Z kurzu Šrímad Bhágavatam (4. část, den čtvrtý až sedmý).

Život Kršny.

Příběhy Šrímad Bhágavatamu popisují cestu bhakti k dosažení Nárájany. 

Závěrečné dny kurzu Šrímad Bhágavatam byly nabité vhledy na této cestě.

V mnoha příbězích Šrímad Bhágavatamu Dévarši Narada učí, že když chceme získat svobodu, tak nejsnazší cestou je poslouchat příběhy o slávě Pána. Tyto příběhy probouzí oddanost, skrze milost, a pomáhají zklidnit naší mysl.  Svámídží poznamenal, že tyto příběhy ukazují, že utrpení, které nacházíme, je způsobeno naším očekáváním, které vytváříme.

Naslouchání příběhů o slávě Pána s námi pracuje dvěma způsoby; dostáváme příležitost naplnit naši mysl myšlenkami co je a co není správné, což nám pomáhá jednat způsobem, který v nás probouzí pozitivní kvality. Ale co je důležitější, pokud jsme našli spirituálního Mistra, od kterého nasloucháme o slávě Pána, praktikujeme pokoru.

Šrí Svámí Vishwananda rozděluje prasad z ranní púdži ke Giridhárimu.

Bůh sám je velmi pokorný, jak ukazuje opakovaně v každé Své inkarnaci. Stává se pokorným, tím, že přichází ke svým oddaným, aby je učil (konkrétně ke svatým, kteří jsou plně oddáni Božství).

Uddhava byl drahý oddaný Kršny a jeho první setkání s gópí ve Vrindavanu popisuje jeho proměnu k pokoře.

Příběh začíná tím, jak Kršna říká Uddhavovi: „Já jsem láska, ale nemohu ti to dát. Jdi k mým oddaným.“  Uddhava by velice vzdělaný muž, takže na své cestě do Vrindavanu si naplánoval, jak bude vyučovat gópí na základě svatých spisů, ve kterých byl zběhlý, jak se zaměřit na podobu Boha bez formy. Avšak když přijel, gópí mu řekly, že nic necítí, když poslouchají jeho filozofii, ale že znají Kršnu v každém momentě svého života. Zažívaly Ho nepřetržitě.  Tím, jak byl Uddhava s gopí, mu bylo umožněno prožít lásku přímo - což předtím, jen v teoretické rovině pochopení, nezažil. Uddhava předtím tuto lásku necítil, ale tím, jak pobýval v přítomnosti gópí, ucítil Kršnovu lásku skrze ně.

Témata 4. - 7. dne:

Dašavatáři („10 inkarnací“): Slyšeli jsme příběhy připomínající 10 hlavních inkarnací Nárájany, včetně Matsjy (ryby), Narasimhy (muže-lva), Vamana (trpaslíka), Kurmy (želvy) a Parašurámy (válečníka držícího sekyru). Tyto příběhy jsou velice silné. Zatímco vyprávějí o událostech, které se zdánlivě odehrávají ve vnějším světě, tak každý tento příběh sám o sobě představuje specifický přístup k duchovnosti v každém z nás.

Oddanost a odevzdání se: Slyšeli jsme příběhy významných oddaných, kteří zažili extrémní transformaci oddanosti a odevzdanosti se Bohu. Slyšeli jsme o králi Ambarišovi (jeden z oblíbených příběhů Svámídžího), který byl jedním rozhněvaným mudrcem ohrožen na životě za to, že mu přerušil půst. Také jsme slyšeli o Gadžendrovi - slavný příběh slona, který byl napaden krokodýlem. Protože nebyl nikdo, kdo by ho zachránil, tak zavolal Nárájanu, který ho zachránil.

Sádhana a pokorné odhodlání:  Svámí během čtvrtého dne hovořil o tom, jak by člověk měl přistupovat k sádhaně s denním naladěním se na naději. Řekl, že ráno bychom měli vstát, zaměřit se na Boha a říci: „Dnes Ho uvidím!“ Připomínal nám, že Bůh se možná zdá být daleko, ale ve skutečnosti Ho můžeme každý den dosáhnout.  Svámídží pokračoval vyjádřením, že když Ho neuvidíte dnes, zůstaňte v pokoře. Jen skrze pokoru je možné, že se vám vyjeví.

Přes všechny tyto úžasné příběhy a duchovních vzkazy, skutečným zaměřením  kurzu Šrímad Bhágavatam byl…

Život Kršny.

Hlavní zaměřením Šrímad Bhágavatam kurzu je život Kršny – osmého avatára Nárájany.

Naučili jsme se detaily a skryté významy každé fáze Jeho života:

Jeho nebezpečné a přesto obdivuhodné zjevení Jeho „rodičům,“  Dévakí a Vasudévovi, ve vězení Kamsy, Jeho dětství jako pasáčka krav v Gókule, kdy ochraňoval své přátele a rodinu od démonů, včetně Jeho zjevení jako Giridháriho, který zvedl kopec Góvardhan, Kršna jako panovník, který bojoval proti krutým králům a démonům, a který panoval ve městě Dvaraka, bitva na Kurukšétře, kdy učil Ardžunu Bhagavadgítu a pomáhal Pánduovcům obnovit jejich království.

Přes všechna dobrodružství, která se udála v životě Kršny, však to opakované stěžejní téma Jeho života v tomto kurzu se Svámím byla oddanost gópí.

Ke konci Kršnova pobytu ve Vrindavanu, zaujala místo Rásá lílá – mystický půlnoční tanec Kršny a gópí. Na začátku vyprávění příběhu, Svámídží řekl, že to bylo srdce Šrímad Bhágavatamu samotného.

Rása lílá začala jednoho podzimního večera, když se Kršna vrátil z lesa. Začal hrát na Svou flétnu, kterou slyšely gópí z celého Vrindavanu – ať byly kde byly, okamžitě věděly, že je Kršna volá.

Okamžitě šly, aby Kršnu viděly, nechaly všeho co dělaly – své rodiny, své práce, všeho, šly a hledaly Ho.

duhantyo ’bhiyayuḥ kāścid 

dohaṁ hitvā samutsukāḥ 

payo ’dhiśritya saṁyāvam 

anudvāsyāparā yayuḥ 

PŘEKLAD

Některé gópí dojily krávy, když uslyšely Kršnovu flétnu. Přestaly dojit a šly ven, aby se s ním potkaly. Některé nechaly mléko srážet na kamnech a jiné nechaly koláče připálit v troubě.

Jak gópí přicházely k místu, kde si myslely, že by Kršna mohl být, udělal sám sebe neviditelným. Když ho gópí nemohly najít, zoufale všude hledaly.

Gópí hledají Kršnu ve hře během Kršna Džanmáštamí.

Když uviděl jejich hledání, zjevil se mezi nimi majestátně ve formě Mahá Višnu, samotného Pána vesmíru a zeptal se: „Koho hledáte?“ Gópí  se z úcty k Němu uklonily a zeptaly se ho jen: „Viděl jsi našeho Kršnu?"

Začaly zpívat píseň známou jako "Gópí Gíta". 
Svamidží komentoval každý z veršů. 
Co slovo, to kapka úžasné lásky, kterou gópí měly pro Kršnu. 
Gópí Gíta je srdce Bhágavatamu. Není jiný Bhágavatam než Gópí Gíta, píseň gópí, které touží po svém milovaném. Gópí byly tak plny láskou k Němu a současně jejich srdce bylo plné bolesti, že Ho nevidí. Plakaly a naříkaly: „Kde jsi, můj Pane?“

Víte, gópí tak moc toužily po Kršnovi. Jejich srdce hořelo a současně se jejich srdce stávalo pokorným.

Dayita dṛśyatāṁ, což znamená, že díky této silné touze byly pokorné a odevzdané.  Tato jejich silná touha, skrze kterou se stávaly samy pokorné, probudila cítění a samotnou Milost Boží.

„O Kršno…,“ dále se modlily gópí, „nehleď na naše chyby a naše omyly. Ať jsme, jaké jsme, jsme Tvé. Prosím, dej nám znamení, že jsi zde s námi. Jsi naše srdce. Jen ty plníš naše srdce štěstím.“

Gópí věděly moc dobře o své pýše a věděly, proč se jim Kršna nezjevuje. Začaly tedy plakat, byly naplněny pokorou a jejich oči byly plné slz. Nemohly vůbec mluvit, slzy kanuly z jejich očí. Žíznily pouze po jedné věci, zažít Jeho daršan. Protože to bylo pouze to jediné, co je mohlo uspokojit. Kršna se díval a usmíval. 
A tak Bhagavan říká: „Sídlím v každém srdci. Hovořím s vámi takto, abyste se nemuseli starat o to, kdy se vám zjevím.“

pokračování...

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)