Proč nám dal Bůh srdce - 1. část.

Všichni dobře víte, že vám život nebyl dán jen tak...

Dostali jste ho proto, abyste realizovali ten největší cíl, vaše skutečné Bytí, tedy Lásku. Tato Láska, která se zdá být mysli tak vzdálená, někdy až nedostupná, je ale vlastně úplně nejblíže. Jak víte, jste inkarnací Lásky a součástí Boha. Všichni se snažíme stát se a dosáhnout Boží Lásky, dosáhnout této blaženosti, stát se satčitánandou, tím, kým ve skutečnosti jste. Jen se tak nedovolíte projevovat. 

Máte rádi lásku, projevující se navenek. Myslíte si, že je to jednoduché, po nějakém čase vás z toho však začne bolet hlava. Také víte, že Láska je věčná. Tato Láska uvnitř vás čeká na probuzení, tato Láska, kterou si s sebou nesete tolik životů. Uvědomte si, že zaprvé už jen mít tu šanci a milost být duchovní a nacházet se na duchovní cestě, je už samo o sobě atributem Božské Lásky. Každý hledá, ale až v momentě, kdy z něj tato Láska vytryskne, naroste v něm a uzraje, realizuje člověk vlastní Bytí i skutečnou Lásku. 

Ptáme se stále dokola: „Proč tedy musíme při každém zrození opakovat tu samou věc? Pokud jsme realizovali Lásku, pokud jsme jí dosáhli, proč už nám prostě nezůstane?“ Poučte se od dítěte, které prostě následuje chod dne. Je mu úplně jedno, jak by věci měly být. Na rozdíl od nás starších, tedy chtěl jsem říct mladších, kteří si všechno chceme zdůvodnit, zpochybnit, a ještě přikořenit. Jestliže však něco skutečně přikořeníte, váš život se musí změnit, a bude pak docela ostrý! Čistá, Božská Láska je však přítomná vždy a za všech okolností. 
„Proč tedy musíme při každém zrození opakovat tu samou věc? Pokud jsme realizovali Lásku, pokud jsme jí dosáhli, proč už nám prostě nezůstane?“ 

(pokračování..)