Tento příběh byl zaznamenán Ašvenem, účastníkem jedné z poutních cest Paramahamsy Vishwanandy po Indii, a je Gurudžího přáním, aby byl sdílen také pro ostatní...
Šrí Subhadra Dasi a kněz Šrí Gopál Krišna Dasdží
„Toto místo zažilo takové líly, že si ani nedokážete představit, že se to může stát.“
Příběh Šrí Subhadra Dasi z Navadvipu.
(Subhadra Dasi, narozena jako Uša Rani Ghoš mezi roky 1950-1952, odešla do samádhi 3. 4. 2010, patřila do linie Šjamananda Sampradája (Dukhikrišna) a žila v ášramu v Navadvipu (na cestě do Džanmastanu).)
Bylo nádherné, jak nás Gurudéva poslal na božské místo této světice. Řidič rikši nás nechtěl zavézt na další místo, kam jsme měli v plánu jet. Zastavil přesně u chrámu Paramahamsy Rámakrišny v Navadvipu. Přímo naproti chrámu jsme uviděli malé dveře se jménem ašrámu napsaným na jejich vrcholu. Vešli jsme dovnitř a uviděli malý domácí chrám. Byli jsme vřele přivítáni knězem Šrí Gopál Krišna Dasdžím, který byl zaneprázdněn přípravou jídla pro božstva na devátou hodinu ranní. Poté, co jsme se poklonili božstvům, okamžitě jsme se zeptali, zda je v tomto ášramu nějaký svatý nebo maharádž. Gopál Dasdží se zdráhal nám cokoliv říci, dokud jsme mu pokorně nesdělili, za jakým účelem jsme toto místo navštívili. Pak začal vyprávět:
„Toto místo zažilo takové líly, že si ani nedokážete představit, že se to může stát.“
Zjistili jsme, že se na tomto místě objevili čtyři Bála Gopálové a tato božstva zde stále ještě jsou. Všechno se to stalo, když Šrí Subhadra Dasi přišla do Navadvipu v roce 1985, během velkých povodní. Původní jméno Šrí Subhadry Dasi je Uša Rani Goš, provdaná Ghose. Pocházela z Ásámu (Thedžpúr). Subhadra Dasi se narodila mezi roky 1950 až 1952 a byla oddanou Kršny a od svého dětství žila podobným životem jako Mírabai. Měla to štěstí, že se provdala za jiného pokorného bhaktu Šrí Kršny, který ji podporoval v její oddanosti. Subhadra Dasi bohužel nemohla mít děti. Z tohoto důvodu, kvůli tomu, že byla neplodná, ji švagr krutě týral, přestože její manžel si nikdy nestěžoval. Subhadra Dasi si však stěžovala Kršnovi. Plakala ve dne v noci, dokud Pán Kršna její modlitby nevyslyšel.
Brzy zjistila, že je těhotná. Porodila dítě, ale bezprostředně poté, co se několikrát nadechlo a trošku zaplakalo, okamžitě zemřelo. Nikdo nevěděl, co bylo příčinou úmrtí dítěte.
Znovu bědovala směrem ke Kršnovi, že porodila dítě, ale ani ho nemohla pochovat ve svém klíně.
Za několik měsíců byla opět těhotná a porodila druhé dítě. Jakmile se dítě narodilo, bylo vloženo do klína Subhadry Dasi. Prožívala tak mateřský pocit, mít děťátko ve svém klíně, což ale trvalo jen několik hodin, protože dítě najednou zemřelo.
Zarmoucená ztrátou svého druhého dítěte, ptala se Pána Kršny, proč jí vystavuje takovým dilematům a proč jí její děti odebírá. Modlila se, aby mohla slyšet své dítě nazývat jí matkou. Z Boží milosti porodila třetí dítě. Děťátko rostlo až do doby něco kolem jednoho roku, kdy nadešel den, kdy dítě vyřklo slovo „máma“, přesně v tom okamžiku se před jejíma očima naposledy nadechlo a zemřelo.
Po této třetí ztrátě matka propadla velkému zoufalství a beznaději. Hluboce truchlila nad smrtí svého třetího dítěte. Pochopila, že to je Kršnova vůle, že nezažije v tomto životě vatsalaja bháv. Vše co mohla dělat, bylo milovat Kršnu z celého svého srdce. V jedné ze svých modliteb Kršnu požádala: „Nechceš-li, abych měla děti, kvůli tomu, abych nebyla připoutána k tomuto světu, tak alespoň přijď Ty jako moje dítě a dovol mi Ti sloužit jako mému vlastnímu. Dovol mi chovat Tě, slyšet, jak mne nazýváš matkou, vařit pro Tebe, prát Tvé oblečení, uspávat Tě, hrát si s Tebou…“
Zcela nečekaně Subhadra Dasi porodila čtvrté dítě.
Jakmile chlapec dospěl do věku, kdy byl schopen mluvit, první věc, kterou jí řekl, bylo:
„Odejdu pryč až dovrším pátý rok věku, mami.“
Slova přišla dříve než samotné slovo „máma“. Subhadra Dasi již byla mentálně připravena na to, že toto dítě může také z ničeho nic opustit tento svět. Vše odevzdala k nohám svého Pána Kršny.
Vychovávala čtvrté dítě s veškerými city a láskou, kterou měla, jako měla matka Jašoda pro svého Kánu. Ukázalo se, že dítě nebylo pouhým obyčejným dítětem. Po dobu pěti let Subhadra Dasi zažívala Kršnovu lílu jako v jeho dětských časech. Dítě bylo pojmenováno Madan Mohan.
Madan Mohan nikdy nedovolil, aby se ho dotkl kdokoli, kdo nebyl vegetariánem. Plakal jako by měl záchvat paniky. Navzdory svému nízkému věku byl schopen rozpoznat chyby v sánskrtu, když kněz během modliteb recitoval mantry. Vždycky dělával obličeje na nemorální lidi, kteří do domu přišli. Madan Mohan měl velmi rád krávy a také všechen hovězí dobytek. Vždy nerad viděl jakékoliv zvíře uvázané na provaze. Odvazoval krávy, když pršelo.
V ulici byl také jeden prodavač cukroví, od kterého Madan Mohan žádával cukroví. Některé dny mu prodavač nějaké cukroví dal, ale některé dny ho odmítl. Ve dnech, kdy prodavač dal Madan Mohanovi cukroví, Madan Mohan kopl do košíku s cukrovím a prodavačův den byl velmi úspěšný. Když ale prodavač Madan Mohana odmítl, nebyl schopen prodat jediné cukroví.
Roky plynuly a před očima Subhadra Dasi se takovéto líly odehrávaly každý den. Pár dní před tím, než bylo Madan Mohanovi 5 let, jí řekl: „Neplač, až zemřu. Vrátím se k tobě zpátky. Znovu mě uvidíš, až přijdeš do Navadvipu. Vezmu Tě tam s sebou.“
(Ptali jsme se po fotce Madan Mohana, ale bohužel ji neměli.)
Uplynulo několik let a během povodní Subhadra Dasi a její manžel přišli do Navadvipu. Zůstali v ášramu, kam obvykle lidé z Navadvipu v průběhu povodní odcházeli. Gopál Krišna Dasdží nám řekl, že to bylo v tomto ášramu, kdy potkal svou sestru v Bohu – Subhadru Dasi.
Gopál Krišna Dadží s sebou během povodní také přinesl svoji murti Rádha Kršny. Řekl nám, že důvod, proč se setkal se Subhadrou Dasi, byl, aby mu pomohla nepochybovat o určitých mystických událostech, které se děly také jemu.
(Pokračování...)
Žádné komentáře:
Okomentovat