Daršan v Kielu.

Swami Vishwakurunandhanananda, který byl v Kielu s Gurujim píše: 

Daršan na dalekém severu Německa, v Kielu, byl velmi pěkný. Konal se v tělocvičně místní školy Rudolfa Steinera, a člověk se cítil v kruhově obtékající architektuře budovy okamžitě doma.

Říká se, že čím více se jede na sever, lidé se méně zajímají o duchovnost. Zda je tato hypotéza pravdivá nebo ne se teprve uvidí, ale zdálo se, že něco pravdy na tom bude, protože stejně jako v ostatních severských krajích, zájem o duchovnost se zdá být poměrně zdrženlivý, což v podstatě překvapuje, protože klimatické podmínky jsou ideální pro to jít více dovnitř. 

Jako kdyby v severním Německu chtěli tuto tezi vyvrátit, objevili se mnohem početněji, než by se dalo předem očekávat. Přišlo více než 300 návštěvníků, skoro ke 350 – když si uvědomíte, že jsme v období letních prázdnin a mohlo přijít o něco méně lidí z okolních regionů (nedávno byl velký festival Gurupurnima a brzy je speciální Bhagavad Gita kurz v Shree Peetha Nilaya, což je důvodem že mnozí chtějí rozdělit své síly/potřeby), je větší počet pozoruhodný. Prostorný sál byl dost naplněn, a přesto nabízel ještě volná místa. 

V letních teplotách se Sri Swami Vishwananda cítil velmi dobře a vedl lidi jemně do "svého" světa, do světa já, srdce a bezpodmínečné lásky Boha, který přebývá v nás všech. Zpíval se všemi "Om Namó Bhagavaté Vasudévaya" a pak úplně novou krásnou píseň "Bhaja Góvinda Jaya Gopála". 

Začalo pršet, Guruji se usmál a řekl, že je normální, že když přijde, že prší, děje se tak často, i během jeho poslední návštěvy zde v Kielu, že začne pršet. Na Mauriciu říkají, že to je specielní požehnání. 

Vlastně nechtěl žádné otázky, protože poté měl být satsang, v němž bude po celou dobu odpovídat na otázky návštěvníků a oddaných, ale Suresh, hostitel a starý přítel a učedník Gurujiho Ho požádal, aby vedl malou meditaci. A Guruji milostivě vyplnil toto přání a dal nám všem sladkou předzvěst toho, co můžeme dostat, když se více a více ponoříme do oceánu sebe. 

Meditace sama o sobě bude zveřejněna jinde. Nicméně před meditaci bylo podrobně vysvětleno to, o co v životě jde. Chcete-li se vrátit k Bohu, k sobě, milovat, že bez této lásky život směřuje k rutině a není skutečně naplňující. Chodíme do práce, vrátíme se domů, jdeme do práce a tak dále. Práce je důležitá, ale proč? Byl to budíček pro lidi v sále, ale nakonec pro všechny, neboť jsme všichni ještě na „cestě“ k srdci, a vždy se vystavujeme nebezpečí, že ztratíme sami sebe, nebo jak řekl Guruji, utopíme se v moři našich myšlenek a touhy. 

Bylo by lepší jít dovnitř, protože tam, když mysl, duch se topí, nemůže skutečně zemřít, ale je podporován a je obklopen sebou, a pokud je zcela nasycen elixírem života, Božské lásky, v každém z nás je bez vyjímky - jsme v podstatě tato láska - teprve pak opravdu žijeme, a život se stane takovým jakým má být, nejúžasnějším darem, který nám Bůh dal.