Šrí Swámí Vishwananda dostal při satsangu, dne 23.12. následující otázku:
„Guruji na jakém stupni pravdy žijeme? Protože někdy, když víme, kdo jsme a věříme tomu, kdo jsme, dokážeme jít celou cestu. Ale někdy, když celou pravdu použijeme, můžeme způsobit bolest. Můžeme bolest odevzdat, resp. druhým působit bolest. Který stupeň pravdy je správný?"
Šrí Swámí Vishwananda odpovídá s úsměvem: „Když se nacházís v Pravdě, nemusíš si dělat starost, že někoho zraníš. Ale dokud nejsi na této rovině a někoho zraníš, pak je to hrdost. A také ten, kdo se v této Pravdě nachází, nebude nikdy o sobě mluvit. Tak proč se u toho má jednat o nějaký stupeň? (Usmívá se) Mohu na to těžko něco říci, protože každým úsudkem, který si uložíte, se sami omezujete.“
Další otázka: „Swámí, říkáme, že nechceme nikomu ubližovat. Když někdo plní nějakou povinnost, a on nebo ona během vykonávání této povinnosti někomu musí způsobit bolest, tak za to není zodpovědný/á, je to tak?“
Šrí Swámí Vishwananda: „Ne, v Gítě stojí psáno: 'Kdykoliv plníš nějakou povinnost, konej ji pořádně. Tak to platí pro vojáky. Když jdou do boje, slouží své zemi a chrání svou zemi. Jejich povinností je sloužit a ochraňovat jejich zemi. A nevytvoří si dokonce žádnou karmu, ani tehdy, když bojují.“
„Někdo se zmínil o oddanosti“ obrací se další oddaný na Šrí Swámího Vishwanandu a pokračuje:
„Když použijeme slovo 'Oddanost' je to něco takového, jako bychom řekli, když něco děláme: ' Vyzkoušel jsem to a ono. Nemám jinou možnost, proto se Ti odevzdávám'. Můžeme to říct? Můžeme to nazvat oddaností?“
„Ne.“ směje se Swámí Vishwananda.
(„To znamená, že na druhé straně říkám, že nechci nic dělat, jenom se odevzdat").
"Ne, tak to také není. (Usmívá se)
Myslím to tak, že přitom, co děláš, věříš v Boží vůli a vykonáváš to." (Swámí Vishwananda se usmívá)
Žádné komentáře:
Okomentovat