Další zastávkou na poutní cestě byl Ahmedabad. Ubytovali jsme se v ašrámu Sivanandy, hoštěni Swamim Aadhyatmananadou. Přivítal nás velmi laskavě a vzal nás na obhlídku ašrámu, stejně jako chrámů.
Swami Aadhyatmananada se Sri Swamim Vishwanandou
Po prohlídce a snídani jsme se vydali navštívit chrám Ambaji, několi hodin jízdy autobusem. Ambaji je místo, kde se říká, že spadlo srdce Sati Devi na Zemi. Celá konstrukce je vyrobena z mramoru, všude s mnoha, mnoha složitými řezbami Vrcholek hlavní svatyně je pokryt zlatou kopulí, která září tak, že je skoro nemožné na ni hledět. Socha Ambaji je nádherná, ten pocit je opravdu jako srdce matky. Všichni jsme obdrželi dlouhý daršan a pak se posadili stranou, meditujíc a jen prostě prociťujíc lásku Devi. Tento chrám je velmi starobylý. Ve skutečnosti je to ten samý chrám, kam rodiče Krišny, Nanda a Yashoda, přišli provést obřad ostříhání vlasů Krišny. Také bratři Pánduovci tam kdysi byli.
Obrázek nebylo možné udělat uvnitř chrámu, ale je možné ho vidět v pozadí.
Na cestě zpět do ašrámu jsme měli věčeři s oddanými Swamiho Aadhyatmananady a zažívali jsme, co je skutečná pohostinnost. Udělali Swamimu aarti a pro každého tilak před domem, a pak nás pozvali dovnitř na občerstvení a uvítání. I když nevěděli kdo do jejich domu přišel, přesto nás přivítali s ohromnou péčí a vřelostí.
Potom nám servírovali večeři, při které všichni z rodiny pomáhali obsluhovat, přinášeli jídlo za jídlem a pokaždé kontrolovali, zda nepotřebujeme něco jiného. Dorazili jsme o tři hodiny později a podle indického zvyku nikdo z rodiny se ještě nemohl účastnit jídla, nejdříve čekali, aby mohli jíst hosté. Ale přesto byli tak šťastní sloužit, že nás to všechny inspirovalo. Zcela nasyceni lahodným jídlem jsme se vrátili do jejich obývacího pokoje, kde Swami dával satsang a my jsme zpívali bhajany.
Swami mluvil o Chaitanya Mahaprabhuovi jako o inkarnaci Radhy Krišny, ze tří čtvrtin Radhy a jedné čtvrtiny Krišny. Poté Swami zpíval bhajany, podmaňujíc si všechny v místnosti. V tomto malém prostoru byli 4 generace rodiny a všichni, mladí i staří, se radovali, tleskali, zpívali a tancovali. Nikdo nechtěl večer ukončit, specielně proto, že to byla taková krásná návštěva, ale protože cesta byla dlouhá, věděli jsme, že musíme jít.
Před odjezdem každý z mnoha bratrů chtěl, aby jejich dům Swami požehnal svýma nohama a Swami milostivě jejich přání splnil.
Šel od domu k domu, sedíc v každém z nic kvůli tomu, aby mohli obdržet Jeho požehnání. Dokonce šel navštívit vodní buvoly! Nakonec nastal pro nás čas opustit jejich domovy.
V autobuse jsme se cítili stále velmi dojati jejich pohostinností a jistě je tam něco, co si v sobě uchováme jako vzpomínku, ale také jako příklad, že host je vždy Bohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat