Říká se že v tomto světě jsou čtyři typy lidí: jedni kteří jsou oddáni světu, jedni kteří hledají svobodu, jedni kteří jsou stále svobodní a jedni kteří jsou osvobozeni - no, vlastně se osvobozují právě teď….
Toto je krásný příběh který ukazuje tyto čtyři kategorie lidí...
Když rybář rozhazuje své sítě do moře, ti stále svobodní se do sítě nikdy nechytí. Rybář to může zkoušet jakkoli chce, ale oni jsou příliš moudří. Když je hozena síť Máji, zbytek, další tři, se do ní chytí – ti kteří jsou oddáni světu, ti kteří jsou osvobozeni a ti kteří jsou na cestě ke svobodě. Ten kdo hledá jak se osvobodit je jako ryba chycená v síti. Ti kteří zkouší jak nejlépe se osvobodit vidí síť a zkouší z ní co nejlépe vyskočit, ale ještě neuspějí, Zkoušejí to a zkoušejí a zkoušejí a nemohou. Ale ti osvobození, ti vyskočí ze sítě a mohou jít! A rybáři říkají: „Podívej na tu velkou rybu, utekla pryč“. A ti kteří jsou chyceni v síti jsou jako ryby které ještě nezkouší jak se nejlépe dostat pryč. Nedělají nic. Myslí si, ano, budu v bezpečí, nechte mne plout ještě dolů, hlouběji do bahna, a skrýt se, ale přesto zapomínají že síť je zachycena v bahně. Plavou a skrývají se, zapomínajíc, že až rybář síť zatáhne, budou chyceny také. Ocitnou se uvnitř sítě. Tak jako ti kteří jsou chyceni ve vnějším světě, kteří ještě nezkoušejí jak nejlépe poznat proč jou tady. Oni to ještě nezkoušejí a nedělají nic. Nechtějí o tom ještě přemýšlet, protože si myslí: „Život je nádherný, užijme si ho!“. Užít jak dlouho - deset let, dvacet ? Stárnou; čas utíká! A neuskutečníme to, víte. Nepoznáme že jednoho dne přijde doba, kdy se podíváme na život a řekneme: „Co jsem udělal?“ Celou tu dobu jsme tancovali v rutině, každý den. Tancovali jsme v rutině která z nás učinila otroky tohoto světa. Milostivý Pán nám dal šanci to změnit, ale přesto jsme ji neuchopili. Pak, až se budete dívat na život kolem vás, poznáte jaká ztráta života, jaká ztráta času to byla. Pak řeknete sami sobě, pravděpodobně mezi námi – už jste to řekli: „Ó, měl jsem tu dobu změnit”. Poznáte že jste měli čas se změnit, ale nevyužili jste příležitost. Pak spadnete do kategorie ryb které jsou chyceny v síti, a když je rybář vytahuje ven, říkají: „Chyba, příliš pozdě!“. Ale nikdy není tak pozdě. Když praktikujete odevzdání se Bohu, když máte milost, uchopte šanci a změňte se! Není na mně říkat vám aby jste se změnili, ale je to na vás říci sami sobě aby jste se změnili. Když to zkusíte, ovšem, nestane se to najednou že dosáhnete Božství. Ovšem, pro někoho je to lehké, kvůli minulé karmě. Zkusí to a velmi rychle dosáhne výsledku. Ale pro někoho to trvá dobu, ale nesmí ztrácet naději. Když to Božství uvidí jak to zkouší, sešle pomoc. Když pomoc přijmete, povede vás k osvobození, ale je to na vás. To je svoboda kterou dává On lidstvu. Vybíráme si kterou chceme cestu. To je proč vidíte svět v tomto stavu. Zapomněli jsme proč tu jsme. Zapomněli jsme že naše duše chce být v jednotě s Božstvím; naše duše chce dosáhnout lotosových nohou Pána.
Toto je krásný příběh který ukazuje tyto čtyři kategorie lidí...
Když rybář rozhazuje své sítě do moře, ti stále svobodní se do sítě nikdy nechytí. Rybář to může zkoušet jakkoli chce, ale oni jsou příliš moudří. Když je hozena síť Máji, zbytek, další tři, se do ní chytí – ti kteří jsou oddáni světu, ti kteří jsou osvobozeni a ti kteří jsou na cestě ke svobodě. Ten kdo hledá jak se osvobodit je jako ryba chycená v síti. Ti kteří zkouší jak nejlépe se osvobodit vidí síť a zkouší z ní co nejlépe vyskočit, ale ještě neuspějí, Zkoušejí to a zkoušejí a zkoušejí a nemohou. Ale ti osvobození, ti vyskočí ze sítě a mohou jít! A rybáři říkají: „Podívej na tu velkou rybu, utekla pryč“. A ti kteří jsou chyceni v síti jsou jako ryby které ještě nezkouší jak se nejlépe dostat pryč. Nedělají nic. Myslí si, ano, budu v bezpečí, nechte mne plout ještě dolů, hlouběji do bahna, a skrýt se, ale přesto zapomínají že síť je zachycena v bahně. Plavou a skrývají se, zapomínajíc, že až rybář síť zatáhne, budou chyceny také. Ocitnou se uvnitř sítě. Tak jako ti kteří jsou chyceni ve vnějším světě, kteří ještě nezkoušejí jak nejlépe poznat proč jou tady. Oni to ještě nezkoušejí a nedělají nic. Nechtějí o tom ještě přemýšlet, protože si myslí: „Život je nádherný, užijme si ho!“. Užít jak dlouho - deset let, dvacet ? Stárnou; čas utíká! A neuskutečníme to, víte. Nepoznáme že jednoho dne přijde doba, kdy se podíváme na život a řekneme: „Co jsem udělal?“ Celou tu dobu jsme tancovali v rutině, každý den. Tancovali jsme v rutině která z nás učinila otroky tohoto světa. Milostivý Pán nám dal šanci to změnit, ale přesto jsme ji neuchopili. Pak, až se budete dívat na život kolem vás, poznáte jaká ztráta života, jaká ztráta času to byla. Pak řeknete sami sobě, pravděpodobně mezi námi – už jste to řekli: „Ó, měl jsem tu dobu změnit”. Poznáte že jste měli čas se změnit, ale nevyužili jste příležitost. Pak spadnete do kategorie ryb které jsou chyceny v síti, a když je rybář vytahuje ven, říkají: „Chyba, příliš pozdě!“. Ale nikdy není tak pozdě. Když praktikujete odevzdání se Bohu, když máte milost, uchopte šanci a změňte se! Není na mně říkat vám aby jste se změnili, ale je to na vás říci sami sobě aby jste se změnili. Když to zkusíte, ovšem, nestane se to najednou že dosáhnete Božství. Ovšem, pro někoho je to lehké, kvůli minulé karmě. Zkusí to a velmi rychle dosáhne výsledku. Ale pro někoho to trvá dobu, ale nesmí ztrácet naději. Když to Božství uvidí jak to zkouší, sešle pomoc. Když pomoc přijmete, povede vás k osvobození, ale je to na vás. To je svoboda kterou dává On lidstvu. Vybíráme si kterou chceme cestu. To je proč vidíte svět v tomto stavu. Zapomněli jsme proč tu jsme. Zapomněli jsme že naše duše chce být v jednotě s Božstvím; naše duše chce dosáhnout lotosových nohou Pána.
Žádné komentáře:
Okomentovat