Hledíc na krásu Pána, ptáme se sami sebe - jak se cítili všichni Ti lidé v jeho životě když ho uviděli? Co cítili? Co cítily Gopi? Jaké to bylo pro lidi z Vrindavanu octnout se v jeho blízkosti?
Četli jsme o tom několik příběhů. Četli jsme jak byl krásný, jak byl skvělý, ale přesto se ptáme sami sebe „Ale proč ne teď?“, „Proč když se modlíme, nic se nestane?" Také vy by jste chtěli cítit a zažít Lásku. Také vy by jste chtěli milovat Ho, ale přesto je to pro vás velmi těžké, ne? Proč? Podíváme-li se na sebe a podíváme-li se na lidi tam ve Vrindavanu, cokoli celý den dělali, Krišna byl nejdůležitější věcí v jejich životě. Jejich mysl byla tolik zaměřena na Něj. Ať dělali cokoli, kdekoli byli, bylo to jen pro Krišnu. Vařili pro svou vlastní rodinu, ale bylo to pro Krišnu. Prali oblečení a v jejich myslích to bylo pro Krišnu. Všechno bylo pro Něj. Byli tak odevzdaní, že každý jejich dech byl Krišna. Pokud byl každý jejich dech sám Pán, tak samozřejmě Pán byl přítomen po celou dobu uvnitř nich. Ale v dnešní době, když pracujete, kolikrát myslíte na Boha? Pouze tehdy když máte čas, protože když pracujete, jste plně soustředěni na svou práci. A ten zbytek času který zbývá, co s ním uděláte? Staráte se o to jak udělat práci lépe. Když děláte svou duchovní praxi - řekněme když děláte svou Atma Kriyu, soustředíte se tolik na dýchání, soustředíte se na recitování Božího jména. Proč? Všechny duchovní sadhany, proč je děláme? Je to proto, že víme, že je něco většího co chce naše duše. Chceme něco, ale přesto to myslí moc nechápeme. Snažíme se tomu porozumět. Vždycky se na to díváme myslí a vždy chceme, aby to bylo takové jaké to chceme mít my, aby to byla naše cesta. Ale co je vlastně naše cesta? Je to Jeho vůle. Stále si myslíme, že máme svobodnou vůli. Omezujeme sebe, omezeními která vytváří naše mysl. Mohli bychom být svobodní, ale naše mysl nás nenechá být svobodnými. Můžeme vidět Pána všude, ale naše pýcha nás vždy zastavuje. Můžeme Ho milovat, ale je tam také vždy naše očekávání. Když se člověk pustí těchto tří věcí, bude skutečně plně v Něm. On je především projevem lásky. Je projevem toho kdo jsme, my všichni. V něm se láska projevuje navenek, ve všem co vyjadřuje, v každé Jeho akci. Ale u lidí se projevuje hluboko uvnitř, protože ji nenecháme vyjít ven. Máme z toho strach. Bojíme se našeho pravého Já. Máme strach z toho co máme uvnitř, ale přesto po tom toužíme. Chceme to. Neustále to všude hledáme. Cokoli děláme, s kýmkoli se setkáme, hledáme tuto Lásku. Ale ta není vně. Je ve vás!
Žádné komentáře:
Okomentovat