Oslava svatého Mikuláše – pokračování.

Během večerní mše, při oslavách svatého Mikuláše, měl Swamiji nádhernou promluvu, a tak zde přinášíme několik úryvků z této promluvy, s pár obrázky, aby jste si mohli vytvořit o tom představu...

Svatý Mikuláš je jedním z nejznámějších svatých v křesťanském světě. Proč je slavný? Protože sambolizuje charitu. Důležitost charity. Víte, v životě jsou různí lidé povoláni k různým věcem a jsou posláni přesně tam, kde mají být. Bůh řídí každý krok každé osoby. Každou myšlenku, kterou máte, On je ten, kdo ji tam vložil. Každý krok, který člověk udělá, On je jediným průvodcem této osoby. Co je důležité je, že se člověk musí učit být trpělivý a vidět. Člověk musí být naladěn a čekat na to.

Často lidé v druhých vidí většinou negativitu. Nevidí pozitivitu. Za tím vším, ta duše je Bůh. To je proč Kristus říká: „To nejmenší co uděláš pro mé bratry, jako bys vykonal pro mne.“ I Krišna v Gítě to říká:       „Ten, jež je opravdový jogín, mne vidí všude a ví, že já jsem jediný skutečný Bůh, který je přítomný v každém projevu, který koná skrze vše.“…tak, to je Bůh, který se projevuje skrze své výtvory. Tak proč potom je pro duchovní lidi těžké to vnímat? On je ten, který koná vše. Musíte se jen odevzdat. Musíte jen říci: „Drž mou ruku a přiveď mne.“ Všichni svatí, kteří jsou tady kolem, se nestali svatými jen tak, sedíc a nedělajíc nic nebo kritizujíc všechny kolem. Měli víru. Měli důvěru. V koho? Více než v sebe měli víru v Boha. A skrze tuto důvěru se učili přijímat každý okamžik. 

Život svatého Mikuláše byl utrpením, ale utrpením s láskou k Bohu. Utrpení neznamená, že budete sedět v koutě a litovat se. Není to o tom. Je to o tom milovat v každém okamžiku, i když je to těžké. Takže ta charita kterou on vykonával není jen rozdávání milodarů jako takové. Dělal charitu s láskou. Láska, ne přemýšlení typu „Dělám to pro Krista!“ Ne! Milovat to… kdekoli, cokoliv on dělá, je to pro Boha. Jestli to Bůh ví nebo ne, na tom nezáleží.

Vezměte si co je dobré od lidí kolem vás. Proč by jste měli být závislí na negativitě lidí? Každý člověk nese své vlastní negativní a pozitivní kvality. To je v duální povaze, přirozenosti lidí. Tak Bůh člověka stvořil. Ale dal mu na výběr, zda bude viset na negativitě nebo zvolí pozitivitu. Rozumějte, tahle negativita je více pikantní, trápení je více pikantní, sebelítost je více kořeněná. Ale kam vás tohle dovede? Přemýšlejte o tom, kam chcete být tímhle dovedeni. Nikam. Spadnete do své vlastní díry, kterou jste si pro sebe vykopali. Můžete si vytvořit představu milování, představu odevzdání, ale když jste k sobě falešní, nepostoupíte nikam. I když budete předstírat že to víte, spadnete.

Poselství života všech těchto velkých svatých, všech těch velkých lidí, je odevzdat se. Říkal jsem slovo „odevzdání“ po mnoho let, ale jen pár lidí ve skutečnosti ví, co znamená. Mluvil jsem o lásce, ale poznal jsem, že jen na prstech jedné ruky bych mohl spočítat lidi, kteří ji skutečně znají. Způsob některých lidí, jak oni přemýšlí o lásce, je odlišný „Proč se Swami na mne nepodíval, on mne asi nemá rád, huhuhu!“ Přemýšlejí takto. Kdybyste věděli jak moc vás všechny miluji. To nemá cenu mluvit. Kdybyste věděli jak moc vás Bůh miluje, jak moc mu na vás záleží. Není důvod proč být nešťastný, člověk o tom neví, to je proč to považuje za těžké.

Ovšem nemusíte být jako on. Můžete zkoušet to své nejlepší, víte. To se děje skrze modlitbu ke všem svatým, skrze modlitbu ke svatému Mikuláši, který je mým oblíbeným svatým, víte. On je tím svatým, který kdykoli jsem ho potřeboval byl tam, je tam, je tady. To je důvod proč ho dnes oslavujeme.