pondělí 11. října 2010

Navaratri - 3. den : Chandraghanta

3. Chandraghanta

Jako Chandraghanta jede Durga na tygrovi. Má deset paží. V 5 rukou drží luk, šíp, trojzubec, meč a palici. V dalších 3 rukou je mala, lotosový květ a džbán na vodu. Zbývající 2 ruce tvoří mudru, Varadu a Abhayu, kterými žehná svým oddaným. Tato podoba Durgy se liší od předešlých: Znázorňuje, že je připravena na boj proti nepřátelům. Když ji někdo provokuje, dokáže být velmi nepříjemná. Její hlas dovede ukrutně řvát a umí zahnat démony, ale když k ní přijde někdo s prostým, čistým srdcem, dá mu své požehnání.

Swámí vyprávěl v minulém roce tento příběh:

„V Indii žil jednou jeden chudý rybář. Patřil k nejnižší kastě. Jednoho dne slyšel od jednoho Brahmana o zvláštní mantře, kterou se člověk může přiblížit Božské Matce. Poprosil Brahmana, aby mu ji dal. Ale ten řekl: „Co si myslíš! V tomto životě Ti nikdy nemohu tuto mantru dát! Jsi z nejnižší kasty! Nejlepší by bylo, když by ses rychle zabil v naději, že se v příštím životě narodíš výš, potom tu mantru dostaneš!“ Rybářovi se ten nápad docela zamlouval a tak jel k nejhlubšímu místu řeky. Tady se chtěl utopit, protože jeho přání znát tu mantru, se kterou by mohl být Božské Matce nablízku, bylo tak velké. Sotva skočil do vody, řeka najednou vyschla. Božská Matka se mu zjevila a slíbila, že k němu příjde na večeři. Přešťastný rybář šel domů ke své ženě. Uvařili jednoduché, na své poměry hojné jídlo a čekali – čekali dlouho - až pozdě v noci někdo tiše zaklepal na dveře. Rybář otevřel, ale byla to jen chudá stařena. Řekla, že přichází z hor a že je hladová a unavená. Teď jí rybář vysvětlil: „Ano, my máme něco k jídlu, ale očekáváme dnes k večeři Matku Durgu a dokud ona nejedla, nemůžeme také jíst ani dát jídlo Tobě. Ale můžeš tu čekat s námi.“ A tu se náhle ta stará žena proměnila v zářící bohyni a osvětlila celou místnost! Řekla, jak je šťastná z tak prosté lásky a touhy těchto lidí. Samozřejmě, že dala rybářovi tu vytouženou mantru a slíbila, že bude vždycky s ním, když ji bude recitovat.“

Swámí vysvětlil, že nepřijde na množství nahlas recitovaných modliteb, nýbrž na dětskou čistotu touhy skryté v nejjednodušší modlitbě. To miluje Božská Matka nejvíce. Člověk může skoro říct, že nemůže vůbec jinak, nežli přijít. A vyprávěl ještě: „Když je Božská Matka přítomna, je místnost plná nádherné vůně.“ Na Mauritiu, když mu bylo přibližně 15 let, zůstala tato vůně jednou po dobu 40 dnů a byla tak silná, že přivábila mnoho včel..tehdy věděl, že nastal čas, aby započal svou práci...

Žádné komentáře: