Za několik dnů rozsvítíme nazdobené vánoční stromečky a usedneme k plným vánočním tabulím, obklopeni dárky.
Oslavy narození Páně přešly, alespoň v západní Evropě, mnohdy ve shon a chaos, ve kterém ztrácíme sami sebe, minimálně v očích dětí však tyto svátky zůstávají dlouho zahaleny krásou a laskavým tajemstvím…
Je tomu 115 let, co jedna americká holčička chtěla vánočnímu tajemství přijít na kloub a to za pomoci sdělovacích prosředků – jmenovala se Virginie a jednoho prosincového dne napsala deníku Sun tento čtenářský dopis…
„Je mi osm let, někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy prosím: Chodí Santa Claus?“
V redakci zavládly rozpaky, pak ale šéfredaktor rozhodl, že důvěru malé čtenářky nemůže zklamat, malé Virginii odpověděl osobně a to na titulní straně deníku.
Jeho odpověď stojí za přečtení…
„Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí, věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.“ A pokračoval: „Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho co činí život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi, kteří by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic. Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoli vidíš, nikdy nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra, poezie a láska. Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru. Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church.“
Tato konverzace proběhla v prosinci 1897 a deník Sun ji uveřejňoval každoročně v předvánočním týdnu, ještě dloho po smrti obou dotyčných, až do doby než zanikl. O té doby převzaly tuto tradici mnohé další noviny a časopisy. Nese tiché poselství naděje i do našich dnů…
Otevřme tedy naše srdce této naději a zkusme pohlédnout na svět dětskýma očima, očima Božského dítěte, kterým všichni jsme. Třeba se nám podaří opět spatřit celou tu nádheru.
Ať naše srdce naplní láska a pokora!
(S přáním krásných vánočních svátků tvůrci blogu.)
Žádné komentáře:
Okomentovat