Z kurzu Šrímad Bhágavatam (4.část, pokračování a závěr).

Život Kršny.
(pokračování předchozího článku)

...tak, vidíte, když gópí odevzdaly své modlitby Pánu, touhu po Něm, volání po Něm, tak stejným způsobem, jak uslyšely hudbu, volání flétny v jejich srdcích, mohly slyšet vnitřní hlas Kršny. Mohly slyšet Kršnu, jak k nim hovoří uvnitř srdce. Toto rozmluvu, kterou měly s Kršnou, víte, to nebylo ve vnějším světě, to bylo uvnitř nich.

A pak Kršna řekl: „Slyšíte můj hlas, jsem neviditelný Bůh. Můžete mne slyšet. Tak proč mne chcete vidět? Co chcete dělat s tou viditelnou formou? Proč chcete, abych se vám zjevil? Můžete mne slyšet uvnitř sebe, tak buďte šťastné!“

A gópí odpověděly: „Ó milovaný, milovníku náš, oddaní, kteří jsou odevzdaní Bohu, nejsou nikdy spokojeni s láskou ve svém srdci. Touží být fyzicky přítomni se svým milovaným. Chceme pít nektar tvé podoby.“ Tak gópí touží. Mohly slyšet vnitřní hlas, víte, ale ony: „Ne, to my nechceme. Chceme tvou podobu. To je, s čím se můžeme samy ztotožnit. Nechceme neviditelného Boha. Je neviditelný. Co byste s Ním dělali? Jaké jméno Mu dáváte? Jakou podobu Mu dáváte? Mysl Ho nemůže zobrazit. Vím, že jsi všude. Že jsi přítomný ve všem. Však sladká je podoba formy.“ 

My máme podobu, máme mysl a máme tělo. Naše mysl vždy hledá něco, čeho by se mohla držet, ne? - něčeho s čím se sami můžeme ztotožnit. 

A gópí řekly: „Ty nám říkáš, že máme být rády, že tě slyšíme. Ale to nám nestačí.“ Tak si představte tu sílu. Víte, lidé někdy říkají, dobře, našel jsem Boha uvnitř sebe, jsem šťastný. Zde gópí říkají: „Ne. Jsme šťastné, to ano, ano, máme Tě uvnitř našeho srdce. Jsme spokojené, že Tě máme v srdci, ale toužíme Tě mít také ve vnějším světě (posluchačstvo hlasitě tleská).“ Tolik moc byly do něj zamilované. Jejich oči Ho chtěly zažívat. Chtěly Ho, Jeho skutečnost. A to je, proč se s Ním dohadovaly. Říkaly: „Proč jsi nám dal tedy oči, když Tě nemůžeme vidět? Na co nám jsou tedy oči?“

Ježíš říkal: „ Ti, kdož mají oči, ať vidí.“ 

A zde gópí říkají tři tisíce let předtím: „Jaký je smysl mít oči, když Tě nemůžeme vidět? Vidíme svět, vidíme štěstí a trápení. Stejným způsobem, jakým vidíme fyzickýma očima štěstí a trápení, by bylo pěkné také vidět jimi Nejvyšší blaženost.“

Když se ohlížím na kurz Šrímad Bhágavatam v krátkosti, bylo to sedm dní blízkosti Boha.

Účastníci kurzu se mohli potkat s Bohem v Jeho příbězích, protože svatá kniha sama je forma Nárájany. Kurz nás přivedl k tomu, abychom v nás samých viděli a cítili lílá hru každého avatára. Však nejsladším setkáním kurzu bylo, samozřejmě, setkání s Guruem jako s Bohem, který s námi trávil čas a sdílel s námi tyto očišťující a povznášející příběhy, které nám pomáhají, abychom povyrostli v lásce.

Nezáleží, jakou formu si vyberete, které jméno užíváte, protože když máte oddanost, máte víru a pokud je vaše jednání správné, vaše mysl je osvobozena od pýchy a dosáhnete Boha. Bhagavan říká, nepotřebujete mnoho životů, abyste Ho dosáhli. Potřebujete pouze jeden život, tento život.

Zapomeňte na všechny předchozí životy, které jste žili a které si nepamatujete. Zapomeňte na budoucí životy, které budete žít, protože to můžete uskutečnit v tomto životě. Takže si nevytvářejte žádné představy do budoucna. Protože jen my sami se brzdíme. Když říkáme: „Připomínejte si Boha“ jak jednoduché, „Staňte se bhaktou, oddevzdejte se Bohu!“ Co říkáte? „Kdy se stanu oddaným? Kdy budu odevzdaný? To je příliš těžké. Příliš vzdálené.“ Nebo ne?

Buďte v pokoře! Jen skrze pokoru se On zjevuje. Nezjeví se, víte, pokud pyšně říkáte, „mohu udělat tohle, mohu udělat tamto, mohu udělat i to!“ Co můžete vy? Nic. Pokud to neudělá On, vy sami nebudete schopni to nikdy udělat. Pouze pokud budete pokorní, On sám se vám zjeví.

A příští den to zkuste znovu. Není nic špatného říkat, že jste ničím. 

Gosvámí Tulsidas také říká: „Jsem ten největší hříšník ze všech. Nevím, proč mi Ramdží uložil tento úkol, abych napsal Ramčaritramanas.“ Tak to říká. Víte, když svatí, o kterých jste kdy slyšeli a znáte je z mnoha svých životů, říkají: „Já jsem ten největší hříšník,“ tak to vás udržuje v pokoře. 

Oni to jen neříkají, oni to tak myslí. To je, proč k nim Bůh přichází, protože oni uvádějí v pokoru sami sebe. Oni sami sebe sklánějí. Takže když oni sebe sklání, tak Bhagavan přijde a pozvedne je. Ale pokud jste již nahoře, jak vás pozvedne? Arogance vás nikam nedovede, jenom pokud jste pokorní. A jen tehdy, pokud jste pokorní, jen tehdy se On dá vám.

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)