Je to nádherná křižovatka, kde se člověk setká s množstvím lidí z nejrůznějších koutů světa...

K duchovnímu koloritu Prahy a zvláště Malé Strany patří již od pradávna neodmyslitelně soška malého Ježíška, kterou najdete v kostele Panny Marie Vítězné. Denně jí na vlastní oči touží spatřit stovky návštěvníků z celého světa. Ti zde prosí o pomoc či uzdravení, a mnozí se sem vracejí aby poděkovali. Je známa pod názvem Pražské Jezulátko. Jak ovšem dosáhla tak obrovské popularity v celém křesťanském světě nikdo neví.vypráví se že… se dostala do Čech roku 1556 jako svatební dar, který dostala vévodkyně Marie Manrique de Lara od své matky…… možná je kus pravdy na legendě, která říká, že… před tím soška ve Španělsku prošla rukama svaté Terezie od Dítěte Ježíše, protože rodina se se svatou Terezií znala. Samotný původ sošky klade legenda na jih Španělska k řece Quadalquivir, kde měla údajně vzniknout v jednom karmelitánském klášteře. Zdejší mnich se snažil vymodelovat podobu malého Ježíška který se mu ukázal, ale nedařilo se mu to. Nakonec se mu ukázal ještě jednou, a tak mohl jeho podobu dokončit. Mnich potom hned umírá. Modeloval sošku Ježíška nejen vlastníma rukama, ale také v sobě, a když se mu to podařilo, mohl odejít do věčného světla.

Jezulátko bývá po většinu roku v zeleném, což je barva života, při slavnostech si obléká sváteční šat, většinou bílý, ale někdy je i ve svém hermelínovém královském pláštíku.

Malá Strana, skrytá jakoby v bezpečí pod Pražským hradem, měla vždy nepřeberné množství kostelů a chrámů, ale v kostele Panny Marie Vítězné je obzvlášť krásně, zvláště o Vánocích. Vstup do kostela tu v tuto dobu již po několik let zdobí malované figury pastýřů a králů. Návštěvníky však přitahuje především tvář drobné voskové sošky Pražského jezulátka….

Je mu připisována řada zázračných uzdravení, a to i z nedávné doby. Ve zdejším kostele je uloženo speciální zařízení, ve kterém musela chodit dvouletá Tamara z Brazílie. Kvůli vykloubeným kyčlím udělala stěží dva krůčky. Rodiče se modlili k Jezulátku, a ona šestý den strojek sundala. Celá rodina přijela v roce 1995 poděkovat Jezulátku. Podobný je i příběh indiánské ženy, která v mládí ochrnula. I ona se uzdravila a přibližně roku 1994 přijela do Prahy jako sedmdesátiletá babička s manželem a vnukem. Celý život šetřila peníze na tuto děkovnou pouť k Pražskému Jezulátku. Je mu připisována i záchrana Prahy při obležení Švédy.
Nemělo to ale vždy lehké…v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce. Zdálo se mu že mu Ježíšek říká:

Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi,

dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj,

jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!

Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze.
Jezulátko z Prahy však uctívají věřící nejen v Evropě, ale také v Indii, na Filipínách, v Austrálii a zejména v zemích Latinské Ameriky - pravicí jim Ježíšek žehná, zatímco levicí drží zemský globus s křížem - celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům - víru v Ježíšovo božství. V něm se sám všemohoucí a vševládnoucí Bůh stal člověkem.

Pokud se tedy budete toulat Prahou, nejen v tomto požehnaném vánočním čase, zkuste se na malou chvilku zastavit a s modlitbou obrátit na Pražské Jezulátko.

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti. Zkrátka, je to něco velikého, nadpřirozeného, co mi rozšiřuje duši a spojuje mě s Ježíšem.“

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, Autobiografické spisy

(S použitím materiálů českého rozhlasu a materiálů svých připravila Rohini)