Proč nám dal Bůh srdce - pokračování.

„Proč tedy musíme při každém zrození opakovat tu samou věc? Pokud jsme realizovali Lásku, pokud jsme jí dosáhli, proč už nám prostě nezůstane?“ 

Byl jednou jeden guru, cestoval se svými žáky, a když už byli unavení, zastavili se, aby si trochu odpočinuli. Jeden z žáků se ho zeptal: „Mistře, stále mluvíš o Lásce. Stále tvrdíš, že je Láska věčná. Láska je jedinou věcí, které se máme snažit dosáhnout. Zdá se však, že se rodíme, umíráme, a stejně si tuto Lásku neuvědomujeme. Kde je?“ Mistr zůstal na chvíli zticha. Kousek od něj ležel kámen. Zdvihl ho a došel si k řece pro druhý. Začal je o sebe třít, jeden kámen ze země, jeden z řeky. Po chvíli vykřesal jiskru, a dal tak vzniknout ohni. Onu jiskru v sobě měl jak kámen z řeky, tak kámen ze země. Přestože ležely na svém místě již staletí, samy jiskru vyprodukovat nemohly. 

A stejné je to i s člověkem...

Je jedno, kolikrát se zrodíte a znovu inkarnujete, tato Boží Láska byla a je vždy s vámi, jen jí musíte nechat volný průchod. Je to prosté, jednoduché, prostě čeká. Na to, aby se mohla projevit, po ní musíte velmi toužit. Odsuňte mysl a snažte se ji neposlouchat, pak Božskou Lásku probudíte. Řekněte: „Bože, odevzdávám se Ti. Snažil jsem se, jak nejlépe jsem mohl, zkusil jsem všechno, všechny druhy jógy, každou meditaci, a stejně nic nepřišlo.“ Tím totiž říkáte, že už jste ze všeho unavení a odevzdáváte se Bohu: „Nyní vykonej, co vykonat musíš.“ V tomto hlubokém odevzdání je vám Bůh nejblíže. 

Často děláme mnoho věcí, ve všem se však skrývá naše očekávání. Modlíme se, ale přesto očekáváme, že se naše modlitby splní. Meditujeme, ale očekáváme, že nám do naší meditace skočí Bůh. Tohle očekávání vás nikam nepřivede. Jen pokud od Boha nebudete čekat nic a jako dítě budete přijímat všechno, co vám váš Otec dá, a ze všeho se budete radovat, pak vám dá i plnou realizaci Jeho Boží Lásky. Podívejte se hluboko dovnitř svého Bytí, a co nejvíce se snažte Boha pocítit. Bůh vám přece dal srdce. K čemu? Abyste milovali a cítili, abyste cítili Jeho přítomnost. Když někoho milujete, cítíte k němu lásku, ne? Láska vás na nějakou dobu zaslepí, než se vám znovu otevřou oči a než zjistíte, že existuje vyšší Láska, které lze dosáhnout. Teprve až se budete snažit dosáhnout této Lásky, skutečného štěstí, které vás neopustí, skutečné blaženosti, která se časem neztratí, teprve pak se touto Láskou stanete. 

z knihy: Just Love 2, v překladu Kateřiny Pařízkové