(pátý a šestý den)
Nejprve něco, co jsem zapomněl zmínit o murti Mirabai Krišny: pokaždé, když tam, jedenkrát ročně, oslavují Krišna Janmasthami, murti se zmenší a dosahuje ¼ normální velikosti, protože je to oslava narození „baby“ Krišny.
Chamunda byla Bohyní Kálí, která vyskočila z Durga Devi, během velké bitvy s démony Shumbou a Nishumbou. Bojovali tam dva generálové Shumbovy a Nishumbovy armády, jménem Chand a Mundh. Ze svého těla Durga vypustila Bohyni Kálí, která usekla hlavy Chandy a Mundhy. To učinilo Durgu velmi šťastnou a udělila Kálí laskavost, být známá od té doby jako Bohyně Chamunda.
Swami si, zdá se, tuto cestu také velmi užívá. Většinou cestuje se všemi v autobuse. V tomto chrámu je také přítomný Mahavir Bheron. Jeho murti je nejstarší murti Bhairava, přes 5000 let stará! Když se díváte na jeho tvář/oči po nějakou dobu, můžete vidět, jak se jeho podoba mění na různé podoby. Také, kdykoli tam přijde pohroma, jeho oči začnou ronit slzy. Stalo se to v roce 1904, kdy tam bylo velké zemětřesení, které zničilo některé chrámy, s vyjímkou svatyně Tary Devi, která je zde také. Slzy bylo možno znovu vidět v roce 1982, když se odehrála tragédie v Panjabu, při které bylo zabito mnoho sikhů.
Večer měl Guruji satsang. Během satsangu jsem vše zapisoval, takže pokud jsem vynechal jednu nebo dvě věty, odpusťte mi.
Pak přítomní mohli začít klást Gurujimu otázky…
(obsah satsangu bude uveřejněn samostaně v následujícím článku)
Úterý, Dharamshala:
Guruji měl audienci s Dalajlámou, přestože se to zdálo zpočátku nemožné. Naše oficiální žádost byla odmítnuta, protože Dalajláma měl být v té době vzdálen. Bylo nám řečeno, že i velvyslanci byli odmítáni. Přesto požádal Guruji Gurpreeta, aby to zkusil znovu a tentokrát to bylo během 24 hodin úspěšné! Řekl nám, že se setkal s Dalajlámou a měl s ním krátké, ale přátelské setkání.
Dalajláma se ptal na Gurujiho misi a jak dlouho už je v Německu. Guruji mi také řekl, jak se ho dotkl, vidíc jak tibeťané mají slzy radosti v očích, když vidí Dalajlámu, které ukazují tolik odevzdanosti svému vůdci, tolik lásky k němu a víry v něj.
Po audienci šli do kavárny a měli setkání s úctyhodným lámou Bhagdro. Vyprávěl jim o svém životním příběhu (který si můžete přečíst níže), a ukázal jim okolí Dalajlámova chrámu.
Řekl nám také, že od roku 2011 Dalajláma není již duchovním a politickým vůdcem, rozhodl se být už jen duchovním vůdcem, a místo toho zavedl zde v Dharamshale demokratickou vládu.
Bagdro se stal mnichem v jeho vlasti, v Tibetu, v roce 1985, z jednoduchého důvodu, protože byl hladový a potřeboval jídlo. Musel čekat rok na povolení, aby se mnichem stal. Velmi si užíval život v klášteře, protože neměl více hlad a dostal nějaké tibetské vzdělání. Jednoho dne přišli nějací holandští turisté a řekli mu o Dalajlámovi (Dalajláma opustil Tibet již v roce 1957). Řekli, že Dalajláma je vůdce tibeťanů. Nejdříve tomu nechtěl věřit, vždy věřil, že čínský vůdce je jeho vůdce, tak byl veden čínskou doktrínou. Až když četl knihu, kterou od těchto turistů dostal, uvědomil si, co se stalo jeho zemi v minulosti.
Připojil se k nějaké protestní akci s ostatními mnichy. Během jedné události křičel „ať žije Dalajláma“ a „svobodný Tibet“ s ostatními mnichy a čínský voják na ně začal střílet, zabil mnohé, i malého 10 letého mnicha, a 75 mnichů uvěznili a zavřeli klášter. Začali ho hledat, ale jen umístili jeho obrázek jako „hledaný“ a vypsali odměnu, za informace, vedoucí k jeho uvěznění. Během této doby oblékal ženské šaty, aby nebyl poznán. Řekl, že to bylo jako ve filmu. Ale nakonec, po více než měsíci skrývání, ho našli a zavřeli jako „teroristu“, obvinili z ničení čínského národa. Vyslýchali ho, obvinili z přijímání peněz od Dalajlámy pro zorganizování povstání. Mučili ho elektrickým proudem, chozením po střepech atd. Po 10 měsících měl spoustu zdravotních problémů, a to i psychických, v důsledku mučení, a nakonec byl převezen do jiného vězení, kde zůstal po další 3 roky. Během této doby využívali jeho a další vězně, berouc jejich krev na prodej čínským nemocnicím. Někteří z jeho přátel zemřeli, protože odebrali jejich ledviny, pro prodej čínským nemocnicím/pacientům.
Nakonec se dostal z vězení s pomocí „Amnesty International“ a uprchl do Indie, kde se setkal s Dajlámou. Řekl mu, že by si měl koupit zbraně a jít zpět bojovat. Ale Dalajláma řekl, že boj nepomůže, jen to udělá horší. Nicméně Dalajláma mu dal práci, psát knihy, řekl, že knihy jsou silnější zbraň. Začal cestovat po světě s pomocí španělského soudce, šířit své poslání. Napsal už tři knihy. Mluví na univerzitách, školách a dalších místech. Řekl, že situace tibetského lidu je velmi špatná nebo dnes ještě horší a prosil nás všechny sdílet tyto informace. Jeho rodina je stále v Tibetu, má dvě sestry (jedna zemřela v důsledku hladu) a rodiče, kteří jsou stále na živu, v obtížných podmínkách v Tibetu.
Po jeho řeči řekl Guruji, že je tak ohromen vírou tibetského lidu v jejich vůdce Dalajlámu, i přes utrpení, která museli vydržet. Řekl, že člověk může na jejich tvářích vidět klid, bez ohledu na to čím všichni prošli/procházejí, a že si zvolili soucit a odpuštění i pro své nepřátele, a že je můžeme vidět jako příklady a také pomoci šířit jejich poselství. Řekl, že doufá, že láma Bagdro přijede do Německa a navštíví nás. Řekl, že je velmi šťasten, že díky Božské prozřetelnosti jsme ho potkali.
Poté jsme sešli o patro níž a užili si naše společné jídlo. Po nějakém nakupování jsme se vrátili zpět do autobusu a jeli nazpět do hotelu. Na cestě autobus musel objíždět a dvakrát jsme málem uvízli, protože cesta byla tak úzká. Ale s pomocí místních obyvatel se podařilo našemu týmu 3 řidičů nás skrze tyto úzké silnice dostat, což bylo velmi oceněno potleskem celé skupiny.
(Tato zpráva byla sepsána Paarthou, který je se Swamim na Pilgrimage)
Chamunda byla Bohyní Kálí, která vyskočila z Durga Devi, během velké bitvy s démony Shumbou a Nishumbou. Bojovali tam dva generálové Shumbovy a Nishumbovy armády, jménem Chand a Mundh. Ze svého těla Durga vypustila Bohyni Kálí, která usekla hlavy Chandy a Mundhy. To učinilo Durgu velmi šťastnou a udělila Kálí laskavost, být známá od té doby jako Bohyně Chamunda.
Gurpreet domluvil puju/také VIP zacházení pro Gurujiho. Nabídli jsme jí sárí, tyčinky, jídlo, vodu a další dárky. Po puje jsme šli dolů do jeskyně, kde byl Šiva lingam. Každý Šakti Peeth /pozn.: místo uctívání Šakti/ má také přítomného Šivu. Bez Šivy tam Šakti nemůže být a naopak. V chrámu Devi nám Swami znovu řekl, co mu Devi o sobě řekla. Řekla, že jako Chamunda je zodpovědná za odstranění vlastností jako připoutanost a sobectví. Nachází se v oblasti svadhišthána čakry/pozn.: 2 čakra/, v zásadě kontroluje nižší čakry, společně s Chinna Mastika Devi, která kontroluje sexuální energii. Pouze když zničí všechny negativní „zvířecí“ vlastnosti, je energie volná a schopna cestovat skrze manipúra čakru /3 čakra/ do anaháta čakry, srdce/4. čakra/, kde může být pocítěna bhakti/láska a ještě více růst.
Guruji řekl, že tato stránka Chamundy Devi je vyhledávána Siddhy, přicházejícími k ní kvůli duchovnímu postupu a vlastnímu dosažení "siddhi", duchovní moudrosti a síly. Je to jeden z pouhých dvou „siddha peeths“, vedle Jwalamukhi.
Dalším chrámem, do kterého jsme šli, byl chrám Vrajeshwari Devi. Existuje mnoho vzájemně se prolínajících vysvětlení toho, kdo je Vrajeshwari Devi. Zkusím je učinit tak jednoduchými a jasnými jak to jde.
Především, místo chrámu Vrajeshwari Devi v Kangře, je jedním z hlavních Šakti Peeth. Je to místo, kam dopadla na zem prsa Sati. Místo „Kangra“ znamená „Kan“ a „Garh“, což je přeloženo „pevnost vystavěná na uchu“. Příběh, který je za tím, lze nalézt v Puránách: toto „ucho“, na kterém byla pevnost vystavěna, je ucho démona „Jalandgara“, manžela svaté ženy „Tulsi Devi“. Poté, co se rozhodla zabít svého démonského manžela Jalandhara, Višnu a Šiva se obávali hněvu Tulsi. Aby ji uklidnili, udělili Jalandharovi požehnání. Jalandhar si přál, nechť tam kde bude jeho tělo ležet, toto místo se stane svatým místem pro Bohy a Bohyně a jejich oddané uctívače. Odtud je toto místo známo jako Jalandhar Peeth a má 64 chrámů. Nejznámější je chrám Vajeshwari Devi, který je také domovem „Mahavir Bherona“ (příběh o něm pokračuje níže), Pána Šivy, Dhyanu Bhakty a Tary Devi.
Je tam také propojení Vrajeshwari chrámu s Višnuem: Dhyanu Bhakta, svatý, který přišel z Mathury (Vrajy), po obdržení jejího daršanu, jí dal jméno Vrajeshwari. Existuje také více tantrických nebo ezoterických vysvětlení této Bohyně: jak bylo zmíněno, kundalini energie cestuje z můladháry (základní) čakry skrze svadhišthána čakru, do manipúra čakry. V manipúra čakře, také nazývané „místo ohně“, energie cestuje nervem zvaným „vrajesh“ a projevuje se tam jako Vrajeshwari Devi. Je také nazývána Vajr-Tara, Ugra-Tara a Vajr-Vero-Chaniya. S jejím požehnáním energie může cestovat do anaháty roznítit Božskou lásku/bhakti.
Osobně: Je to takové požehnání moci cestovat „skrze“ tyto Šakti Peeths, specielně s mým Guruem. Člověk může cítit, jak nás Božská Matka žehná na každé zastávce (Peethu) svým odpovídajícím aspektem. Lze to vnímat jako vnitřní cestu skrze rozdílné čakry/aspekty sebe sama, zaujímající místo vně. Nebo tak, že vně a uvnitř se spojí v jedno.
Swami si, zdá se, tuto cestu také velmi užívá. Většinou cestuje se všemi v autobuse. V tomto chrámu je také přítomný Mahavir Bheron. Jeho murti je nejstarší murti Bhairava, přes 5000 let stará! Když se díváte na jeho tvář/oči po nějakou dobu, můžete vidět, jak se jeho podoba mění na různé podoby. Také, kdykoli tam přijde pohroma, jeho oči začnou ronit slzy. Stalo se to v roce 1904, kdy tam bylo velké zemětřesení, které zničilo některé chrámy, s vyjímkou svatyně Tary Devi, která je zde také. Slzy bylo možno znovu vidět v roce 1982, když se odehrála tragédie v Panjabu, při které bylo zabito mnoho sikhů.
Zajímavé na chrámech je, že mají tři rozdílné střechy. Vršek jedné má tvar střechy mandiru, další tvar Gurudwara (chrámu sikhů), další tvar střechy měšity.
Lidé všech těchto třech hlavních indických náboženství je navštěvují, protože jsou s nimi historicky propojeny. I budhisté sem rádi přicházejí, pro požehnání Tary Devi (Vraja Yogini).
Večer měl Guruji satsang. Během satsangu jsem vše zapisoval, takže pokud jsem vynechal jednu nebo dvě věty, odpusťte mi.
Takže nejprve Guruji řekl, že bylo velmi zajímavé znovu vidět požehnání a milost Matky, vše šlo lehce a velmi dobře. Pak požádal Gurpreeta, aby promluvil o rozhovoru, který s ním vedl. Řekl, že Guruji s ním hovořil o Guru Parampaře, která začíná Mahavatarem Babajim, pak Satguruem, pak Guruem.
Řekl, že Mahavatar Babaji byl inkarnací Krišny. V roce 2001 mu Babaji dal titul Paramahamsa. Tento titul je dáván pouze Acharyovi a je velmi vzácný. V roce 2005 byl oficielně ustanoven Acharyou, a když mu jeho dikša Guru dal požehnání, Mahavatar sám se zjevil a vložil své ruce na jeho ramena, vložil své ruce na Gurujiho a na jeho ramenou se objevila shanka a chakra. Uskutečnil se celý obřad s tím spojený, také s yagnou atd., ale toto byla poslední a velmi důležitá část obřadu.
Pak vyvstala otázka, řekl Gurpreet, proč Babaji zřejmě nebyl realizovaným již od dětství, proč potřeboval nejprve Gurua? Swami řekl, že nezáležíc kdo člověk je, potřebuje Gurua. Ukazuje se, jak je Guru Parampara důležitá. Ježíš sám čekal 30 let, aby začal svou misi, čekal na Jana Křtitele, aby mu dal dikšu, Ráma čekal na Vishwamitru, aby mu dal Gayatra dikšu. Přestože se zrodili s veškerou sílou, je spící a stane se aktivní pouze tehdy, když nastane správný čas. Vše má nějaký důvod, cokoli mistr dělá, je za tím důvod. Ráma čekal na Vishwamitru, aby mu odhalil veškerou Šakti, která tam pro něj byla. Bůh stvořil vesmír, ale vytvořil určitá pravidla, která právě On také dodržuje, tak aby lidé rozumněli, že tato pravidla jsou důležitá a řád je prosazen. On nemůže tato pravidla překročit, ale může je zmírnit. Tak mistři čekají vždy na správný okamžik, stejně jako čekají žáci. S mistrem se také inkarnuje celá „skupina“. Řekl, že lidé stále zůstávají u čtyř věcí - jak, kde, proč, kdy… Ale na duchovní cestě není žádné „proč“, protože to bude odhaleno v průběhu života, stává se životním úkolem/odhalením.
Pak přítomní mohli začít klást Gurujimu otázky…
(obsah satsangu bude uveřejněn samostaně v následujícím článku)
Ten večer mi Gurpreet předal novinový článek, který byl publikován v novinách v Katře (poblíž Vaishno Devi). Několik Swamiho oddaných bylo zpovídáno novinářem, když šli nakupovat do města. Vyprávěli novináři o Gurujim a Bhakti Marze a toto je článek, který byl publikován (ačkoli vám nemohu sdělit, co je v něm napsáno…
Úterý, Dharamshala:
V úterý ráno jsme opustili hotel po snídani, autobusem. Guruji odjel již mnohem dříve autem do Dharamshaly (Mc Leod Ganj). Mc Leod Ganj je místo na kopci, shlížející na Dharamshalu a je rezidencí Dalajlámy, stejně jako místem exilové vlády Tibetu.
Když jsme tam autobusem dojeli, po dobrodružné cestě přes ne moc zpevněné horské silnice, museli jsme dojít pěšky asi 500m, než jsme došli ke vchodu do Dalajlámova chrámu, kde na nás Guruji a další již čekali.
Dalajláma se ptal na Gurujiho misi a jak dlouho už je v Německu. Guruji mi také řekl, jak se ho dotkl, vidíc jak tibeťané mají slzy radosti v očích, když vidí Dalajlámu, které ukazují tolik odevzdanosti svému vůdci, tolik lásky k němu a víry v něj.
Po audienci šli do kavárny a měli setkání s úctyhodným lámou Bhagdro. Vyprávěl jim o svém životním příběhu (který si můžete přečíst níže), a ukázal jim okolí Dalajlámova chrámu.
Když jsme přijeli, uskutečnil znovu cestu s celou skupinou, společně se Swamim. Do okolí chrámu nebylo možno vzít fotoaparát nebo mobil.
Nejprve jsme prošli malým muzeem. Jeho tématem je aktuelní situace a nedávná historie tibetského lidu. Velká část z toho se zabývá tibetskými mučedníky a těmi, kteří se sami obětovali (skočili do ohně), na protest proti čínským agresorům, kteří ve jménu „osvobození“ Tibetu jej ve skutečnosti obsadili. Když jsme vyšli z muzea, déšť se začal řinout a my jsme běželi do bran chrámu. Chrám Dalajlámy je na vznešeném místě. Je obýván různými Božstvy, hlavně Buddhou, ale také zelenou Tarou a Guru Padma Sambhavou, který přinesl buddhismus v 8. století našeho letopočtu do Tibetu a je mezi tibetskými buddhisty velmi ctěn.
Mně se specielně líbila zelená Tara, která vypadla a byla vnímána jako velmi soucitná. Guruji vysvětlil, že není rozdíl mezi buddhistickou Tarou a hinduistickou, jen je představována odlišně. Její podstata je přesně ta samá. V chrámu jsou také tři Rajové (králové), ctěni jako velmi důležití vůdci buddhistické historie. Uvnitř chrámu je také mnoho starobylých původních písem na různá témata, jako filozofie, věda, astrologie, tantra, medicína atd. V jejich chrámu také uchovávají obrovské balíky se specielními bylinami, které jsou tam ponechávány, aby obdržely svaté vibrace chrámu. Během několika dnů zde bude festival, během kterého Dalajáma bude rozdávat malé balíčky těchto léčivých bylin lidem.
Velmi častým společným tématem v chrámu a na tomto místě obecně byla také „Kal Chakra“, kolo času. Je to koloběh života, kruh života a smrti.
Pak jsme všichni šli deštěm do „Nickovy“ italské restaurace, která má pověst nejlepší restaurace ve městě. Líbila se mi myšlenka dát si pro změnu nějaké italské jídlo. Usadili jsme se ve druhém podlaží, protože restaurace byla stále plná jiných hostů, a ctihodný láma Bagdro začal sdílet s celou skupinou svůj životní příběh.
Cestuje jménem Dalajlámy po světě, aby sdílel co se stalo s lidem Tibetu. Byl 4 roky ve vězení a také mučen čínskými úřady. Řekl, že zde v Dharamshale je tibetská vláda. Indická vláda jim dala toto místo, protože je to místo na kopci a vypadá/ je vnímáno podobně jako Tibet. Řekl, že tibeťané mají více než 3000 letou historii, se svou řečí, měnou atd. Ale číňané chtějí vnutit vlastní kulturu Tibetu, přestože je úplně odlišná. Vzhledem k čínské okupaci bylo zničeno 6000 tibetských klášterů.
Nejprve jsme prošli malým muzeem. Jeho tématem je aktuelní situace a nedávná historie tibetského lidu. Velká část z toho se zabývá tibetskými mučedníky a těmi, kteří se sami obětovali (skočili do ohně), na protest proti čínským agresorům, kteří ve jménu „osvobození“ Tibetu jej ve skutečnosti obsadili. Když jsme vyšli z muzea, déšť se začal řinout a my jsme běželi do bran chrámu. Chrám Dalajlámy je na vznešeném místě. Je obýván různými Božstvy, hlavně Buddhou, ale také zelenou Tarou a Guru Padma Sambhavou, který přinesl buddhismus v 8. století našeho letopočtu do Tibetu a je mezi tibetskými buddhisty velmi ctěn.
Mně se specielně líbila zelená Tara, která vypadla a byla vnímána jako velmi soucitná. Guruji vysvětlil, že není rozdíl mezi buddhistickou Tarou a hinduistickou, jen je představována odlišně. Její podstata je přesně ta samá. V chrámu jsou také tři Rajové (králové), ctěni jako velmi důležití vůdci buddhistické historie. Uvnitř chrámu je také mnoho starobylých původních písem na různá témata, jako filozofie, věda, astrologie, tantra, medicína atd. V jejich chrámu také uchovávají obrovské balíky se specielními bylinami, které jsou tam ponechávány, aby obdržely svaté vibrace chrámu. Během několika dnů zde bude festival, během kterého Dalajáma bude rozdávat malé balíčky těchto léčivých bylin lidem.
Velmi častým společným tématem v chrámu a na tomto místě obecně byla také „Kal Chakra“, kolo času. Je to koloběh života, kruh života a smrti.
Pak jsme všichni šli deštěm do „Nickovy“ italské restaurace, která má pověst nejlepší restaurace ve městě. Líbila se mi myšlenka dát si pro změnu nějaké italské jídlo. Usadili jsme se ve druhém podlaží, protože restaurace byla stále plná jiných hostů, a ctihodný láma Bagdro začal sdílet s celou skupinou svůj životní příběh.
Cestuje jménem Dalajlámy po světě, aby sdílel co se stalo s lidem Tibetu. Byl 4 roky ve vězení a také mučen čínskými úřady. Řekl, že zde v Dharamshale je tibetská vláda. Indická vláda jim dala toto místo, protože je to místo na kopci a vypadá/ je vnímáno podobně jako Tibet. Řekl, že tibeťané mají více než 3000 letou historii, se svou řečí, měnou atd. Ale číňané chtějí vnutit vlastní kulturu Tibetu, přestože je úplně odlišná. Vzhledem k čínské okupaci bylo zničeno 6000 tibetských klášterů.
Řekl nám také, že od roku 2011 Dalajláma není již duchovním a politickým vůdcem, rozhodl se být už jen duchovním vůdcem, a místo toho zavedl zde v Dharamshale demokratickou vládu.
Bagdro se stal mnichem v jeho vlasti, v Tibetu, v roce 1985, z jednoduchého důvodu, protože byl hladový a potřeboval jídlo. Musel čekat rok na povolení, aby se mnichem stal. Velmi si užíval život v klášteře, protože neměl více hlad a dostal nějaké tibetské vzdělání. Jednoho dne přišli nějací holandští turisté a řekli mu o Dalajlámovi (Dalajláma opustil Tibet již v roce 1957). Řekli, že Dalajláma je vůdce tibeťanů. Nejdříve tomu nechtěl věřit, vždy věřil, že čínský vůdce je jeho vůdce, tak byl veden čínskou doktrínou. Až když četl knihu, kterou od těchto turistů dostal, uvědomil si, co se stalo jeho zemi v minulosti.
Připojil se k nějaké protestní akci s ostatními mnichy. Během jedné události křičel „ať žije Dalajláma“ a „svobodný Tibet“ s ostatními mnichy a čínský voják na ně začal střílet, zabil mnohé, i malého 10 letého mnicha, a 75 mnichů uvěznili a zavřeli klášter. Začali ho hledat, ale jen umístili jeho obrázek jako „hledaný“ a vypsali odměnu, za informace, vedoucí k jeho uvěznění. Během této doby oblékal ženské šaty, aby nebyl poznán. Řekl, že to bylo jako ve filmu. Ale nakonec, po více než měsíci skrývání, ho našli a zavřeli jako „teroristu“, obvinili z ničení čínského národa. Vyslýchali ho, obvinili z přijímání peněz od Dalajlámy pro zorganizování povstání. Mučili ho elektrickým proudem, chozením po střepech atd. Po 10 měsících měl spoustu zdravotních problémů, a to i psychických, v důsledku mučení, a nakonec byl převezen do jiného vězení, kde zůstal po další 3 roky. Během této doby využívali jeho a další vězně, berouc jejich krev na prodej čínským nemocnicím. Někteří z jeho přátel zemřeli, protože odebrali jejich ledviny, pro prodej čínským nemocnicím/pacientům.
Nakonec se dostal z vězení s pomocí „Amnesty International“ a uprchl do Indie, kde se setkal s Dajlámou. Řekl mu, že by si měl koupit zbraně a jít zpět bojovat. Ale Dalajláma řekl, že boj nepomůže, jen to udělá horší. Nicméně Dalajláma mu dal práci, psát knihy, řekl, že knihy jsou silnější zbraň. Začal cestovat po světě s pomocí španělského soudce, šířit své poslání. Napsal už tři knihy. Mluví na univerzitách, školách a dalších místech. Řekl, že situace tibetského lidu je velmi špatná nebo dnes ještě horší a prosil nás všechny sdílet tyto informace. Jeho rodina je stále v Tibetu, má dvě sestry (jedna zemřela v důsledku hladu) a rodiče, kteří jsou stále na živu, v obtížných podmínkách v Tibetu.
Po jeho řeči řekl Guruji, že je tak ohromen vírou tibetského lidu v jejich vůdce Dalajlámu, i přes utrpení, která museli vydržet. Řekl, že člověk může na jejich tvářích vidět klid, bez ohledu na to čím všichni prošli/procházejí, a že si zvolili soucit a odpuštění i pro své nepřátele, a že je můžeme vidět jako příklady a také pomoci šířit jejich poselství. Řekl, že doufá, že láma Bagdro přijede do Německa a navštíví nás. Řekl, že je velmi šťasten, že díky Božské prozřetelnosti jsme ho potkali.
Poté jsme sešli o patro níž a užili si naše společné jídlo. Po nějakém nakupování jsme se vrátili zpět do autobusu a jeli nazpět do hotelu. Na cestě autobus musel objíždět a dvakrát jsme málem uvízli, protože cesta byla tak úzká. Ale s pomocí místních obyvatel se podařilo našemu týmu 3 řidičů nás skrze tyto úzké silnice dostat, což bylo velmi oceněno potleskem celé skupiny.
(Tato zpráva byla sepsána Paarthou, který je se Swamim na Pilgrimage)
Žádné komentáře:
Okomentovat