rádi bychom na tomto blogu uveřejnili mimo jiné i Vaše zkušenosti, prožitky a pocity, které jste zažili v souvislosti s naším drahým Svámím. Abychom tuto snahu jakýmsi způsobem uvedli a odstartovali, zkusím se s Vámi podělit alespoň o zlomek toho, jak Svámího působení zakouším já.
Nějakou chvíli jsem přemýšlela, co bych Vám mohla říci. Je toho hodně. Příběh za příběhem, událost za událostí, povídala bych hodiny. Ty největší věci jsou však, jak jistě chápete, nesdělitelné a nepojmenovatelné, o těch člověk jen mlčí a s posvátnou úctou tají dech. Nejlépe bychom si je sdělili, kdybychom na sebe v tichu hleděli nebo se třeba vzali za ruce či se obejmuli. Největší zážitky se neodehrávají venku, ale v našem srdci, v naší duši, v našem vědomí.
Chtěla bych Vám říci - Ciťme svým srdcem a soustřeďme svou pozornost na to, co se děje pod povrchem, na to, co je pod pozlátkem věcí. Náš Svámí si zdaleka nezakládá na materializaci předmětů a na senzacích či zázracích, které se v souvislosti s ním vyprávějí. Nezajímá se ani o to, zda se o něm říká, že je tím či tím. Svámí Vishwananda je Svámí Vishwananda, jak to nedávno sám napsal. Je sám sebou a nemá ambice být někým jiným. Stejně bychom to měli umět i my. Jestli je pro něj něco důležité, pak je to naše otevřenost a upřímná touha milovat a poznat sám sebe. S láskou a pochopením toleruje naše chyby a miluje nás často více než my sami sebe.
Se Svámím jsem se poprvé setkala při oslavě jeho narozenin v roce 2008. Nemohu říci, že by od té doby byl můj život snazší, to vůbec ne. Mohu ale říci, že za uplynulé dva roky jsem jiný člověk a stále to nekončí a jde to dál a dál. Je to jako by mě někdo vzal za ruku a vedl hlouběji a hlouběji. Neviditelná, přesto však jasně citelná síla směřuje člověka k tomu, aby byl čím dál více opravdový, láskyplnější a pokornější, ale také k tomu, aby shodil staré zátěže, rozkvetl, osamostatnil se, poznal své možnosti a začal svůj život opravdu žít. Náš Svámí je excelentní scénárista. Věřte, že pro každého z nás vytvoří jedinečnou situaci a jedinečný souběh událostí tak, aby se nám všem dostalo toho, co právě potřebujeme a co máme prožít a to počínaje nejmenšími detaily a minipříběhy, až po zásadní životní situace. Dobře ví, kdy potřebujeme radu, kdy potřebujeme popostrčit, kdy potřebujeme jeho úsměv či jeho pozornost a vlídnost nebo někdy také přezíravost či laskavý políček.
Sama jsem se musela smát situaci, kdy se mi takhle jednou chvilku před daršanem hlavou honila myšlenka na vypravení autobusu do Springen. Když někdo chce něco podobného udělat, je dobré požádat Svámího o svolení a požehnání. To bych si však bývala sama vůbec netroufla a tím by tato myšlenka skončila nerealizovaná. Cca dvě hodiny na to na mě Svámí při daršanu sám promluvil. Podíval se a řekl: A cos mi tedy chtěla říct? V tu chvíli jsem samozřejmě pocítila velkou radost a byla jsem překvapená, nicméně se nebylo co divit. Zeptala jsem se tedy, zda smím vypravit autobus a on tento můj nápad požehnal. Autobus byl během 3 týdnů bez většího úsilí naplněný, vše se dělo jakoby samo. Nejenže mi Svámí dal dárek v podobě příležitosti něco hezkého udělat, ale ještě se mě na to musel sám zeptat Chci tím jen říct, že Svámí čte v našich duších naše touhy a přání a každou dobrou věc ochotně podpoří. Podpoří každý náš světlý kousek a vyzvedne jej, aby se ještě více rozvinul a uspěl v reálném světě. 
Podobně to zažívám i se zpíváním a hraním na kytaru. Když jsem kdysi přijela do Springen, nevěřila bych, že jednou budu smět hrát na daršanech a už vůbec bych nevěřila, že to dokážu. Hned po první návštěvě se mi stala krásná věc. Jeli jsme s přáteli domů a oni mě pobídli, abych vzala kytaru a něco zazpívala, když už si tak hovím vzadu. Začala jsem tedy zpívat svou oblíbenou píseň o Ježíškovi. Při té písni se „něco“ stalo. Všichni tři jsme začali plakat, neboť jsme v nitru pocítili překrásný dotek čehosi. Jelo „TO“ od té chvíle autem prostě s námi a v nás. Po návratu domů mě napadlo otevřít staré desky, které mi pár dní před odjezdem přinesla moje maminka. Byly plné mých výkresů ze školky a z prvního stupně základní školy. Neviděla jsem je celá léta a téměř všechny jsem je zapomněla. Otevřela jsem desky a první obrázek, který jsem uviděla, byl obrázek zpěvačky, na který jsem kdysi dětským písmem napsala – Až budu velká, budu zpěvačkou. V tu chvíli se mi vlily slzy do očí a pocítila jsem hlubokou vděčnost nad takovou péčí shora, nad jasným vedením, nad takovou pomocí. Říkám tomu boží řeč a tuhle boží řeč v přítomnosti Svámího zažíváme často. Pomáhá mi jít tam, kam patřím a objevit své skryté poklady. Nerada bych to zakřikla, ale dá-li Bůh, ještě letos nahrajeme ve Springenu cédéčko s písněmi, které dosud nevyšly. Píšu to proto, abych Vám řekla, že takhle a ještě více můžete i Vy objevovat a rozvíjet své radosti a svá nadání a že Svámí Vám v tom při každé příležitosti pomůže a neztratí ani den, pokud uvidí, že jste připraveni. Stačí naslouchat a tyto šance neodmítat, přijmout je.
Vnímám stále více, že Svámí nás zahrnuje skutečnou a hlubokou láskou a nevyslovitelnou něhou a péčí. Vícekrát jsem nad tím žasla a když jsem se pak dozvěděla, že jedním ze Svámího aspektů je aspekt Boží matky, jen to potvrdilo tento můj postřeh. On je skutečně taková naše maminka, když je třeba. Ochraňuje nás a podává pomocnou ruku. Otevírá náš potenciál, naše možnosti, vytváří příležitosti a usměrňuje nás do správných mezí. Dělá ale nejen to. Krom toho, že ušlapává naši cestičku nás také hněte, taví, krájí napůl, mění (pokud to dovolíme) a zkouší, někdy tvrdě. Ne vždy se nám to musí líbit a ne vždy je tento proces příjemný, nicméně ať tak či tak, je nám velmi prospěšný. Věřte, že za každým políčkem, který nám uštědří, čeká sladká odměna. Chtěla bych říci ještě jednu důležitou věc - Někdy se spoléháme na to, že Svámí nás ochrání natolik, že nám nedovolí dělat chyby. Spoléháme se, že kdybychom snad chtěli udělat něco špatně, řekl by nám to, nedopustil by to, či by nám cestu k tomu zavřel. To je však omyl a platí to jen někdy. Svámí nás učí zkušenostmi a reálným životem. Klidně nás nechá udělat chybu, pokud nám má naše chyba ukázat, že tudy NE nebo že některé věci je zkrátka třeba udělat jinak, pokud se chceme hnout z místa. Tím Vás nechci nijak strašit, jen říct, abychom spoléhali více sami na sebe a na svůj vnitřní hlas a nedomnívali se bláhově, že Svámí nás ušetří veškeré bolesti a klopýtnutí. Někomu se to možná nelíbí, nicméně je to veliká milost. Je to cenná zpětná vazba, je to nastavené zrcadlo. Buďme tedy bdělí a ve svých úmyslech co nejčistší a nejláskyplnější.
Svámí má moc rád růže. Je to taková jeho květina, se kterou se ve Springen setkáte na každém kroku. Minulý týden jsem koupila venkovní růžičku v květináči a měla jsem ji pár dní na oltáři jako poděkování za vše. Pak jsem se ale rozhodla dát ji ven, aby v teple pokoje nechřadla. Postavila jsem ji za okno a odešla z bytu. Po pár hodinách jsem se vrátila a když jsem vešla do pokoje, zůstala jsem v úžasu. Na koberci byly poházené okvětní plátky té růžičky . Jak se tam dostaly opravdu nevím a vysvětlení nechám na Vás. Mé vysvětlení je, že Svámí je s námi stále, pokud se k němu s láskou a upřímně obracíme a dává to najevo spousty krásnými způsoby
Klára L. / Č.R.
Žádné komentáře:
Okomentovat