Vzpomínka na našeho nejdražšího bratra Dharmanandu.

Je čas vyprávět příběh našeho drahého bratra Dharmanandy, který ráno 14. září opustil své tělo a nyní se raduje v srdci Pána. Jeho posledních několik hodin na tomto světě byla jedna z nejkrásnějších věcí, kterých jsem byl svědkem v celém svém životě. Udělám co budu moci, abyste pocítili zážitek, ten okamžik Sri Swamiho Vishwanandy a Dharmanandy.

V noci 13. září se Swami Vishwananda rozhodl jet a navštívit Dharmanandu v  jeho domě. Jeho zdravotní stav se po nějakou dobu již pomalu zhoršoval a tak jsme všichni velmi toužili jet a strávit čas s ním a být při něm, podporujíc ho v jeho lásce. Byl to rok co Dharmanandovi byly diagnostikovány v jeho těle nádory  a události které následovaly tu noc byly vyvrcholením dlouhé cesty, skrze mnoho životů, jak bylo možno cítit. Swamiji společně se 4 dalšími oddanými a se mnou dorazil do Dharmanandova domu v Bonnu v časných ranních hodinách 14tého, půl hodiny po půlnoci. Přivítala nás jeho matka, sestra a sousedé, kteří se o něj láskyplně starali a pomáhali mu s jeho každodenními potřebami.

Bezprostředně poté když jsme vstoupili do pokoje, všimli jsme si jedné věci. Že ten muž, kterého jsme tam viděli, nebyl Dharmananda. Byl to pouze obal, tělo bylo pouze nástrojem pro velkého Pánova služebníka, kterého jsme roky znali a milovali. Přes fyzické omezení a slabost byla jeho přítomnost v pokoji nesmírně silná a jeho vyrovnanost a klid byly téměř okamžitě cítit. V tu chvíli spal a tak ho Guruji jemně probudil, hladil jeho hlavu a držel za ruku svého drahého oddaného. Když se Dharma probudil a uviděl kdo je u jeho lůžka, láskyplně zvolal „Guruji! Guruji!“. Jeho oči byly tolik odlišné od těch, které nám byly roky blízké. Když se podíval Gurujimu do očí, mohl člověk vidět čistotu a upřímnost jeho nezměrné radosti, majíc svého Gurua opět u sebe. Nedaříc se mu opravdu vůbec mluvit pro množství fyzické bolesti a únavy, Dharma se prostě díval na svého milovaného a držel pevně jeho ruku. Uvědomujíc si toto, bylo všem jasné, že se Dhamanandův život blíží ke konci. Ale jedna věc prostupovala celou místnost a naplňovala srdce všech přítomných velmi silně. Milující vztah mezi Mistrem a žákem je něco mimo chápání. Mimo veškeré vyjadřování. Mimo hodnocení a daleko převyšujíc cokoli, co kdokoliv z nás mohl vidět nebo cítit ve svých životech. O Dharmu se denně starala jeho matka, sestra, jeho rodina, přesto člověk mohl cítit jeho radost v prostém pohledu na svého Gurua.

Nebudu zastírat, že láska kterou člověk může s někým sdílet je jen směšná, v porovnání s tím jakou má Guru ke svým dětem. Jak ho Swamiji hladil, držel jeho ruku a zasypával ho svou láskou, nemohli jsme dělat nic, jen nechat téci slzy úžasu a radosti. Realizace k nám přicházela, tím že zde byl bratr, který dosáhl toho o čem sníme a přejeme si v hloubi našich srdcích. Pán přišel k němu v čase jeho odchodu a držel jeho ruku a choval ho. Splatit všechnu tu lásku a službu nabídnutou Dharmanandou, Swamiji přišel, aby byl po jeho boku a vyplnil nejhlubší přání jeho duše. Mohli jsme se jen radovat ze zázraku této příležitosti. V jednom okamžiku Swamiji uvolnil sevření Dharmovi ruky, aby si jednoduše upravil sedačku, ale bojíc se, že ho Guruji opouští, s veškerým svým úsilím držel Dharma Gurujiho ruku a neumožnil mu opustit jeho bok. Bylo to tak neuvěřitelně sladké a nevinné. Jako dítě, které nikdy nechce opustit matčinu stranu.

Takže v tomto okamžiku se Swamiji zeptal Dharmanandy, jestli chce aby mu zazpíval. Dharmův celý život byla hudba, byla to jeho vášeň a služba Swamimu a Bhakti Marze po více než 10 let. Netřeba dodávat, že Dharmovi se nad návrhem rozzářily oči a něžně řekl: „Zpívej! Zpívej!“. V pátek bylo Radhastami a tak Guruji začal, doprovázen všemi přítomnými, zpívat Radha bhajany nonstop po témeř 30 minut. Dharma pokojně odpočíval a čas od času se na jeho tváři rozzářil úsměv. Umíte si představit nádhernější scénu? Se svou duchovní rodinou a svým Gurudevem u postele, držícím jeho ruku, zpívajíc mu Božská jména se slzami radosti, to všechny najednou donutilo přemýšlet o tom, co Swami jednou řekl: „Mistr bude s žákem v čase odchodu ale ne s oddaným. Pouze opravdovému žáku udělí Mistr tuto milost.“ To je přesně co se stalo.

Jak čas míjel, Guruji opustil Dharmovu stranu a sděloval slova lásky a útěchy rodině, zatímco si zbytek z nás užíval Dharmovy společnosti. Byl jsem zvědav jaká bude jeho reakce až otevře oči a nenajde Gurujiho po svém boku, ale namísto něj Pramoda, Swamiho Vijaye, Swamiho Keshavu, Pankaje a mne. Nebude zklamán? Ale odpověď zněla ne. Díval se na nás s takovou láskou a pochopením, že by jste nevěřili. Svíral mou ruku a to bylo potvrzením, že byl moc šťastný, že nás má u sebe. Ale ještě měl přijít nejsladší okamžik noci. Když se Swamiji vrátil na své místo u Dharmova lůžka, Dharma použil všechnu sílu svého těla překonat postel a snažil se dosáhnout Gurujiho nohou, ukazujíc že si přeje dosáhnout lotosových nohou Gurua. Swami mu prokázal laskavost a zvedl nohu a položil ji na hranu postele vedle Dharmovy hlavy.

Při prvém pohledu na jeho nohu, Dharma posunul svou hlavu dopředu a začal ji líbat tak rychle jak jen mohl. Bylo to vyvrcholení tolika emocí, takového odevzdání a oddanosti. Ani se nebudu pokoušet popsat tento okamžik, protože byl tak vyjímečný a nepochopitelný nevědomé lidské mysli. V této chvíli jsem zjistil, že se modlím za Dharmu, aby opustit své tělo ihned! Jaké štěstí a jaká milost! Neumím si představit vhodnější chvíli jak odejít, jak to bylo vše krásné. Vnáší to slzy do mých očí když to znovu popisuji.

Jak čas běžel, Guruji rozhodl, že je čas odejít, protože i Dharmovi ošetřovatelé potřebovali odpočinek, bylo okolo 3 hodin ráno. Všichni jsme řekli sbohem Dharmovi a rodině. Když jsme odcházeli, dotkl jsem se jeho nohy a vzal si jeho požehnání na hlavu, tak jak jsem cítil, že to může být poslední okamžik kdy vůbec vidím Dharmanandu v tomto těle. Ukázalo se to být pravdou. 

Když jsme se vraceli autem do Springenu, Swamiji řekl, že v době jeho smrti všichni svatí Mistři přijdou jej převzít a vzít do nebe. Nebylo to pro nikoho z nás překvapením, když jsme právě mohli vidět čistou lásku mezi žákem a Guruem po mnoho hodin, tam nebyly pochybnosti co má pro Dharmu nastat. 

Příští ráno jsem obdržel telefonát od Gurujiho, kolem 9.30, kde mi sděloval zprávu, že Dharmananda zemřel okolo 5 hodiny ranní, ani ne 2 hodiny poté, co jsme od něj odjeli. Guruji plakal do telefonu, když mi sděloval, že přes veškeré štěstí a radost kterou jsme cítili, je stále trochu smutný nad ztátou svého drahého žáka. Dokážete si představit, kolik lásky člověk musí mít pro Boha a Gurua, aby si vysloužil takovou odměnu? Když člověk mohl vidět jak moc Swami miloval Dharmu a kolik toho dělal, dělá a bude pro něj dělat, pak může člověk skutečně docenit význam toho čeho byl schopen Dharma dosáhnout v tomto životě. Je snem a přáním každého oddaného být v srdci Mistra po celou dobu a mohu říci bez zaváhání nebo pochybností, že Dharmananda nyní spočívá v srdci Sri Swamiho Vishwanandy na věky. 

Tak jsem šel do Swamiho bungalovu, abych byl s Ním a společně se Swamim Vijayou a Pramodem jsme začali diskutovat a probírat noční události a co se právě stalo. Swami nám okamžitě objasnil, že tak jak předpokládal, Mistři skutečně přišli vzít Dharmanandu v době jeho odchodu. A okolo 5 hodiny jeho sestra, která se o něj starala, měla v tu dobu akutní potřebu z nějakého důvodu navštívit sousedy a tak nechala Dharmu samotného v pokoji. V tu chvíli Mahavatar Babaji sám a všichni svatí Mistři přišli k Dharmovi, Swami řekl, že on sám tam také cestoval, aby byl u něj, a že Dharma byl plně při vědomí před svou smrtí a že se setkal s Babajim a všemi přítomnými a poté opustil tělo.

Když jsme to slyšeli, všichni jsme se usmívali z radosti nad naším bratrem, co dokázal. Byl to opravdu ten nejšťastnější muž na celém světě, v tu chvíli jsme nemohli cítit nic než radost, radost a ještě víc radosti za něj. 

Začali jsme přemýšlet o všech zkušenostech a zážitcích, které jsme si byli schopni odnést nejen z předešlé noci, ale Dharmova života jako celku. Nejprve chci začít tím, že řeknu, že Dharmananda byl stejný jako vy nebo já. Byl hledající, oddaný Pána, se stejnými problémy, stejnými pochybnostmi, stejnými chybami a překážkami, kterým všichni čelíme na naší duchovní cestě. 

Když jeho život vzal extrémní otáčku, byl schopen vidět za to vše a skutečně se odevzdat svému Guruovi. Swami mu nesmírně pomáhal dosáhnout tohoto cíle. Swami poskytl Dharmovi zpověď nedouho před závěrečným děním, k odstranění všech vin a chyb v něm,  a přísahám že jsem ve svém předchozím životě neviděl Dharmu nikdy tak svobodného.

Neměl žádnou zátěž, závazky, pocity viny, nic! To je milost Gurua. Když viděl skutečného, upřímného hledajícího, udělal veškeré nezbytné kroky pomoci tomuto oddanému postoupit jak jen může. Dharmananda zanechal každého z nás s pocitem naděje. S nadějí, že bez ohledu na to jak „zlý“ se váš život může zdát a bez ohledu na to kolik chyb si myslíte že jste udělali, je zde vždy cesta k srdci Pána a vašim průvodcem bude vaše pokora, upřímnost a odevzdání. Ta naděje není nikdo jiný než Sri Swami Vishwananda. Pouze skrze Něj to může být realitou. Pouze skrze Něj může být nehodný považován za úctyhodného. Jen skrze Něj může být ztracený opravdu a věčně nalezen Tím, který je jedinou realitou v tomto světě. A musíme projít tím čím náš drahý bratr prošel, abychom došli k této realizaci? Musíme zažít takové utrpení a bolest, abychom nakonec uznali, že On je a bude jediný kdo je a vždy bude na naší straně, bez ohledu na cokoli a odevzdat se Jeho lotosovým nohám?

Nemodlím se a Dharmananda nám ukázal, že odevzdat se a stát se žákem Pána není tak vzdálené, nedosažitelný sen, který se zdá neskutečně obtížný. Vzpomínám si, jak před dvěma lety jsme s ním seděli v přeplněné restauraci, jedli vegetariánský hamburger, povídali vtipy a milovali život na naší cestě uskutečnit daršan Swamijiho a nemohu si pomoci, ale cítím obnovení ducha ve mně. Byl zde muž, ne jiný než kdokoli z nás, a nyní o dva roky později Premavatar a Mahavatar tohoto světa ho berou osobně do nebe. Pokus vás neinspiruje toto, tak nevím co bude.

S tím vším co bylo řečeno, je mým upřimným přáním, aby všichni ti z vás, kteří jste Dharmanandu znali nebo byli zasaženi jím a jeho láskou k Bohu a Guruovi, ctili jeho život a vzpomínku při odevzdání se Pánu a nechali odejít vše co nemá v našem životě význam. Nechali odejít všechny naše strachy, viny a myšlenky a předložili je Jemu, který je skutečným milovníkem lidstva. Byl jsem toho svědkem na vlastní oči a svým srdcem a věřte mi, když vám říkám, že chcete přesně to čeho dosáhl Dharmananda a pokud ne, tak by jste měli.

Neplýtvejme těmito cennými zkušenosti a příležitostí nám poskytnutou neboť nikdy nevíme, kdy přijde náš čas zúčtování. Takže zpívejte, zpívejte a zpívejte, jak to dělal Dharmananda celý svůj život a jistě obdržíte stejnou lásku a odměnu od největší bytosti, kterou jsem kdy poznal, Premavatara Sri Swamiho Vishwanandy.

Spoustu lásky 

Nikhilananda