Z kurzu Shreemad Bhagavatam (3.část).

Třetí den kurzu Shreemad Bhagavatam Sri Swami Vishwananda hovořil o mnoha příbězích velkých oddaných dávných časů - králů, mudrců a hospodářů, kteří rozvinuli mimořádnou oddanost Bohu.

Příklady budeme sdílet později, však téma zůstává stejné: Pán je stále přítomný a je vždy s každým z nás. Navzdory obtížnostem a nehledě na to, jaké očišťování podstupujeme na cestě vpřed, při realizaci Boha, On je s námi a pečuje o nás, nepřetržitě.

Protože Swami vyprávěl během kurzu mnoho krásných příběhů, tak vám tyto příběhy předložíme v dalších dvou článcích.

Témata třetího dne

Dokonce i někteří svatí mají problémy při odmítání vnějšího světa: mnoho svatých jako je Annamacharya, Ramadasu - i když se narodili s velkou duchovní zásluhou z minulých životů, museli projít během jejich životů skrze velké zkoušení. Avšak když získali milost, stali se realizovanými. Swamiji o tom hovořil v souvislosti s naším vlastním bojem na naší duchovní cestě: získat milost je to, proč jste se narodili.

Existují tři Pravdy: Bůh, Guru a vy. Vše ostatní je iluze.

Dhruva, princ, který se stal asketou: Pravnuk Pána Brahmy byl odstrčen svou rodinou. Aby získal lásku rodiny, odešel Dhruva do lesa, aby činil intenzivní pokání, a když skončil, získal mnohem více – milost samotného Pána (více níže).

Král Puranjana a město s devíti branami: Narada Muni poučil Krále Prachinabarhi o konečném smyslu života, tím, že mu řekl příběh o městě s devíti branami (celý příběh v článku třetího dne, část druhá).

Komentáře k písni „Bhaja Govindam“: Swamiji hovořil o slavné písni Adi Shankaracharyi, o tom, jak sbírání životních zkušeností skrze mysl je neužitečné: že jediná aktivita, která osvobozuje naší duši, je zpívání svatých jmen Boha.

Rishabhadev: Dozvěděli jsme se o vtělení Boží inkarnace Rishabhadeva: zakladatele Jainismu /džinismu/, úžasného krále, který vytvořil velký pokrok pro počátky lidstva jako vládce. Ponechal své království svým 100 synům, cestoval po světě a šířil učení o velikosti Pána. Učil lidi o nenásilí, o "yam" a "niyam" života (pozn.: yam a niyam jsou první dva aspekty osmistupňové jógy; yama = morální principy, niyama = osobní disciplína) – konat či nekonat, avšak také to, že bychom neměli zapomenout na stvořitele – že by se lidé měli modlit k Narayanovi, protože On je konečná spása.

Mudrc Bharata: Bharata byl první ze 100 synů Rishabhadeva. Všichni synové byli cnostní lidé, ale když Rishabhadev zestárl a rozhodl se odejít z královského postu, aby se stal asketou, tak jmenoval Bharata jako vládce království. Bharata vládl dlouhý čas, spravedlivě a moudře, předtím než také zestárl a odešel na odpočinek do lesa. Stal se velkým mudrcem, skrze hluboké pokání. Jednou narazil na jelínka bez matky a ucítil k němu soucit, ujal se ho s velkou péčí a láskou. Jak jelínek rostl, pokračoval v péči o něj a velice zřídka byl od něj odloučen. Tak velice se o něj staral, že při Bharatově smrti jeho poslední myšlenka patřila jelínkovi. A díky této jeho poslední myšlence Bharatova další inkarnace byla jelen! Pro jeho zásluhy z modliteb byl schopný si vzpomenout na jeho poslední život a chybu a obnovil tedy své zaměření na spirituální cestu a nakonec dosažení Pána.

Peklo a odpuštění: Poté, co jsme slyšeli o poklesu mudrce Bharata do zvířecího zrození, Swamiji hovořil o různých úrovních pekla, o činech, které lidi vedou k dané úrovni a smyslu takového utrpení. Swamiji doporučil (jak udělal dříve) si přečíst Garuda Puranu, protože tam se o daném tématu hovoří poměrně důkladně. Podal krátké vysvětlení každé úrovně a hovořil o důležitosti hledání odpuštění a odčinění: pokud máte mysl plně orientovanou na Narayanu a litujete všech hříchů, které jste kdy provedli, pak se tato lítost stane odpuštěním (více v článku den 3, část druhá).

Achamila: byl Brahmin, který žil v souladu se všemi pravidly spořádaného života, a propadl do hříšného stylu života. „Náhodou“ poslední jeho myšlenkou před smrtí pomyslel na svého syna, kterého pojmenoval Narayana. A skrze toto svaté jméno Pána, dostal druhou šanci na život a tentokrát dosáhl nebe.

Dhruva – zářící příklad oddanosti:

Dhruva se narodil do královské rodiny jako vnuk Swayambhuva Manu – prvního člověka tohoto věku, a pravnuk Pána Brahmy. Otec Druhvy, král Uttanapada, měl dvě ženy: Suniti a Suruchi.

Královna Suruchi, králova favoritka, měla syna, který se jmenoval Uttama a královna Suniti měla Dhruvu.

Jednou Dhruva uviděl Uttamu sedět na otcově klíně a přál si tam sedět také. Začal lézt na trůn, aby se přidal ke svému nevlastnímu bratru, když ho královna Suruchi s opovržením zastavila za to, že to zkoušel. Vysvětlila Dhruvovi, že protože není synem královy favoritky, nikdy nebude hoden sedět vedle svého nevlastního bratra na otcově klíně (na královském trůnu).

Dhruva byl velice zraněn a šel ke své matce pro útěchu. Ta mu řekla, že navzdory pichlavým slovům od královny Suruchi, by Dhruva neměl toto řešit tím, že bude chodit za králem nebo za ní. Navrhla mu, aby se pokál a modlil se k Otci všech – Narayanovi.

Dhruva odešel z paláce do lesa za pokáním. Bylo mu pouze 5 let. Posadil se do divoké přírody a začal zpívat: "Om Namo Bhagavate Vasudevaya".

Devarishi Narada, který uslyšel tyto zprávy o malém princi, k němu přišel a řekl mu, že je na nerozumné cestě, kterou nemůže dokončit. Je na to příliš malý chlapec! Měl by se zaměřit na cestu skrze čtyři etapy života, čtyř ašramů, ale takto, skočil přímo do poslední etapy – odmítání světa pro získání Božství, kdy zkouší naplnit to, co mnoho jogínů nebylo schopno dosáhnout po mnoho životů přísného pokání!

Narada řekl, že by to měl vzdát, vrátit se do království a zkusit tuto cestu a až bude starší.

Dhruva s respektem Naradovi odpověděl, že je odhodlán dokončit cestu, kterou si vybral. Požádal, aby ho Devarishi učil, jak získat milost Pána.

Narada, dojat chlapcovým rozhodnutím, poučil Dhruvu jak zpívat Boží jména. Dhruva okamžitě začal a s intenzivním zaujetím dosáhl v krátkém čase velmi silného stavu meditace k Pánovi.

Pro jeho odříkání, dokonce dévové, včetně Indry, krále dévů, začali být nervózní. Představili si, že se Dhruva tak silně odříká, aby nad nimi získal moc. Když to viděl Narayana, On sám jim vysvětlil, že Dhruvovy motivy byly čisté – že pokud by chtěl nějaký materiální zisk, že by se místo toho modlil k Brahmovi nebo Šivovi.

Nakonec, Bhagavan, když viděl intenzitu jeho lásky, se před ním objevil a požehnal mu. A Mahavishnu vzal Dhruvu na Svůj klín. Takže Dhruva dostal požehnání. Měl z toho veliké potěšení.

Včera jsem říkal, že jakmile povyrostete, tak už nepláčete pro Boha, ne? Pouze děti pláčí. Když se dítě narodí, první věc, co udělá, že začne plakat, „Oh, můj Bože, jsem zase zpátky na světě“, že?

A dítě, to nemusí dělat nic. Jen potřebuje plakat a maminka přiběhne a tatínek přiběhne a automaticky vědí. To samé je s Bohem. 
Zde řekl: „Teď, když jste povyrostli, jste tak hrdí na to, tolik toho víte.“ 
Řekl: „Ne, pusťte se toho! Buďte jako dítě“.

V Bibli Ježíš také řekl: „Abyste mohli vstoupit do Božího království, tak musíte být jako dítě.“ Říká zde: „Buďte opět jako dítě, plačte pro Něj, volejte Ho!“ Když uslyší vaši upřímnost, když uslyší váš pravdivý pláč odevšad kde je, víte, On může být ve Vaikuntě, Goloce, kdekoliv je… On přijde. Ale ten pláč musí být z vnitřní oddanosti. Musí mít tu vnitřní touhu. To je to, co Ho přitáhne. To je to, co Ho unese odevšad, kde je. Víte, je to tak snadné. Jen musíte plakat s oddaností, musíte plakat s láskou.

Mahavishnu požehnal Dhruvovi tím, že položil Svou lasturu na chlapcovu tvář. Získáním této milosti Pána, se Dhruva vrátil zpět do království. Jeho otec velice silně litoval, neboť přemýšlel, jak bezcitně se choval k vlastnímu synovi a poslal armádu, aby Dhruvu hledala, zatímco on meditoval. Swamiji přirovnal návrat Dhruvy k biblickému příběhu o marnotratném synovi.

Po návratu domů šel Dhruva ke svému otci a jeho nevlastní matce a poklonil se k jejich nohám - kvůli nim se stalo, že odešel a obdržel milost Pána.

Později byl Dhruva korunován jako král a jeho otec odešel do lesa meditovat a kát se. Dhruva prošel skrze bitvy s démony a yakshasy, obdržel dárek od Kubery a vládl království se zbožností a oddaností po mnoho let. Skrze to všechno byl tak zakořeněn ve jméně Narayana, že ho nic nemohlo odradit.

Na konci života Dhruvy přišel Narayana sám, aby ho přijal. Suniti, jeho matka, dosáhla nebes. Prostřednictvím požehnání od Brahmy, Dhruva obdržel místo Polárky – hvězdy na severní obloze, okolo které se ostatní hvězdy točí.

Swamiji nám vyprávěl tento příběh jako připomínku pro dosažení Božího vědomí. Pokud jej jednou získáte, tak s vámi nic nemůže pohnout.

(Překlad: Kaltikeyani, Č.R.)

Pokračování již brzy...