čtvrtek 18. dubna 2013

Když je člověk pokorný.


Vždycky říkáme: já, moje a mně. Už jste někdy spočítali, kolikrát za den použijete tato slova? Pokud by jste je měli spočítat, sami by jste se vyděsili. Je to mockrát! Je pravda, že máme odlišná „Já“. Je tam "Já" ega a je tam "Já" sebe sama, ale nejčastěji to čemu naše mysl rozumí jako první je "Já" egoismu. A s tímto "Já" je velmi těžké probudit lásku. I když se láska probouzí, ředí se silou mysli. Ego je tak silné. Je pravda, že k dosažení realizace, k dosažení Boha, musíme být pokorní, ale je tam jeden problém. Velmi často, když někdo vidí sám sebe jako pokorného, začne říkat "já jsem velmi pokorný". Tito lidé jsou velmi pyšní lidé. Jak se to nazývá? To je ego pokory a pýcha pokory. Vlastně, je to velmi těžké být pokorný, ale není to nemožné. Když je člověk pokorný, nestará se ani o pokoření sebe sama zcela dolů a shledává všechny ostatní vyššími. To je začátek toho, jak se naučit být pokorní, naučit se sklonit se dolů a říkat, že všichni ostatní to ví lépe než vy.

Neustále si to pro sebe opakujte, neustále si to připomínejte a budete se učit od všeho a od všech. To je pravá pokora.

Žádné komentáře: