Narada Muni, boží posel, byl proklet Maha Višnuem, který mu řekl:
„Narado Muni, jdi do pekla! Jsi ztracen! Jdi pryč." Narada Muni se velmi ztišil a povídá: „Můj drahý Pane, když jsi mi řekl, abych šel do pekla, můžeš mi prosím říci, kde to je?" Maha Višnu mu odpověděl: „Dobře tedy". Svou Šakti manifestoval křídu a začal kreslit. Povídá: „Tady je nebe" a pak znázornil nebe, „A tady je peklo" a znázornil peklo. Pozorujíc to, začal být Narada Muni velmi šťastný. Přistoupil k výkresu, skočil do něj a začal se válet v místě, kde bylo peklo. Maha Višnu byl velmi pobaven a ptá se: „Narado, co to děláš?" Narada Muni mu odpověděl: „No, řekl jsi mi, abych šel do pekla, ne? Jsem tam. Válím se v pekle.“ Pak Narada Muni pokračoval slovy: „Ty jsi Pánem všeho. Když řekneš „Tohle je nebe", samozřejmě, že se to stane nebem. Když řekneš „Tohle je peklo", samozřejmě to způsobí, že se to stane peklem. Když jsi mne tam poslal, šel jsem tam. I když je to jen kresba, pro mne je to peklo, mohu to cítit.“ Maha Višnu jím byl velmi potěšen a požehnal mu.
Ukazuje nám to naše omezení sebe sama, omezení, která vytváří naše mysl. Mohli bychom být svobodní, ale naše mysl nás nechce nechat být svobodnými. Můžeme vidět Pána všude, ale naše pýcha nás vždy zastaví. Můžeme ho milovat, ale je tam vždy také naše očekávání. Když se člověk těchto věcí zbaví, bude opravdu plně v Něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat