Budeme pokračovat s dalšími dvěma tématy ze třetího dne kurzu Shreemad Bhagavatam se Sri Swamim Vishwanandou...
Příběh krále Puranjany: lekce nepřipoutanosti
Byl jednou jeden král, který se jmenoval Prachinabarhi. Měl mnoho synů, kteří se silně modlili k Pánu Šivovi, ale on sám žil svůj život pro své vlastní potěšení. Narada Muni k němu jednoho dne přišel a zeptal se ho, proč je tak připoután k tomuto nekonečnému cyklu a nabídl mu, že ho bude učit o konečném smyslu života. Král souhlasil a pozorně poslouchal, jak Narada Muni vyprávěl příběh o Puranjanovi a Avignathanovi:
Byl jednou jeden král, který se jmenoval Prachinabarhi. Měl mnoho synů, kteří se silně modlili k Pánu Šivovi, ale on sám žil svůj život pro své vlastní potěšení. Narada Muni k němu jednoho dne přišel a zeptal se ho, proč je tak připoután k tomuto nekonečnému cyklu a nabídl mu, že ho bude učit o konečném smyslu života. Král souhlasil a pozorně poslouchal, jak Narada Muni vyprávěl příběh o Puranjanovi a Avignathanovi:
Byli dva přátelé, Puranjana a Avignatha. Oba byli šťastní a svobodní.
Jednou, při procházení lesa, Puranjana uviděl město Bhogavati a šel ho navštívit. Město mělo 9 bran a bylo vyzdobeno různými druhy krásných kovů a šperků.
V tomto městě potkal krásnou paní, která se jmenovala Puranjani. Naprosto ho okouzlila, Puranjana se s ní sblížil, a rozhodli se vzít. Úplně zapomněl na svého přítele Avignathu.
Žili šťastně po mnoho let a měli spolu mnoho dětí, byli obklopeni hojností a byli k sobě vzájemně velice připoutáni – Puranjana byl otrokem své touhy po své ženě. Pro jeho životní styl a jeho vášnivé touhy zestárl a zeslábl dříve než obvyklé.
Na světě byla také dcera Času, jménem Jara. Byla zosobněné stáří, ale přesto si začala hledat mezi božskými bytostmi a yakshasy manžela. Přistoupila k Bhayaovi, který byl zosobněním Strachu a požádala ho, aby ji přijal jako manžel. Bhaya ji jako ženu nechtěl, ale místo toho ji přijal jako sestru se slovy, že by se s ním měla účastnit bojů v armádě, ve které on byl, při útocích a plenění paláců. Města, která by vyplenili společnými silami, by učinili naprosto neužitečnými.
Nakonec, města Puranjana a Puranjani prošli útokem této armády. Během tohoto obléhání Jara objala Puranjanu a způsobila mu ztrátu jeho krásy a on zestárl. Více a více, kousek po kousku, armáda drancovala město. Puranjana zeslábl, ztrácel inteligenci, stále více upnut ke svým tužbám. Jeho rodina a současně město se stalo slabším a slabším.
Vojáci zabili rodinu Puranjany, který byl neschopen ji ochránit. Vypálili město a nakonec zabili Puranjanu a Puranjani.
Pro tuto silnou touhu, Puranjanova poslední myšlenka patřila jeho ženě Puranjani, a tak jeho další inkarnace byla žena – dcera krále, která se jmenovala Vaidarbhi.
Když Vaidarbhi dorostla do věku, byla provdána za zbožného krále, který odešel do lesa, aby tam činil hluboké pokání. A zde zemřel. Hluboce truchlila nad ztrátou svého manžela a chtěla skočit do obřadního ohně s jeho tělem, když k ní přistoupil brahman.
Tento brahman jí řekl, že je Avigyathan, velice blízký přítel jejího muže v minulém životě, kdy on byl Puranjana. Vysvětlil jí její minulý život; jak její připoutanost v minulém životě k městu Bhogavati, k Puranjani, zapříčinila toto znovuzrození. Řekl jí o tom, jak tento cyklus bude pokračovat dokola a bránit jí v dosažení Božství.
Vaidarbhi si uvědomila, že skutečně není jen Vaidarbhi nebo Puranjana – že jsou s Avigyathanem nesmrtelní přátelé a že byla pouze iluzí z jednoho života do druhého.
Poté, co Narada Muni dokončil vyprávění tohoto příběhu králi Prachinabarhimu, vysvětlil jeho význam:
Puranjanan je duše a Avignatha je Pán. Město Bhogavati je lidské tělo.
Když Puranjanan chtěl žít v těle, zapomněl na jeho přítele, Pána. Puranjani je mysl. Vojáci, kteří napadají město, jsou myšlenky, které mysl má, a když byl Puranjanan připoután k městu, byl plně ovládán těmito myšlenkami, které mu způsobily další zrození.
K přerušení tohoto cyklu potřebujeme milost Gurua, který v tomto příběhu byl Avignatha, který se zjevil jako brahmin. Když se odevzdáme Guruovi, nasměruje nás, abychom realizovali naše pravé Já – nesmrtelné přátelství s Pánem.
Nejste zde proto, abyste sami sebe připoutali ke světu, protože vše, co je v Bhogavati (světě potěšení) je pomíjivé. Dokonce toto fyzické tělo je pomíjivé. Včera jste viděli, že dokonce Bhagavan sám si na sebe vzal fyzické tělo a On sám musel odejít z tohoto těla. Mohl si ho udržet, ale neudělal to.
Zemřete. Ať to chcete nebo ne, zemřete. Čím rychleji to budete akceptovat, tím lépe.
Budete svobodnější a beze strachu. Čím více s tím bojujete, tím se to stává těžší, a tím více vás to bude mučit.
Jako Jara, budete muset více trpět. Když vidíte, že ležíte na smrtelné posteli a nikdo tam není.
Víte, můžete prosit o pomoc napravo nalevo, ale co kdo může dělat? „Tady, vezmi si paracetamol, to ti může ulevit od bolesti.“ Co můžou udělat víc? Dát ti do pusy lék nebo ti píchnout injekci, aby ti ulevili od bolesti. Ale v momentě umírání – není tam žádný manžel, žádná žena, žádné děti, žádní přátelé. Nikdo tam není. Když se díváš na smrt, mohou Ti říci, „Oh, víš, tolik Tě miluji! Prosím, nech mne pro Tebe zemřít!“ Ne, to oni neudělají!
Zatímco /Guruji/ hovořil o mnoha úrovních pekla, hovořil o smíření. Mluvil o tom, že když člověk získá určitou dobrou zásluhu, tak získá určitý druh nebes. Obdobně, když má někdo určitý druh negativní karmy, tak jde do určitého stupně pekla.
Zde je úryvek ze Swamijiho proslovu:
Předtím, než opustíte toto tělo, předtím, než zemřete, je nejlepší se vyhnout tomuto peklu. Je nejlepší se zamyslet a napravit, dokud jste ještě silní a vaše mysl ještě pracuje správně, aby dosáhla usmíření.
Jinak až dojdete do určitého věku, váš mozek přestane sloužit a vy s tím nic nemůžete udělat. Pokud jste někoho zranili, tak neztrácejte příliš mnoho času a jděte a požádejte o odpuštění.
Jděte a požádejte tuto osobu o odpuštění, ať třeba chce či nechce vám odpuštění dát, to je na nich, ale z vaší strany, budete osvobozeni z této karmy. Budete svobodní z této zátěže. To je to, co Ježíš říkal, ne? Když provádíme liturgie, říká: Předtím, než přijmete svaté přijímání, jděte a požádejte o odpuštění vaše bratry a sestry, kterým jste ublížili. To samé říká zde: „Jděte, dokud máte ještě čas, pokud ještě víte, co děláte, požádejte o odpuštění, poproste o smíření.
Swamiji hovořil o tom, že odpuštění závisí na vnitřní upřímnosti – a to je skrze odpuštění za hřích nejprve sami sobě, opravdových chtěním se hříchu vyhnout a hledat správnou cestu v budoucnu, tak člověk dosáhne odpuštění od Pána.
Uvedl příklad velkého svatého Valmikiho. Valmiki byl kdysi velký zločinec, který se jmenoval Ratnakar, který okrádal a vraždil lidi. Když si uvědomil, jakou špatnou karmu si tím hromadí, tak začal novou cestu pokání, zpíváním svatých jmen a z celého srdce se k tomu sám zavázal. Po několika letech této sadhany (cesta duchovní praxe), dostal od Božství nové jméno jako „Valmiki“ a stal se velkým mudrcem: sdílel světu příběhy Pána Rámy tím, že napsal svatou knihu Ramayanu.
Sri Swami Vishwananda řekl, že pokud jste plně oddáni Narayanovi, nemusíte se obávat různých stupňů pekla: pokud máte mysl jednoznačně orientovanou na Narayanu a litujete všech svých hříchů, které jste spáchali, pak tato lítost se stane odpuštěním. Pokud upřímně litujete těchto hříchů, které jste spáchali, pak vás On učiní svatými.
Víte, pokud jdete k lékaři, tak vám lékař podle stupně vaší nemoci předepíše určitý lék. Řekněme, že máte teplotu, jdeme k lékaři a máte 40°C a další osoba má teplotu 38 a jiná 37°C. Dávkování léku bude rozdílné. A tak i zde, Sukadev zde říká, „Každý musí projít odpuštěním podle jeho hříchu“.
Žádné komentáře:
Okomentovat