Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (4.část)

(den sedmý) 

Toto středeční ráno jsme mohli spát, protože jsme odjížděli až v poledne. Bylo dobré trochu odpočívat. Někteří stateční se přesto rozhodli vstát ráno a sejít se na OM Healing v 8 hodin. Společně s některými indy z hotelu, dohromady 27 lidí, se rozhodli věnovat OM Healing tibetskému lidu. 

Po dlouhé snídani jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu směrem ke chrámu Jwala Mukhi. Dorazili jsme tam někdy odpoledne a šli rovnou do chrámu, který byl pouhých 5 minut pěšky od místa, kde jsme měli strávit noc. Vystoupali jsme několik strmých schodišť a nakonec došli na planinu, kde se tento zajímavý a krásný chrám nachází. Božstvo chrámu je „Jwala Mukhi“ (Jwala=plamen, Mukhi=tvář). Je to jeden z 51 Šakti Peethů, a je to místo, kam dopadl jazyk Sati. Je také nazývána Dhumra Devi. Co je na tomto chrámu zvláštního je, že Devi zde není ve formě murti nebo pindi, ale je přítomna ve formě stále hořícího plamenu. Hlavní plamen, samotná Jwala Devi (Kálí), je obklopena 8 dalšími plameny, jeden z nich, hned vpravo vedle Jwala Devi, patří Anapurně Devi. Nad plamenem Jwaka Devi je trojúhelník, představující Kálí, Lakšmí a Saraswati. Když jsme dorazili, nebyla tam prakticky fronta pro daršan a měli jsme možnost mít na daršan dost času. Jeden kněz nás vedl přes všechny svatyně a vysvětlil vše v chrámu. Řekl, že dosud nikdo nebyl schopen vysvětli, proč se tyto plameny zde objevily. Podle knihy „Volání 9 Bohyní“, bylo posledních 40 let promrháno indickou vládou, ve snaze najít v tomto místě nějaké zdroje plynu. Nakonec toho nechali. 

Ale nejen v nedávné době, už král Akbar (asi v 16.století) zkoušel „prozkoumat“ Jwala Devi. Tehdy žil svatý, jménem „Dhyanu Bhakta“ (ten který dal také jméno Vrajeshwari Devi, zmíněno dříve), který cestoval s velkou skupinou 1000 oddaných ke Jwala Devi, aby ji potěšil. Byl zastaven Akbarovými vojáky, protože to byla tak velká skupina. Akbar světce zpovídal, proč tam šel. Dhyanu Bhakta mu řekl, že Jwala Devi byla Bohyně, která měla nadpřirozené schopnosti a tak ji šel uctít. Akbar nevěřil. Vzal šavli a srazil hlavu koně Dhyanu Bhakty a řekl mu, že uvěří v její sílu, když dá koni havu zpět. Dhyanu Bhakta opustil se svými lidmi palác a konečně dosáhl Jwala Muhki. Tam se velmi intenzivně modlil k Devi, ale Ona mu nedala žádné znamení nebo náznak, že jeho modlitby slyšela. Byl tak zklamán, že řekl, že když nedá hlavu koni zpět, Akbar (a následně všichni ostatní) nebude věřit v její sílu a jeho víra bude marná. Měl v ní tolik víry a miloval ji, že si usekl svou vlastní hlavu šavlí a držel ji v rukou jako oběť Devi. 

V tom momentě se mu zjevila a řekla mu, že upevnila hlavu koně zpět na jeho krk. Také dala zpět jeho hlavu k tělu. Řekla mu, aby šel zpět do Delhi, aby to viděl na vlastní oči. Tak Akbar a každý na dvoře zůstal ohromen, když uviděl hlavu koně zpět na těle. Dhyanu Bhakta se k Devi modlil, že ne každý je připraven, aby si usekl hlavu, a tak, že by měla uspokojit touhy svých oddaných i přes malé obětiny květin a kokosových ořechů. Požehnala mu a potvrdila, že tímto způsobem to bude. Nicméně Dhyanu Bhakta, se svou nesmírnou láskou k ní, si později hlavu opět usekl, jako oběť jí. Položila ji zpět na jeho krk podruhé a řekla, že ji nepůjde vrátit potřetí. Dhyanu Bhakta jí odpověděl, že žít od ní odděleně stejně nebude mít žádný význam a usekl si ji potřetí, aby zůstal s ní ve věčném duchu. 

Je tam také menší svatyně Jwala Devi jako Swaroopy (v podobě murti), kde je umístěna na pěti lidských hlavách (lebkách). Hlavy jí byly dány jako oběť pěti oddanými. Tyto „lidské oběti“ nebyla na oddaných vynuceny jinými lidmi, ale dali je jako akt intenzivní lásky a oddanosti. Dali zpět svůj život tomu, kdo jim ho v první řadě dal. 

Ani skutečnost, že kůň dostal zpět svou hlavu, nemohla plně Akbara uspokojit, tak poslal své lidi plamen Jwala Muhki uhasit. Jeho lidé zakryli plamen ocelovými deskami. Ale o něco později se plamen objevil znovu, tentokrát vpravo od ocelových desek. Pak tedy vystavěli kolem hlavního plamene nádrž a zkoušeli ho uhasit vodou, jen aby viděli plamen hořet hned poté nad vodou. Cokoli zkoušeli, nemohli plamen uhasit. Nakonec Akbar uznal, že plamen musí mít Božský původ. Akbar byl spravedlivý král. Jako odčinění svých hříchů poslal krytinu na střechu chrámu, celou z čistého zlata. Nicméně, jakmile byla krytina upevněna, změnila svou strukturu a sjela ze střechy dolů. Když to zkoušeli, do dnešního dne nebylo možné určit materiál, ve který se změnila, ale určitě to nebylo už zlato a nevypadalo to vůbec krásně. Vše to bylo vysvětlováno jako znamení, že Devi nechce přijmout Akbarovi „omluvy“. 

Kryt je dodnes  v chrámu stále vystaven. 

Jiný král, který se přišel modlit za vítězství, byl více úspěšný. Poté co vyhrál bitvu s milostí Devi, nechal pokrýt zlatem celou střechu chrámu. 

Střecha je tam dodnes. 

V chrámu jsme zůstali dlouhou dobu a užívali si tam přítomnosti Devi. Později odpoledne byla otevřena horní část chrámu a tak jsme ji také mohli navštívit. Horní část, kde jsou také nějaké plameny, není vedena normálními knězi, ale skupinou „Nathů“. Nathové jsou, podle Gurujiho, bojovníci a vidí se jako ochránci dharmy. Jejich původ jde zpět k Matsyendranathovi a Guru Gorakh Nathovi, kteří jsou zmíněni také v první zprávě z naší cesty. Guru Gorak Nath jednou pobýval v Jwala Mukhi. Směřoval uvařit trochu rýže v tamní horké vodě nádrže, ale ani tam ještě rýži nedal vařit, šel vařit vracejíc se zpět z bhikshy (žebrání o almužnu). Nicméně se nikdy nevrátil zpět a nikdy už nebyl nikým znovu spatřen (Guruji řekl, že stále žije v těle). Od té doby je voda studená a ne horká. I když se voda vaří (můžete vidět bublinky a páru), když do ní vložíte ruku, je studená. Přestože, když do ní vložíte rýži, rýže se uvaří jako by byla vařena v horké vodě. Věří se, že Jwala Devi stále čeká na Gorakh Natha, že se vrátí zpět  svou rýži uvařit. 

Když jsme přišli dolů do hlavního chrámu, čekali jsme okolo půl hodiny, a pak ve 21.30 další část chrámu otevřela své dveře a lidé (a my) spěchali dovnitř. 

Uprostřed chrámu byla nádherná postel. Posadili jsme se na zem poblíž ní a každodenní večerní obřad ukládání Maa do postele začal. Za zpěvu „ukolébavky“ uložil kněz Devi do postele, vkládajíc všechny ozdoby a sárí (které lidé obětovali) na její postel. Byla to velmi sladká scéna, dívat se, jak všichni oddaní sledují, jak „jejich matka“ se ukládá ke spánku.