úterý 3. června 2014

Pilgrimage Indie - Devět Bohyní (5.část)

(osmý den) 
První chrám, který jsme ve čtvrtek navštívili, byl chrám Bagalamukhi. Bagalamukhi znamená „jeřáb v čele“ a také “tvář moudrosti“. Je jedna z Mahavidyas a modlí se za vítězství (v bitvě a v soudních případech), proti pomluvám a proti nepřátelům obecně. Nicméně, Ona jen přináší spravedlnost, když si ji oddaní zaslouží. Může také změnit vše v opak. Je silou ve vesmíru, která přináší rovnováhu, dobré se stane špatným, špatné dobrým atd., v konečném smyslu přenést oddané mimo protiklady, mimo dualitu, k Božství. Je obecně zdůrazněno mít správné zasvěcení od Gurua pro provádění její sadhany. 


Vše v chrámu je ve žluté barvě, protože to je barva, kterou měla Bagalamukhi moc ráda. Také oddaní a kněží oblékají žluté oblečení. Guruji poznamenal, že žlutá barva dává chrámu velmi zářivou atmosféru. Božstvo Bagalamukhi nebylo umístěno nikým jiným než Pánem Rámou, před velmi dávnou dobou. On se tam pak k Devi modlil, když se vydal zachránit Situ, za vítězství v bitvě. Bagalamukhi mu dala silnou zbraň „Brahma Astra“, se kterou zabil Ravanu. Je zajímavé poznamenat, že i syn Ravany, Megnath, tam činil pokání za vítězství, modlitbami k Neelamba Devi, provedením 1000 yagen. Nicméně Lakšman a Hanuman ho zastavili, aby oběťování nebylo kompletně úspěšné. Měli jsme daršan Devi a jeden kněz byl velmi laskavý a udělal její foto z blízkosti, Gurujiho telefonem... 


Takto je zobrazována běžně, držíc jazyk nepřítele (démona) v jedné (umlčujíc ho), a kyj v druhé ruce...


Za chrámem, pár kroků níže, byl jiný menší chrám, který hostil velký Šiva lingam. Tento Šiva lingam byl ve skutečnosti umístěn před 5000 lety Pánduovci. Guruji a všichni vzdali úctu Šivovi. 


Pokračovali jsme v naší cestě a dorazili o hodinu později do chrámu Chintpurni. Božstvo zde je „Chinna Mastika“. Je zde přítomna v podobě pindi (kousku skály). Říká se, že zde spadla část nohy Sati. Chrám by založen oddaným Bohyně, jménem Mayidas. 
Mayidas byl nejmladší ze tří bratrů. Jeho otec byl již známým oddaným Durgy Devi. Protože Mayidas nevykazoval zájem o rodinný podnik a zanedbával jej, jeho bratři ho z něj vyloučili. Nebyl z toho nešťastný, protože měl tím více času na uctívání Bohyně. Jednoho dne šel k příbuzným pěšky. Na cestě odpočíval pod banyánovníkem. Zatímco spal, snil o Bohyni v podobě mladé dívky, v celé své kráse a slávě. Nařídila mu, aby na tomto místě postavil chrám. Když se probudil, pokračoval v cestě, ale nemohl na sen přestat myslet. Když se od příbuzných vracel, zastavil se pod tím samým stromem a usilovně se k Maa modlil, aby mu odhalila své plány. Najednou se vše kolem něj změnilo v božské světlo a Ona se mu zjevila na tygru. Řekla mu, že je přítomna pod tímto stromem od nepaměti v podobě pindi (skalního útvaru), a nařídila mu postavit chrám a uctívat ji tam. Řekl, že je bojácný, slabý a nevzdělaný člověk a pochybuje, že by toho mohl dosáhnout, protože tam nebyla na tom místě ani voda. Požehnala mu a řekla, aby se nebál a poručila odstranit některý z velkých balvanů, který vidí, a tam že vodu najde. Ujistila ho také, že on a všichni jeho potomci budou mít výhradní právo ji tam uctívat a tak že bude o ně vždy postaráno. Po objevení se Durgy Mayidase strach úplně opustil a byl plný extatické lásky k Bohyni. 


Šel k prvnímu velkému kameni, který viděl, otočil ho, a voda pod ním vytryskla. Ihned začal stavět chrám a ten je tam dodnes. Kámen je možné na tom místě stále vidět. 


Chinnamastika Devi je obvykle zobrazována, stojíc na milující dvojici. Drží v ruce šavli a usekává si hlavu. Z jejího krku tryskají dva pramínky krve a krmí její dvě služebnice, dvě jogínky Ajay a Vijay (které podle příběhu ji požádaly o jídlo, protože měly hlad). Třetí proud mléka teče také z jejího krku, tím krmí sebe. Její postoj na dvojici může být vysvětlen jako tvořivá energie (Kundalini) a dva proudy krve představují „Idu“ a „Pingalu“ nádí (energetické kanály), kterými je živí, protože jsou hladové (představujíc „stále hladovou“ dualitu). Bílý proud mléka může představovat „Šušumna nádí“ (hlavní energetický kanál), což znamená udržení tvořivé energie uvnitř a krmení Božské Matky samotné (představující nedualitu, jednotu). 


Atmosféra tohoto místa byla zvláště klidná a pokojná. Bohužel jsme neměli moc času strávit ho tam, protože jsme měli vykonat ten den ještě dlouhou cestu. 


Sjeli jsme znovu dolů z hor (kopců) na planinu a vstoupili do státu Panjáb. Bylo zajímavé vidět, že jakmile jsme vstoupili do Panjábu, vše se zdálo jasněji a lépe zorganizované než předtím. Nezůstali jsme v Panjábu ale moc dlouho, brzy jsme vstoupili zpět do státu Himachal Pradesh a konečně dosáhli náš cíl, Naino Devi, položené na vrcholku kopce. Tam jsme šli do našeho „hotelu“, který ve skutečnosti byl ašrámem. Po seškrabání vápených usazenin z hlavice sprchy, bylo dokonce možné se osprchovat, což skutečně v tomto horkém počasí pomohlo. 


Večer, krátce po našem příjezdu, jsme šli do chrámu, který byl velmi blízko. Chrám Naino Devi je místem, kam dopadlo na Zem oko Sati. Je zde také přítomna v podobě pindi. Obdrželi jsme její daršan. Dvakrát denně je potírána santalovou pastou a večer je také ukládána, podobně jako v chrámu Jwalamukhi. Po daršanu nám hlavní kněz ukázal okolí chrámu. 


Řekl, že někdy „přicházejí“ plamínky Jwalamukhi do chrámu Naino Devi a pak lidé mohou modré plamínky uvidět nad střechou chrámu. Když se jich člověk dotkne, pět malých plamínků se objeví nad jedním prstem, bez toho aby osoba shořela. On sám byl toho svědkem. Více o tomto na: 
http://www.3marg.info/pilgrimages/maa-jwalaji-temple/9forms-jwala-maa.shtml


Guruji se zeptal, zda by bylo možné dostat nějakou santalovou pastu, která byla na murti. Kněz řekl, že NIKDY toto pastu NIKOMU nedal. Ale řekl, že z nějakého neznámého důvodů se cít být nucen dát nějakou Gurujimu. V tu chvíli bylo možno vidět tolik oddanosti a lásky v jeho očích a bylo skutečně dojemné vidět, kolik oddanosti má pro Maa a jak „ochranitelský“ je k ní, nyní vidíc a zažívajíc Gurujiho, cítil, že Matka mu chce nějakou pastu dát. Někteří z nás si na pár minut sedli pod strom, pod pipal. Swami řekl, že kdokoli medituje pod pipalem, efekt jeho sadhany je stokrát silnější. Krátce poté jsme absolvovali Aarti a obřad ukládání Maa do postele. 


Je vždy krásné vidět, jak místní lidé jsou překvapeni vidět (bílé!) vaišnavisty, navštěvující jejich Šakti Peethy. Mnozí z nich nikdy neviděli vaišnavistu navštěvujíccího jejich chrám, neřkuli „bílého“ (Gora) vaišnavistu! Často se stalo, že jsme byli požádáni o foto s místními lidmi nebo jinými oddanými Devi. To ukazuje, jak cesta bhakti může překonat všechny národnosti a tradice, tím, že je bhakti ke všemu přirozená. Šťastni jsme se vrátili do ašrámu na večeři. 


(Tu noc měl Swami další Satsang. Paartha ho přepisuje, uveřejníme ho později, jakmile ho budeme mít k dispozici.)

Žádné komentáře: