Pilgrimage India – Devět Bohyní (7.část)

(desátý den) 

Další den jsme vyjížděli kolem poledne, protože Swami ráno měl interview s filmovým tvůrcem, který pracuje na dokumentu o Bhakti. 

Během cesty autobusem nám Swami vyprávěl příběh Panduovců v exilu: 

Během jednoho roku, když byli Pánduovci ve vyhnanství, museli žít skryti. Takže byli ve vyhnanství, v exilu. Proč do exilu šli? Prohráli hru v kostky. Během této doby také ztratili celý svůj majetek, všechno. Samozřejmě, že Draupadi byla na manžely velmi rozlobená, protože ji nemohli chránit. To byl okamžik, kdy se Kuruovci pokoušeli z ní sundat oblečení - sárí, a v té chvíli volala Krišnu a on jí zakryl nekonečnou látkou. 

Když se tak stalo, byli posláni zpět do svého paláce, ale s jednou podmínkou, že musí žít 12 let ve vyhnanství, ale jeden rok musí žít úplně skryti, nikdo o nich nesmí vědět. 

Takže přišli sem do tohoto paláce (palác krále Virata), kam jedeme. Bhíma se stal kuchařem, další z nich se stal tím, kdo se stará o koně, byl velmi dobrý, Yudisthira se stal poradcem krále, Arjuna se stal tanečníkem, byl oblečený jako žena po celý rok a říkalo se mu Brihannala. Byl velmi dobrý tanečník. 

Během tohoto roku byl král Virat pouze jediný, kdo věděl, že to jsou Pánduovci,  a poskytl jim ochotně místo, ale neřekl to nikomu. Během tohoto roku království vzkvétalo, stalo se velkým, toto království, o které se nikdo dříve nestaral, nikdo se o něj nezajímal, víte, bylo pravděpodobně vždy tím posledním, ale v průběhu toho roku skvěle vzkvétalo, ale nikdo nevěděl proč. 

U Kuruovců žil velmi moudrý Shakuni. Shakuni je strýc Kuruovců, byl skvělý muž, jeho mysl byla vyjímečně rychlá. Krišna také prohlásil - osoba, které se bojím, je Shakuni, protože ví vždy už dopředu můj plán. Ale osoba, z které měl Shakuni vždy strach, byl Krišna. Zvláště když Krišna řekl Shakunimu „mamajiii“ (strýčku), Shakuni byl vyděšen a řekl: „Yadhavji, neříkej mi „mama““. Proč? Protože Krišna zabil jeho vlastního strýce, Kamsu. A samozřejmě nikdo nechtěl být na Kamsově místě. Takže pokaždé, když Krišna záměrně říkal mama, tak mama byl velmi vyděšen. Takže toto místo zde, to je to, kde byli Pánduovci. 

Tak Shakuni řekl ano, vím, že tam jsou, ale nevím, kým tam jsou. Tak tam šel, a zkoušel určit kdo je kdo. Řekl králi Viratovi: „Pánduovci se jistě ukrývají v tvém paláci, řekni nám to“. A král odpověděl: „Ne, pokud by tu Pánduovci byli, byl bych tomu rád, ale nejsou tu.“ Poté Kuruovci řekli, že budou bojovat proti jeho armádě, pokud je nenechá se tam podívat, ale Virat řekl: „Ne, tohle je moje království, i kdyby tu byli, byli by pod mou ochranou. Neumožním vám hledat, ani komukoli klást otázky.“ Byl to král a Pánduovci to respektovali. 

Takže pravidlo bylo takové, že do posledního dne (vyhnanství) do slunce západu, je nikdo nesmí poznat. 

Takže když nastala ta doba, Kuruovci napadli království Virat Raje. Kuruovci rozdělili svou armádu, obkličujíc místo. Arjuna, oblečený za ženu, tam šel pouze s princem, mladým princem, kterému bylo tehdy 14 let, Arjuna ho vzal, protože všichni ostatní muži byli na druhé straně. Když začali útočit, přišli z obou stran. Tak Arjuna vzal pouze prince a šli tam. To už byl čas útoku. Princ vystřelil šíp (ale při pohledu na nepřátelskou armádu dostal strach). Arjuna mu řekl: „Bojuj!“ Ale ten se pak na Arjunu podíval a řekl: „Ty jsi eunuch, co víš o boji? Neznáš umění boje." Nato Arjuna řekl: „Říkám ti, bojuj, bojuj!“, odhalujíc svou identitu jako Arjuna. Ale princ nemohl bojovat, tak Arjuna vše převzal a uspal armádu Kuruovců specielní zbraní (astra sammohana), kterou dostal, aby získal čas (Bhisma dostal protizbraň, ale nepoužil ji, protože chtěl válku až do konce). 

Šli do blízkého lesa, kde předtím než se začali skrývat nepoznáni, všichni Pánduovci tam schovali své zbraně. Devi (Maya) skryla zbraně svou májou. Nyní nastal čas. Když tam Arjuna šel, Devi mu dala zbraně zpět, Arjuna se zdržel do západu slunce. Když zmizel poslední sluneční paprsek, Arjuna přišel, už v normálním oblečení, a začal bojovat s Kuruovci, aby ochránil území krále Viraje. 

Pak, po této bitvě,  umístili Šiva lingam. To bylo jako slova „díky“ Devi za ukrytí jejich zbraní a z vděčnosti za rok života v utajení. Krišna je požádal, aby tam ten Šiva lingam dali. 

V této zahradě (kde jsme teď) se Draupadi setkávala s Krišnou a také Pánduovci, kdykoli se chtěli setkat. Víte jak o setkání žádali? Existuje jisté Laddhu, které se jmenuje Peysanka Laddhu /pozn.: indické sladké kuličky, většinou z másla, pražené mouky, mandlí, ořechů/. Takže kdykoli Bhíma udělal Peysanka Laddhu a poslal je jako prasad všem, věděli, že se tam mají potkat. Král neměl rád Peysanka Laddhu, ale v den, kdy se měli setkat, Peysanka Laddhu bylo na podnose. 

Když jsme dojeli na místo, k Šiva lingamu, bylo 46°C horko, klimatizace v autě moc nefungovala. Rychle jsme šli dovnitř chrámu, protože tam bylo minimálně o trochu chladněji. Jak můžete vidět na obrázku, je u základu o něco tenčí. 

Kněz nám vysvětoval, že to je proto, že když ho Pánduovci umísťovali, byl to Bhíma, který ho tam vkládal, a protože byl tak silný, trochu ho stiskl, jak ho držel. Pod chrámem byly dvě nádrže, jedna uvnitř budovy, byla používána Draupadi ke koupeli, druhá vně, ta byla používána jejími manžely. Nicméně, když jsme tam byli, převzali ji kluci z vesnice. 

Kněz řekl, že voda v této nádrži, která je pouze 5-6 stop hluboká /pozn.: ca 120-150 cm,/ nikdy nevyschla od doby vystavění. Toto město proto nikdy nemělo problémy s vodou, zatímco v okolí je stále vody nedostatek. 

Další chrám. do kterého jsme šli, byl chrám Kalika. Věří se, že zde dopadlo několik vlasů Sati. (Ačkoli „oficielní“ místo, kam vlasy Sati dopadly, je chrám Dakshineshwar v Kalkatě, kde ji uctíval Sri Ramakrišna). 
Příběh tohoto chrámu Kalika sahá až ke králi jménem Jai Singh, který zde umístil formu Kálí. Jednou během Navaratri, když ženy v chrámu zpívaly, vešla jedna žena a zpívala s nimi společně. Byla neskutečně krásná a její hlas byl velmi melodický. Když zpěv skončil, žena řekla králi. „Jsem šťastná, požádej mne o milost.“ Král řekl, že se chce s ní oženit. Nato Bohyně začala být zlá a proklela krále, pravíc: „Stal ses přezíravým a pyšným kvůli svému království. Oboje, ty i království, bude zničeno!“ Když to řekla, Bohyně zmizela. Podoba Káliky začala vstupovat do země. Světec, který žil za palácem, prosil Bohyni, aby tam zůstala, ve prospěch lidstva. Zastavila sestup do země a pouze její hlava zůstala nad povrchem. V této podobě je zde dnes stále přítomna a uctívána. 

Král byl později zabit v bitvě a město bylo po nějakou dobu opuštěno, než bylo později znovu vystavěno. Člověk se může divit, proč jednala s králem tak drsným způsobem, ale kdykoli, když Bohyně nebo svatý vysloví na někoho kletbu, je to vždy požehnáním v přestrojení. 
Jako lidí, je naše vnímání omezené,  a vidíme jen to, co se nám děje na fyzické úrovni, což není nic ve srovnání s vývojem a učením duše, kterou ve skutečností jsme, skrze různé inkarnace, přes staletí a tisíciletí, a za (nad) to. 

Rozmazaný obrázek pindi Kálí (můžete ji vidět ve spodní části, s korunou a zlatýma očima), protože není často dovoleno dělat obrázky původních Božstev. 

Koupili jsme nějaký prasad a sárí, abychom je nabídli Kálí, a kráčeli dolů po schodech pro její daršan. Když jsme otevřeli svaté místo, uviděli jsem její slavnou formu pindi. Byla tam atmosféra naplněná láskou a my jsme mohli u ní zůstat několik minut, uctít ji a pomodlit se k ní. Bylo cítit, jakoby byla velmi šťastná, že vidí Gurujiho a nás na návštěvě. Po daršanu tam Guruji zůstal na chvíli se modlit. Po okružní cestě mi kněžka (?) dala prasad pro naši skupinu a některé z nás požehnala. 

Guruji modlící se v chrámu Kálí.

Zbývající den jsme měli možnost udělat nějaké nákupy a sledovat Holywoodský film (X-Men) v hindu jazyce. Nejste si jisti, co baví indy v kině víc, sledování filmu nebo skutečnost, že 40 evropanů (Goras), sledovalo film, z kterého nerozumělo ani slovo…