Už jste slyšeli o velkém perském sufijském básníkovi jménem Saadi?
Měli byste si o něm přečíst. Jeho básně jsou velmi krásné. Je jedna událost v jeho životě, která ho velmi poznamenala a která ho učinila zcela pokorným po celý život.
Jednoho dne šel se svým otcem do mešity na celonoční vigilie-bdění. To znamená, že se modlíte celou noc.
Tak všichni seděli v mešitě s mullahem (knězem) a modlili se a modlili. Uprostřed noci všichni dřímali, všichni usínali, i mullah usínal. Pak se Saadi přiblížil k uším svého otce a zašeptal. "Tati, jenom já a ty bdíme. Všichni spí." V tu chvíli jeho otec začal být otrávený a na něj rozzlobený a otočil se k němu, pravíc:
"Je lepší spát a nebdít celou noc, než soudit druhé, a považovat se za lepšího, než kdokoli jiný."
V tu chvíli si Saadi uvědomil, že člověk musí být vždy skromný a rozhodl se, že nic by nikdy nemělo přijít mezi něj a jeho pokoru. Tak se stal velmi, velmi pokorným.
Žádné komentáře:
Okomentovat