Jakým typem lidí chceme být? Hledáme. Chceme dosáhnout Jeho Milost. Chceme dosáhnout Jeho Lásku, ale jsme tak uvízlí v naší mysli. Chceme dosáhnout Jeho, ale kolik z nás mu opravdu odevzdá vše? Kolik z nás mu zcela odevzdá sebe a řekne: „Pane, tady jsem. Vezmi si mne."? Říkáme ano, chceme konat Boží vůli, je to tak? Na duchovní cestě vždy chceme plnit Boží vůli. Stále v našem egoistickém Já ale také chceme trošku konat naši vůli, říkáme „Je to vůle Boží." Tak dlouho jak nám to dělá radost, dokud „Jsem šťastný", je to ono, je to Boží vůle, ale když se to neobrátí k tomu „Co činí šťastným mne", je to špatně. Co děláme pak? Začneme kritizovat, začneme soudit…
Měla by Boží vůle soudit? Cokoli Božství udělá, je vždy pro lidi. Cokoli Mistr udělá, je vždy pro zvýšení duchovnosti v žákovi. Jak jsem řekl na začátku, musíte Ho chtít. Pak k vám přijde. Když řeknete „Chci realizovat Boha", to není jen povrchní, víte? Musíte to myslet vážně. Když řeknete „Skutečně Ho chci", bude tam taková láska ve vás, velký mír a klid uvnitř vás, že Ho budete cítit. Cokoliv vám dává, pokud se mu odevzdáte, pokud jste odevzdaní a skutečně věříte, že On, Jeho vůle se stane, pak budete muset odstranit vaše touhy. Musíte odstranit to, co vám dělá radost, ale to, co dělá radost jemu je ta nejdůležitější věc. Tat se říká úplnému odevzdání. Takový byl život Madhava Puriho...
Madhava Puri byl světec v 17. století, který žil ve Vrindavanu. Chodíval prosit o jídlo, ale došel k názoru, že jeho láska k Bohu je uvnitř tak silná, že přestal žebrat. Řekl: „Cokoli mi Bůh dá, budu jíst." Celé dny chodil bez jídla. Při jedné příležitosti šel kolem Govardhanu, svaté hory, kterou Krišna zvedl svým malíčkem, zůstal tam čtyři dny. Nic nejedl, seděl tam. Jednoho dne, po čtyřech dnech hladovění, k němu přišel chlapec, malý chlapec s hrncem mléka, dal mu toto mléko a řekl: „Madhavo, vypij to." Podíval se na chlapce a řekl: „Kdo jsi?" Ten chlapec, usmívajíc se, se na něj podíval a povídá: „No, slyšel jsem nějaké ženy o tobě mluvit, že nemáš co jíst, tak jsem ti přinesl toto mléko. Poskytuji je tomu, kdo o nic nežebrá. Poskytuji je tomu, kdo se odevzdal Pánu." Madhava Puri vzal mléko a zeptal se znovu chlapce: „Kdo jsi?" Ten řekl: „Nestarej se o to, kdo jsem. Pij mléko. Přijdu později pro hrnec." Madhava Puri pil mléko. Bylo jako nektar. Chutnalo jako mléko které svém životě nikdy předtím nepil. Přemýšlel, kdo byl ten kluk a v duchu si řekl: „Mléko nemůže chutnat jako nektar. Mléko nemůže chutnat tak sladce jako toto." Jak tak přemýšlel a čekal na chlapce, až se vrátí zpět vzít si hrnec, měl sen. Ve snu viděl stát Šri Krišnu - stejný obličej jako ten chlapec. Řekl mu: „Madhavo, ty jsi mne nepoznal. Byl jsem to já, kdo k tobě přišel. Jak jsem řekl, nakrmím toho, kdo nežebrá a kdo se odevzdal Pánu."
Ve snu mu Krišna ještě řekl: "Dovedu tě ke studni. Jdi tam, hluboko uvnitř této studny jsem několil let ležel. Vezmi mne ven a prokaž mi službu." Brzy ráno, když se probudil, byl natolik v Božské extázi. Cítil tak ohromnou radost uvnitř, chodil kolem a začal všem říkat „Pojďte, půjdeme ke studni a vytáhneme toho Krišnu." Pouze podle pokynů ve snu šel a skutečně studnu našli. Vytáhli krásnou sochu Krišny ze studny a pak ji vzal a postavil pro ni pěkný chrám. Začali provádět spoustu modliteb a sloužit Vigrahovi, sloužit Božstvu. Jednoho dne Krišna opět k němu přišel ve snu a řekl mu: „Madhavo Puri, víš, byl jsem tak dlouho v té studni, moje tělo má tolik horkosti ze slunce. Musím dostat pastu ze santalového dřeva z Puri (což je asi 2500 km na sever od Vrindavanu). Musím mít tu santalovou pastu, jen tak se mohu ochladit." Bez přemýšlení Madhava Puri spěchal, všechno opustil, předal povinnosti jednomu ze svých učedníků, aby pečovali o Krišnu. Rozběhl se rychle cestou do Puri, pěšky. Aniž by přemýšlel jak by měl jít, aniž by se ptal na směr, na cokoli. Prostě se jen nechal vést. V těch časech byla Indie ovládána různými králi. Pokaždé když jste prošlil království, museli jste něco zaplatit za vstup do království, pak vás nechali vstoupit a jít dál. On se ani tím nezatěžoval. Jeho důvěra v Pána byla tak obrovská, že prostě vešel. Na cestě byl slavný chrám Gopinath. Jak šel kolem, vzpomněl si, že slyšel, že v tomto chrámu jejich obětina byla tak velká, že nabízeli dvanáct hrnců smetany Krišnovi každý den a že chutná opravdu jako Amrit, jako nektar. Tak si sedl tam v tom chrámu a díval se jak dělají svou službu Božstvu, a říkal si: "Budu dělat totéž." Jak se tak díval, jak provádějí tu obětinu k Božstvu, chtěl ochutnat smetanu. Uvnitř měl tuto velkou touhu, ale neodvážil se jít a poprosit kněze: "Dej mi něco." Byl tak vyděšený, že v noci, když kněz zavřel chrám, přišel knězi do snu Krišna a řekl mu: "Můj milý knězi, je tam jeden z mých oddaných, jeden z mých žáků, venku na trhu. Zpívá. Mám vůči němu dluh. Musíš vzít jeden hrnec smetany. Jdi a dej mu ho. Je jeho." Kněz se zachoval podle toho co mu Krišna řekl ve snu. Když se probudil, osprchoval se a pak vzal smetanu a jak mu Pán řekl, že Madhava Puri je na trhu, došel tam a uviděl Madhavu Puriho zpívat v extázi. Zavolal na něj "Pán ti poslal smetanu. Tady, vezmi si ji." Když uslyšel, že byla poslána z chrámu, samotným Šri Krišnou, prostě to všechno vypil. Byl tak šťastný, že začal potom jíst i hrnec. Když už nemohl víc hrnce sníst, protože byl hrnec vyroben z hlíny, kousek si nechal. Ŕekl si, že ho sní později. Samozřejmě novinky se nezadrží na jednom místě. Začnou se šířit. Takže před tím než se to rozkřiklo, opustil místo, putujíc směrem do Puri. Když se dostal do Puri, samozřejmě, novinky tam již dorazily. Nikdo nevěděl, kdo byla ta osoba. V okamžiku, kdy vstoupil do chrámu Jagannath, v okamžiku kdy byl před Božstvem, před Jagannathem, začal tančit v božské extázi. Taková byla jeho láska k Bohu, že nevnímal okolí vně. Lidé věděli, že to je Madhava Puri, o kterém slyšeli příběh. Samozřejmě, že zprávy se šíří rychleji než člověk jde, víte. Po čtyři měsíce pobýval v Puri a oddaní, místní lidé, si moc užívali jeho přítomnost. Po čtyřech měsících mu Krišna řekl ve snu "Zapomněl jsi na mne. Poslal jsem tě do Puri, abys mi dal santalovou pastu. Přines mi ji. Stále na tebe čekám." Tak po čtyřech měsících šel nabrat své santalové dřevo. Hodně, hodně, spoustu santalového dřeva vzal na svá záda. Vydal se zpátky. Opět šel kolem chrámu Gopinath. Zůstal tam několik dní a v noci se mu Pán zjevil ve snu a řekl mu: "Můj drahý Madhavo Puri, splnil jsi vše o co jsem tě žádal, aniž bys přemýšlel. Ukázal jsi největší lásku, oddanost, kterou máš uvnitř sebe. Jsem s tebou spokojen. Nemusíš nosit santalové dřevo do Vrindávanu. Dej je do chrámu Gopinath. Já jsem tam osobně přítomen. Řekni knězi, aby z něj udělal prášek a aplikoval ho na mne."
Tento příběh ukazuje, jak se člověk může odevzdat, pokud chce. Zvláště když řekneme, že chceme činit Boží vůli, musíme opravdu dělat Jeho vůli, ne naší vůli. Znát jaká je ta Boží vůle, to bude otázka, víte? Když se modlíte je tam vždy pocit, že se probouzí. Pokud se modlíte upřímně a upřímně zpíváte Boží jméno, je tam velká touha a velký klid a mír, který se probouzí. Když se toto probouzí uvnitř vás, je tam také vnitřní hlas, který se začne probuzet. Když uslyšíte tento vnitřní hlas, je ještě větší než ten, který máte v mysli, protože i když budete chtít dělat to co chce vaše mysl, bude tento větší. Poznáte to. Vaše srdce vás bude tahat k tomuto hlasu. Když zpíváte Boží jméno, není to jen pouhý zpěv, kde recitujete sladké jméno. Nejde jen o to zpívat to takhle, ale o to co se vytváří uvnitř vás, co se probouzí uvnitř vás, protože víte, říká se, že Boží jméno a Bůh jsou jedno. Není žádný rozdíl mezi jménem Boha a Bohem. Takže když budete zpívat jméno, On je vedle vás. Říká se, že když zpíváte, nejprve musí být ve vaší mysli váš Guru. Skrze Mistra ukazuje Pán sebe. Takže vždy když budete zpívat, vždy umístěte Mistra jako prvního. Takhle to bude jako to, co Šri Krišna říkal v Gítě, "Pokud mne chcete dosáhnout, odevzdejte se svému Guruovi a dosáhnete mne." Zpívat jméno Gurua je tak snadné. Existuje tolik jmen. Všichni cítí blízkost s některými jmény, ale v této době, jak se říká, sladké jméno Šri Hari je nejdůležitější. Zpívejte stále, a tak jak zpíváte, nechte svou mysl zaměřenou na Božství. Nedělejte to jen mechanicky, ale dělejte to a pociťujte, že Pán je s vámi a stojí vedle vás.
Žádné komentáře:
Okomentovat