pátek 18. prosince 2009

Dobrý pastýř - cesta do Izraele (3. část)


Swámí Vishwananda pokračuje ve svém vyprávění o cestě do Izraele:

„ Dnes jsem s někým hovořil. Tento člověk se mě minulého ledna na něco ptal a samozřejmě, že jsem mu odpověděl tak, jak jsem musel. Ale ten člověk se rozhodl podle svého, což je také v pořádku. Když jsem s ním teď telefonoval, pořád bědoval: „Oh Swamijí, měl jsem Tě v tom a onom a v tolika jiných věcech poslechnout.“ Řekl jsem mu na to: „Podívej, co je pryč, to je pryč. Nemůžeš to změnit. Ale co můžeš udělat, je učit se z této zkušenosti. Teď víš, co musíš dělat. Kdybys byl poslouchal, bylo by to jednodušší, ale získal jsi zkušenost, ze které ses něco naučil. Bylo to dobré poučení. Protože někdy někomu jednoduše něco řeknete, ale on to nepochopí. Jako kdybyste řekli dítěti: „nedávej ruce do ohně, nebo se spálíš.“ Ale myslíte, že dítě ví, co to znamená spálit se, když se ještě nikdy nespálilo? Ne. A to přání dát ruku do ohně tu pořád bude, protože by chtělo vědět, co to znamená spálit se. Zkušenost, ať už je dobrá nebo špatná nás tedy vždy poučí. Jde o to naučit se to, co musí vědět vaše duše. A když se naladíte na tu správnou vlnu, resp. správnou frequenci vaší duše, tak se to velmi rychle naučíte. Záleží na tom, co chcete.

Žádné komentáře: