Druhý den kurzu Shreemad Bhagavatam se Sri Swamim Vishwanandou byl naplněn příběhy avatarů a oddaných - inkarnacemi Pána a oddanými, kteří zaměřují svou mysl a srdce na ně.
V tomto bodě nás svatá kniha učí o zničení klanu Krišny a Pánduovců, nastolení Kali Yugy, a zjevení Varahy, kančí inkarnace Maha Višnu.
V každém příběhu můžeme vidět záblesky záře oddanosti skrze Swamijiho vysvětlení - jak každé dilema ukazuje lidem cestu odevzdání se Bohu. Nehledě na to, jak hrozně každá z těch situací může vypadat, chápeme každou z těchto situací, že je to ve skutečnosti Bůh, který naplánoval každý nejmenší detail, aby se naše Duše mohla povznést.
Témata druhého dne
Smrt Bhismy, praotce Pánduovců: Dozvěděli jsme se o tom, jak i v 18 intenzivních strhujících dnech bitvy na bitevním poli Kurukšétry, Bhisma nikdy nepřestal myslet na Krišnu.
Dvojí prokletí Yadhava klanu: Žert syna Krišny a zármutek matky nad smrtí jejích 100 synů, oboje jako následek prokletí smrti nad celým Yadhava klanem - klanem Pána Krišny a Pánduovců.
Zjevení Varahy a jeho bitva s démonem Hiranyakshou: Hiranyaksha a jeho bratr, Hiranyakashipu, byli vlastně inkarnace dvou strážců nebeské brány, jménem Jaya a Vijaya. Hiranyaksha byl první ze dvou, kdo vytvořil na Zemi velkou pohromu: ponořil celý svět pod vodu, dokud Narayana neodpověděl na modlitby.
Nastolení Kali Yugy na světě, a prokletí krále Parikshita: zde jsme viděli velikost a moudrost krále Parikshita, který byl svědkem kruté scény, když byl v lese – kde muž prováděl brutální mučení býka. Tento muž byl Kali Yuga, Věk neřesti, a býk, to byla Dharma – ztělesnění povinností a spravedlnosti. Kali Yuga prosil krále o přístřeší v jeho království a král se nad ním smiloval. Ale jakmile Kali Yuga získal útočiště v bohatství, začal ovlivňovat mysl krále Pariskhita negativitou. Tehdy král odjel navštívit ašrám mudrce a pod vlivem Kali Yugy ho urazil. Mudrcův syn se urazil a proklel krále Pariskhita smrtí uštknutím hadem do sedmi dnů.
Způsob, který si král Parikshit vybral, jak prožít dobu jeho posledních sedmi dnů: po vyslechnutí kletby se král Parikshit zeptal svého Gurua na instrukce, jak by měl strávit svůj zbývající čas. Jeho Guru ho odkázal k Sukadevovi Goswamimu, aby si vyslechl chvalozpěvy Pána ve formě Shreemad Bhagavatamu, což král Parikshit udělal.
Nejvyšší správce Kuru-Pánduova království, Bhisma, byl ve skutečnosti syn svaté řeky Gangy a krále Shantanu. Jeho životní příběh je opravdu nádherný: byl od útlého věku extrémně nadaný bojovník, složil slib brahmacharyi, aby pomohl svému otci, umění války se naučil od Parasuramy, což je šesté ztělesnění Pána Višnua, třímající sekyru, kterého dokonce porazil v třiadvacetidenním dlouhém souboji. Přežil své dva nevlastní bratry, a staral se o království s moudrostí a spravedlností, zatímco vnuci jeho nevlastních bratrů, Pánduovci a Kuruovci, dorostli do dospělosti.
Jako duše božského původu měl dar zemřít v momentu svého rozhodnutí. Toto požehnání, kombinované s jeho výraznými schopnostmi válečníka, z něj činilo velmi zastrašující osobnost na bitevním poli. Avšak navzdory Bhismově velké moudrosti a spravedlnosti jako člověka, byl vázán přísahou sloužit tomu, kdo určoval pravidla království. A v době bitvy na Kurukšétře to byl slepý král Dhrtarastra: otec Kuruovců, nepřítel Pánduovců.
Pánduovci žádají Bhismu o povolení bojovat proti němu v boji na Kurukšétře. Popřál jim vítězství.
Vzhledem ke své přísaze byl Bhisma vázán bojovat proti Pánduovcům, ačkoliv s nimi sympatizoval. Učinil slib, že nezabije žádného z Pánduovců, který dodržel, ke zděšení nejstaršího Kuruovce, Duryodhany. Duryodhana vyzýval Bhismu mnohokrát, když říkal, že svou náklonností k Pánduovcům je jako generál armády Kuruovců neefektivní. Avšak Bhisma byl nejlepší podporou, kterou Kuruovci měli: takže zatímco Bhisma bojoval v bitvě, tak všech 100 bratrů Kuruovců zůstalo v bitvě bez zranění.
Po několikadenním boji obě strany zjistily, že si stojí nerozhodně, a že bitva nebude rozhodnuta. Krišna navrhl Pánduovcům, aby šli a požádali Bhismu, aby jim poradil, jak konflikt ukončit. Bhisma jim ochotně dal radu, jak ho porazit a tak další den byl Bhisma podle jeho vlastního návrhu poražen.
Arjuna a Bhisma bojují na bitevním poli.
Bhisma poražen.
Poražený stařešina se ani nedotkl země, kolik šípů do něj Arjuna nastřílel. Navzdory tomu však nebyl mrtev – protože měl požehnání zemřít v okamžiku podle svého výběru. Obě armády přišly, aby nad ním truchlily. Arjuna naaranžoval šípy pod Bhismovou hlavou jako polštář a pak vystřelil šíp do země s takovou silou, až vytryskl pramen vody, takže Bhisma pod žhavým sluncem nežíznil.
Během Shreemad Bhagavatm kurzu Sri Swami Vishwananda hovořil o významnosti Bhismovy oddanosti Krišnovi:
verš 9.39
śrī-bhīṣma uvāca
vijaya-ratha-kuṭumbha ātta-totre
dhṛta-haya-raśmini tac-chriyekṣaṇīye
bhagavati ratir astu me mumūrṣor
yam iha nirīkṣya hatā gatāḥ sva-rūpam
Bhisma říká: „V okamžiku smrti myslím na Něj (Krišnu). Vidím pouze Jeho. Přitahuje mne. Přitahuje mne k sobě jako magnet. Soustředím svou mysl na vůz Arjuny, kde stál s bičem v jeho pravé ruce a otěžemi v jeho levé ruce a řídil vůz s největší opatrností. Ti, kteří Jej viděli na bitevním poli Kurukšétra, dosáhli po smrti svou původní podobu.“
Takže, Bhisma říká, že ti, kteří viděli Krišnu, když umírali na bitevním poli, tak ti všichni dosáhli svou pravou podstatu. Nebyli to běžní lidé. Byli to devové, kteří všichni přišli, aby mohli zažít záři Líla hry Pána, víte, aby s Ním mohli hrát. I jako voják, jeden z těch 4 milionů lidí, i mít jen Jeho pouhý záblesk stačí. Tato záře sama je osvobozuje, činí svobodnými.
Zde říká, že: „Má soustředěnost, má mysl, vše směřuji k vozatajovi Arjuny.“ Takže, jak vidíte, když probíhala bitva, každý byl… víte, viděli jste Mahabharatu; všechno se mění zleva doprava, a každý spěchá ve velkém voze všude možně. Každý jen smýšlel: „Půjdu a zabiju tam toho, půjdu a zabiju tam toho, půjdu a zabiju tam toho.“. Dokonce i Pánduovci pobíhali sem tam. Ne? Bhisma ne, během všeho, co se děje kolem, všechen ten rozruch, během všech změn, které se kolem dějí, sem-tam, ani na okamžik nepřestal myslet na Krišnu. Jeho mysl neříkala: „Oh můj Bože, Arjuna teď jede proti mně!“ nebo: „Bhishmo, co se děje, Duryodhano, kde jsi?“ Musel konat svou povinnost. Jako generál armády musel konat svou povinnost.
Ale když byl na bitevním poli, tak jeho oči byly vždy upřeny na Krišnu, ani ne na Arjunu. Jeho mysl byla soustředěna pouze a jen na Krišnu. Takže, jak významné to je, víte. Jak vysvětlil a jak říká, že v Jeho pravé ruce drží bič a v Jeho levé ruce drží opratě, víte, a jak je opatrný, aby chránil Arjunu. Jak sedí v srdci každého z nás! On je tam. Vozataj, který řídí vůz.
Těm, kteří jsou plně realizováni, jak jsem včera řekl, víte, on vás vytlačí a zaujme pozici. To je, co udělal v Mahabharatě, víte. Vybral si, že chce být vozatajem, že? Protože On je vozatajem každého z našich srdcí. On je tím, kdo řídí a On je tím, kdo koná vše uvnitř. On není pouze tím, kdo řídí vůz na Kurukšétře před 5 tisíci lety. Ne. I nyní On je uvnitř každého srdce. A ten kočár je toto tělo, On je tím, kdo dává sílu, On je tím, kdo kontroluje toto tělo.
Takže, zde Bhisma říká: „Ti, kteří viděli Jeho fyzický aspekt, ti, kteří se s Ním tváří v tvář setkali, tak ti po smrti získají nazpět svou původní formu.“ Dokonce Duryodhana, i to byla jen Jeho hra. Všichni Kuruovci byli jen Jeho hra. Protože On je Bůh. Kdyby byl Bůh něčím limitován, tak by přeci nemohl být Bohem, ne? Bhima říká: „Uvědomte si, že když budete umírat, můžete mít o Něm vizi. Když umřete s vizí o Něm, tak jste plně osvobozeni, pokud si to On nepřeje jinak. (Posluchači se smějí)
(překlad: Kaltikeyani, Č.R.)
Žádné komentáře:
Okomentovat