Velice často v našich životech zažíváme velké zmatení v naší mysli i v našem v srdci. Je obtížné si vybrat mezi myslí a srdcem.
Někdy něco pocítíme, potom se pokusíme poslechnout naší mysl a neuděláme to, co cítíme. Co se stane? Trpíme! Proč trpíme? Většina toho utrpení je kvůli našemu vlastnímu kritickému myšlení vůči nám samým.
Nejsou všichni z nás součástí Boha, s kritickou myslí v tom obsaženou? Bůh vytvořil mysl a srdce. Tak krásné! Umístil vše do lidského těla perfektně. Mysl tu není, abychom byli jejími otroky. Je zde, aby nám umožnila analyzovat, cokoliv potřebujeme udělat v našem každodenním životě. Cokoliv děláme, čímkoliv jsme, naše mysl vždy pracuje, analyzuje vše zvenčí.
Mysl musí být úplně soustředěná na cestu k srdci. Pak člověk najde cestu k lásce.
V našich srdcích jsou veliké zdroje plné lásky, čekající na to, až bude dána venkovnímu světu, čekající na to, až se odhalí. Aby se tato láska mohla odhalit – měli byste to skutečně chtít. Pokud něco chcete, tak pro to uděláte vše, ne? Pokud někoho milujeme, možná té osobě napíšete stovky dopisů, abyste svou lásku vyjádřili. Neztrácíte naději. Proč pak ztrácet naději na této cestě ke svému vlastnímu Já? Je to jako ztratit naději na půli cesty. Neznamená to, že jste se dostali zpátky, znamená to jen, že jste se zastavili. Ta láska je stále zde, stále čeká a klepe na dveře a říká: „Pusť mě ven!“ Ale vy máte klíč k těmto dveřím a je jen na vás, abyste se do nich opřeli a otevřeli je. Pokud chcete lásku, lásku bez očekávání čehokoliv, otevřete ty dveře. V okamžiku, kdy začnete cokoliv očekávat, otevírající se dveře tak zastavíte.
Pak je tady ještě další faktor, který nám vstoupí do cesty. V okamžiku, kdy ztratíte naději, začnete trpět. Začnete všechno vidět jako negativní. Poté zapomenete svou cestu. Zapomenete na lásku, kterou pro vás Bůh chová, na lásku, kterou máte hluboko uvnitř. To je jedna věc, na kterou by člověk neměl zapomínat. Vy jste stvořeni k obrazu Božímu. Tímto způsobem musíte jít zpátky k tomuto obrazu, zpět k této úplné lásce.
Nejprve, začněte vaší duchovní cestu tímto, abyste našli tuto lásku. Potom vám bude zbytek odhalen. Zbytek k vám přijde.
Zpíváme Boží jména, Krišna, Narayana, Ježíš, Allah a Babaji. Všechna tato jména nám pomohou otevřít se více, zpřístupnit srdce lásce. Láska nemůže být jen sama pro sebe. Začnete s ní u sebe, uvědomíte si ji, víte o ní, necháte ji expandovat a dáváte ji. Tento zdroj je trvalý. Čím více dáváte, tím více budete cítit, že proudí, a tím více ji budete chtít dávat. Čím více se budete pokoušet ji uzamknout, tím více sami sebe budete činit nešťastnými. Potom se toto neštěstí bude muset v něco přeměnit – to je důvod mnoha nemocí, které vznikají, protože se jí člověk nechtěl otevřít. Čím více je vaše srdce otevřeno, tím více jste šťastní. Čím více uvidíte život z jiného úhlu, tím více se od vás bude nemoc držet dál a všechny starosti kolem vás ustanou.
Bůh nás miluje, ale my bychom také měli začít milovat. Ať vstoupí cokoliv do naší cesty, připomeňte si Jeho lásku, připomeňte si sebe v rámci Jeho manifestace kolem vás, v rámci manifestace tohoto těla. Bůh stvořil lidstvo a umístil sebe sama do každé osoby rovným dílem. Neznamená to, že já jsem nadřazený vám všem, protože tady teď sedím ve velkém křesle. Ve vaší mysli se to může tak zdát, ale v Božství je vše jedním. My tvoříme část jednoho těla. Otevřete svá srdce a uvidíte světlo, které je uvnitř vás. Tato láska, kterou máte, je všude, ve vás všech. Tahle mysl ji nemůže zastavit. Ciťte Boží lásku neustále – možná neuspějete právě teď, ale zkoušejte to dál!
Víte, v Indii jsou jogíni, kteří už meditují po stovky let. To neznamená, že by neznali tento druh lásky. Oni o ní ví a užívají si ji. Tuto lásku Boha, kterou si užívají, si také můžete vychutnat stejným způsobem. Jen to chtějte! Hlavní věc je ta, že se musíte ztratit v téhle lásce. Ztratit identitu, kterou jste se připoutali k vašemu tělu. Připomeňte si, že jste prostě duchem, prostě částí Boha. Určitě si to uvědomíte skrze cvičení a disciplínu. Ne mnoho lidí má rádo to slovo, „disciplína“. Zdá se to tak. Disciplína není něco, čeho byste se měli bát, ale měli byste být sebe disciplinovaní. Protože když si začnete vychutnávat lásku Boha uvnitř vás, jste to vy, kdo si to bude užívat nejdříve – nikdo jiný. Takže s tou disciplínou je to to samé, musíte ukáznit sami sebe. Musíte to skutečně chtít! Ano?
překlad Tereza M. (Č.R.)
Žádné komentáře:
Okomentovat