Když Swami Vishwananda přijede po dlouhém čase znovu na Mauricius, udělá si jeden den volno pro všechny své tamější přátele a oddané. Pronajme se autobus a pak všichni jedou na různá místa ostrova, k několika chrámům a na pobřeží. V autobusu je vždycky živo – zpívají se bhajany za doprovodu činelek a bubnů: velká party, nepřetržitě!
Během jízdy se totiž nejen zpívalo, ale tančil se také Sega (pro zemi charakteristický tanec).
Piknik u moře
Vodní bitva, při které Swamiji všechny své oddané postříkal, byla daleko víc než jen pouhá vodní bitva: bylo to zcela vyjímečné požehnání! Oddaní vyprávěli, že si to bohužel až mnohem později uvědomili!
Po vodním požehnání strávili ještě zvláštní a klidný čas se Swamijim, ve kterém zasněně naslouchali jeho hlasu.
Tak se o nás Swamiji stará: Dává nám znovu a znovu příležitost být s Ním – člověk musí být jen připraven a vyskočit do autobusu! Je tu pro všechny a každého z nás obšťastní: ty, kteří chtějí zpívat, bubnovat, tančit, meditovat, radovat se...a úplně mimochodem dá své neobyčejné požehnání – a nikdo si toho nevšimne! On také nic neřekne! Přeje si, abychom to sami cítili a byli sensitivnější.
Všichni to známe: až mnohem později se nám vyjasní, že jsme s Ním v určitém 'malém' nenápadném okamžiku něco mimořádného zažili.
Žádné komentáře:
Okomentovat