na vás: musíte po ní toužit. Je to na vás dostat se na její klín. Když neuděláte první krok, nebude vás nutit.

Bude na vás trpělivě čekat.“