(den desátý až dvanáctý)
Neděle:
Po daršanu jsem jeli dále do Saharanpuru, kde jsme zůstali přes noc. Cestou Guruji řekl, jak je vzrušený jet na Kurukšetru další den. Specielně navštívit místo, kde Krišna dal Bhagavad Gítu Krišnovi. /pozn.: nevíme zda se zde jedná o Paarthův překlep, dvakrát zmíněno jméno Krišny, nebo o záměrný úmysl, v souvislosti s tím, že Arjuna je někdy považován za dalšího Krišnu v Gítě ;-)/
Neděle:
Dnes jsem vyjeli brzy, protože jsme měli před sebou dlouhou cestu. Jeli jsme několik hodin, než jsme dojeli do chrámu Bala Sundari. Bala Sundari je dítě Vaišno Devi (kterou jsme navštívili první den v horách). Příběh chrámu vypovídá, že místní obchodník, Lala Ram das, nakoupil sůl ve městě Saharanpur a přinesl ji do vesnice. Tam začal sůl prodávat. Nicméně, přestože sůl vyndaval z pytle, sůl nikdy nedošla, ale stále ji bylo stejně. Za několik dnů měl sen, ve kterém přišla Vaišno Devi v podobě dítěte a řekla mu, že ji přinesl na toto místo ve svém pytli se solí a tak je zde přítomna ve formě pindi (skály). Nařídila mu vystavět tam pro ni chrám. On odpověděl, že nemá dost peněz ani na to, aby o budování chrámu přemýšlel. Ujistila ho slovy, že ve svém snu také mluvila s místním králem, a ten že bude projekt finanacovat. Také řekla, že jeho potomci (rodina), by se měli o ni vždy starat, jako kněží. Brzy nato potkal krále a společně vystavěli pro Bala Sundari chrám.
Když jsme přijeli, byla celá naše skupina pozvána, aby se posadila do kanceláře správců, byl nám nabídnut Masala Chai (čaj), který jsem všichni velmi ocenili. Poté nám kněz ukázal chrám. Guruji a několik z nás si šlo sednout přímo k pindi, uctít Ma. Když nám byl vyprávěn příběh chrámu, Guruji nám připomněl „Notre Dame des trois epines“ ve Francii: „Panna Marie se zjevila tomu muži, farmáři, a řekla mu, aby se tam modlil (a vystavěl chrám). Bál se jít a říci to knězi. Tak potřetí, když se Panna Marie objevila, když neposlouchal, nemohl zvednout svůj pytel mouky, byl tak těžký, a také tato mouka nikdy nedošla. Také jiný svatý, „Curee dÁrs“, měl relikvii svatého a dal ji do pytle s moukou během války a pak mouku rozdával (nikdy nedošla) lidem.
Guruji a Pramod vyprávěli také podobné události, od jiného světce. „Jalaram Baba chtěl také nakrmit tisíce. Když jídlo došlo, chtěl zakrýt pánev látkou a jídlo tam bylo. Také jeden z jeho žáků chtěl jít na pouť, ke svatým řekám, Ganze, Saraswati a Yamuně. Ale on mu pak řekl, ať počká, a v noci měl sen, kde tři krásné dámy vstoupily do jeho pokoje, každá s nádobou vody, kterou mu daly. Když se vzbudil, dámy tam nebyly, ale nádoby ano. Takže Ganga, Yamuna a Saraswati přišly a daly mu svou vodu. A tyto nádoby jsou tam od té doby stále plné."
Po daršanu jsme byli pozváni na bhandaru (oslavu) v chrámu. Bylo řečeno, že v tomto chrámu nakrmí denně 4000 lidí. Posadili jsme se a byli pohoštěni velmi chutným jídlem. Během bhandary nás indičtí oddaní hodně fotili. Muselo to být poprvé, kdy evropané navštívili tento chrám, minimálně tak velká skupina.
Je legrační na této cestě, že místo nás „turistů“ dělají foto indové, místní lidé si nás neustále fotí. Velmi často se stane, že požádají mne nebo někoho jiného, aby s nimi zapózoval. Během bhandary mi také podávali své malé děti a fotili nás.
Je legrační na této cestě, že místo nás „turistů“ dělají foto indové, místní lidé si nás neustále fotí. Velmi často se stane, že požádají mne nebo někoho jiného, aby s nimi zapózoval. Během bhandary mi také podávali své malé děti a fotili nás.
Po výborném jídle jsme pokračovali v naší cestě k chrámu Shakumbhari Devi.
Její historie je, že kdysi tam byl mocný démon jménem „Durgam“, který zvládl všechny védy a obdržel požehnání od Brahmy, že nemůže být poražen v bitvě, ani Bohy. Šel okolo a zničil vše a také uvěznil Indru, což vedlo k velkému suchu na zemi, protože už víc nepršelo.
Rišiové a Bohové přivolali Ma a když se objevila, majíc na svém těle sto očí, řekli jí co se stalo. Hledíc na ně se soucitem svýma sty očima, byla jejich příběhem tak dojata, že 9 dní plakala. Její slzy zaplavily zemi a vše se zazelenalo a všechna úroda začala znovu růst. Poté dostala jméno Shakumbhari Devi. Po obnovení rovnováhy na zemi se zeptala, co ještě může pro ně udělat. Vyprávěli jí o démonovi. Tak pak šla a bojovala s démonem a zabila ho. Od té doby je známa jako „Durga“. To je vše popsáno v Durga Sapt Shati, v poslední kapitole, nazvané Murti Rehasya. Je popsaná jako mající modrou pleť, oči jako květy lotosu, pupek mírně pod obvyklým místem, s třemi křivkami a ňadry panny. Drží v ruce lotos, který je obletován včelami. V další ruce drží šíp, v další luk, a ještě jiné květiny, kořeny a zeleninu.
Rišiové a Bohové přivolali Ma a když se objevila, majíc na svém těle sto očí, řekli jí co se stalo. Hledíc na ně se soucitem svýma sty očima, byla jejich příběhem tak dojata, že 9 dní plakala. Její slzy zaplavily zemi a vše se zazelenalo a všechna úroda začala znovu růst. Poté dostala jméno Shakumbhari Devi. Po obnovení rovnováhy na zemi se zeptala, co ještě může pro ně udělat. Vyprávěli jí o démonovi. Tak pak šla a bojovala s démonem a zabila ho. Od té doby je známa jako „Durga“. To je vše popsáno v Durga Sapt Shati, v poslední kapitole, nazvané Murti Rehasya. Je popsaná jako mající modrou pleť, oči jako květy lotosu, pupek mírně pod obvyklým místem, s třemi křivkami a ňadry panny. Drží v ruce lotos, který je obletován včelami. V další ruce drží šíp, v další luk, a ještě jiné květiny, kořeny a zeleninu.
Na cestě jsme pak překročili řeku Yamunu a jeli částečně po štěrkových cestách. Dojeli jsme na místo, které bylo téměř uprostřed ničeho. Z venku to nevypadalo na příliš čisté místo.
Pak jsme obdrželi daršan Ma Shakumbhari. Můžete ji vidět (v oranžovém), velmi malou, poblíž Gurujiho hlavy. Je tam přítomno 5 Božstev: zleva doprava Veema Devi, Devi jejíž jméno neznám, Ganesha, Shakumbhari Devi a další Devi, kterou neznám.
Po daršanu jsem jeli dále do Saharanpuru, kde jsme zůstali přes noc. Cestou Guruji řekl, jak je vzrušený jet na Kurukšetru další den. Specielně navštívit místo, kde Krišna dal Bhagavad Gítu Krišnovi. /pozn.: nevíme zda se zde jedná o Paarthův překlep, dvakrát zmíněno jméno Krišny, nebo o záměrný úmysl, v souvislosti s tím, že Arjuna je někdy považován za dalšího Krišnu v Gítě ;-)/
Pondělí:
Na naší cestě do chrámu Bhadrakali v Kurukšetře jsem zastavili u benzínové pumpy. Hned vedle byl ašrám. Šli jsme tam a ptali se na linii Guruů, Bylo nám řečeno, že Guru jménem „Atamram Nand Guru“, žijící v tomto ašrámu, byl stár 113 let, narozen v Pákistánu v roce 1901. Byl u policie a stal se sanyasinem v roce 1930. V roce 1936 jeho Guru zemřel a v roce 1938 začal dělat tapas, po dobu 90 dnů, během kterých pil pouze 250 ml méka a jedl jednu lžíci ghí denně. Je ajurvédským učitelem a léčí všechn neduhy tím, že vyrábí své vlastní léky. Vzhledem k tomu, že má zvyk jít odpočívat v poledne a vyjít ven pouze ve 4 hodiny, nemohli jsme se s ním setkat. Nicméně Guruji získal od jednoho mnicha nějaké oblečení a jeho obrázek. Byl to velmi jednoduchý ašrám, ale velmi krásný. Bylo nám řečeno, že tam žije 45 lidí. Mnich nám vyprávěl, že tajemství Guruova vysokého věku bylo, že vstával ve 3 hodiny ráno a dělal jogu, od 4 do 7 hodin. Dostali jsme nějaký prasad a pak jeli vstříc Kurukšétře.
V autobuse jsem přečetl příběh chrámu Bhadrakali, který jsem ši navštívit. Je to místo, kam dopadl levý kotník Sati. Podám vám zkrácenou verzi příběhu:
Jednou jistý král Vrishala chtěl děti a proto podnikl k Bhadrakali lidskou oběť. Nicméně oběť unikla a utekla do lesa. Královi pobočníci ho pronásledovali a našli mladého muže, Vishnudattu, syna svatého vaišnavského kněze. Zajali ho. Když se chystali useknout mu hlavu magickou ozubenou šavlí, Bhadrakali sama vyšla ze své murti, s planoucím tělem, oči rudé od vzteku, a s ohavným smíchem zabila ty, kteří se chystali provést oběť, stejnou šavlí, aby Vishnudattu zachránila. Vishnudatta, vidíc to vše, zůstal nepohnut. Pro něj nebylo důležité zda bude obětován Kálí nebo bude ušetřen, protože byl úplně odevzdaný Bohu.
Na naší cestě do chrámu Bhadrakali v Kurukšetře jsem zastavili u benzínové pumpy. Hned vedle byl ašrám. Šli jsme tam a ptali se na linii Guruů, Bylo nám řečeno, že Guru jménem „Atamram Nand Guru“, žijící v tomto ašrámu, byl stár 113 let, narozen v Pákistánu v roce 1901. Byl u policie a stal se sanyasinem v roce 1930. V roce 1936 jeho Guru zemřel a v roce 1938 začal dělat tapas, po dobu 90 dnů, během kterých pil pouze 250 ml méka a jedl jednu lžíci ghí denně. Je ajurvédským učitelem a léčí všechn neduhy tím, že vyrábí své vlastní léky. Vzhledem k tomu, že má zvyk jít odpočívat v poledne a vyjít ven pouze ve 4 hodiny, nemohli jsme se s ním setkat. Nicméně Guruji získal od jednoho mnicha nějaké oblečení a jeho obrázek. Byl to velmi jednoduchý ašrám, ale velmi krásný. Bylo nám řečeno, že tam žije 45 lidí. Mnich nám vyprávěl, že tajemství Guruova vysokého věku bylo, že vstával ve 3 hodiny ráno a dělal jogu, od 4 do 7 hodin. Dostali jsme nějaký prasad a pak jeli vstříc Kurukšétře.
V autobuse jsem přečetl příběh chrámu Bhadrakali, který jsem ši navštívit. Je to místo, kam dopadl levý kotník Sati. Podám vám zkrácenou verzi příběhu:
Jednou jistý král Vrishala chtěl děti a proto podnikl k Bhadrakali lidskou oběť. Nicméně oběť unikla a utekla do lesa. Královi pobočníci ho pronásledovali a našli mladého muže, Vishnudattu, syna svatého vaišnavského kněze. Zajali ho. Když se chystali useknout mu hlavu magickou ozubenou šavlí, Bhadrakali sama vyšla ze své murti, s planoucím tělem, oči rudé od vzteku, a s ohavným smíchem zabila ty, kteří se chystali provést oběť, stejnou šavlí, aby Vishnudattu zachránila. Vishnudatta, vidíc to vše, zůstal nepohnut. Pro něj nebylo důležité zda bude obětován Kálí nebo bude ušetřen, protože byl úplně odevzdaný Bohu.
Guruji pak řekl:
„Je to skutečně velké požehnání na toto místo jít a také tam strávit nějakou dobu. V příběhu, který právě Paartha vyprávěl, je slavný příběh, který ukazuje velikost oddaného. Ten kdo je odevzdaný lotosovým nohám Pána, se v životě ničeho nebojí, ani smrti. Protože Pán se stará a chrání každého. Tak ten příběh také ukazuje, víte, lidé konají oběti, ale neobětují své zvířecí vlastnosti. A to je, co chce Bhadrakali, tyto zvířecí kvality, které jsou ve vás. Když jsou tyto zvířecí kvality obětovány jí, ona je zničí, a učiní člověka čistým oddaným, a tak může dosáhnout nohou Pána její milostí. Nezapomeňte, že všechny Devi, které jsme navštívili, jsou jen jednou Devi Durgou, která je sestrou Maha Višnu samotného. Tak Parvati není nikým jiným než sestrou Maha Višnu. A jejím cílem je vždy přivést oddaného do vyššího stupně duchovnosti, což znamená, aby dosáhl lotosových nohou Narayany. A to je co Krišna sám v Gítě říká Arjunovi.
Víte velmi dobře, že Arjuna nechtěl ve válce bojovat a Krišna řekl, ano, jsi bojovník, musíš bojovat, i když je před tebou tvá rodina, povinností válečníka je bojovat, protože protivník je nepřítelem. A dal tam Gítu, která je rozdělena do 18 kapitol, jak má člověk žít život. A Kurukšétra je pro život jako takový. Shrimad Bhagavatam je jedním z nejdůležtějščích učení všeho, protože je shrnutím véd, purán a všeho. Takže je plností véd samotných. Takže v Gítě je 700 veršů, kde Krišna vysvětluje Arjunovi podstatu života a proč se člověk inkarnuje a co má dělat, aby tohoto stavu, naplnění cíle života, dosáhl.
Je vždy úžasné se dívat, jak všechny poutě, které podnikáme, na konci, ať už jedeme do Vrindávanu nebo jedeme do Udupi, je vždy „Krišna shamarana astu“ (nejsem si jist zda jsem to hláskoval správně), je to vždy jako byste odevzdali celou punyu /pozn.: posvěcení/, všechny dobré věci, které člověk na pouti obdrží, u lotosových nohou Krišny, který není nikým jiným než samotným Narayanou. Když jsme to plánovali, ani jsme si to neuvědomili, ale má to svůj vlastní plán v tom smyslu, že končíme tuto pouť také „Krišna Arpan“, nabízíme to Krišnovi, protože vše je z Něho a vše se k Němu vrátí."
„Je to skutečně velké požehnání na toto místo jít a také tam strávit nějakou dobu. V příběhu, který právě Paartha vyprávěl, je slavný příběh, který ukazuje velikost oddaného. Ten kdo je odevzdaný lotosovým nohám Pána, se v životě ničeho nebojí, ani smrti. Protože Pán se stará a chrání každého. Tak ten příběh také ukazuje, víte, lidé konají oběti, ale neobětují své zvířecí vlastnosti. A to je, co chce Bhadrakali, tyto zvířecí kvality, které jsou ve vás. Když jsou tyto zvířecí kvality obětovány jí, ona je zničí, a učiní člověka čistým oddaným, a tak může dosáhnout nohou Pána její milostí. Nezapomeňte, že všechny Devi, které jsme navštívili, jsou jen jednou Devi Durgou, která je sestrou Maha Višnu samotného. Tak Parvati není nikým jiným než sestrou Maha Višnu. A jejím cílem je vždy přivést oddaného do vyššího stupně duchovnosti, což znamená, aby dosáhl lotosových nohou Narayany. A to je co Krišna sám v Gítě říká Arjunovi.
Víte velmi dobře, že Arjuna nechtěl ve válce bojovat a Krišna řekl, ano, jsi bojovník, musíš bojovat, i když je před tebou tvá rodina, povinností válečníka je bojovat, protože protivník je nepřítelem. A dal tam Gítu, která je rozdělena do 18 kapitol, jak má člověk žít život. A Kurukšétra je pro život jako takový. Shrimad Bhagavatam je jedním z nejdůležtějščích učení všeho, protože je shrnutím véd, purán a všeho. Takže je plností véd samotných. Takže v Gítě je 700 veršů, kde Krišna vysvětluje Arjunovi podstatu života a proč se člověk inkarnuje a co má dělat, aby tohoto stavu, naplnění cíle života, dosáhl.
Je vždy úžasné se dívat, jak všechny poutě, které podnikáme, na konci, ať už jedeme do Vrindávanu nebo jedeme do Udupi, je vždy „Krišna shamarana astu“ (nejsem si jist zda jsem to hláskoval správně), je to vždy jako byste odevzdali celou punyu /pozn.: posvěcení/, všechny dobré věci, které člověk na pouti obdrží, u lotosových nohou Krišny, který není nikým jiným než samotným Narayanou. Když jsme to plánovali, ani jsme si to neuvědomili, ale má to svůj vlastní plán v tom smyslu, že končíme tuto pouť také „Krišna Arpan“, nabízíme to Krišnovi, protože vše je z Něho a vše se k Němu vrátí."
/pokračování brzy.../
Žádné komentáře:
Okomentovat