Východní Indie
se Svámím, listopad 2012, část třetí
Poté, co jsme v sedm ráno přijeli
do Bhod Gaya, vypravili jsme se přímo do hotelu. Po vydatné
snídani pak většina z nás padla polomrtvá do postele a měli
jsme štěstí, protože postele byly pohodlné. Hotel byl úplně
nový, tak nový, že v něm ještě nebylo připojení k internetu
(pouze v manažerské kanceláři, odkud posílám svou poslední
zprávu) a třetí patro bylo stále rozestavěné.
Okolo druhé hodiny odpoledne jsme se
znovu sešli a vydali se do města, kde jsme navštívili
nejdůležitější buddhistické poutní místo: místo Buddhova
osvícení. Je tam velký chrám, za nímž se nachází veliký
strom bódhi, pod nímž Buddha seděl, když došel osvícení.
Chrámový komplex měl velmi, velmi meditativní atmosféru.
Neviděli jsme žádné kněží, kteří by prováděli púdžu, a
velmi se lišil od ostatních hinduistických chrámů, které naopak
někdy připomínají tržiště a kněží tam hamižně očekávají
peníze. S Gurudžím jsme seděli asi půl hodiny pod stromem bódhi
spolu s dalšími poutníky, zejména z Asie.
Po meditaci jsme se vydali na nákupy
a poté jeli na naší další zastávku, Višnu Padam, místo, kde
se nalézá otisk nohy Višnua. Autobusem nešlo projet úzké
uličky, takže jsme došli poslední kousek k chrámu pěšky. Chrám
má základnu ve tvaru kruhu a na zemi se nachází kámen, na němž
je stopa Višnua. Púdža se provádí tak, že oddaní dají
příspěvek, listy Tulsí a další květy na kámen okolo stopy.
Kněz poté dá bílou látku na stopu (která je namalovaná
načerveno), na níž je dobře vidět. Bílou látku pak vrátí
oddanému a ten si ji pak může odvést domů.
Následující
ráno jsme se v deset hodin vydali po cestě do Varanásí. Jízda
zabrala pět hodin a k obědu jsme měli opět balíčky s jídlem,
které servírovali v autobuse. Konečně jsme tam dojeli. Než se
tam člověk dostane, míjí po cestě spoustu chudých lidí, kteří
bydlí v chatrčích, někteří nemají žádnou střechu nad havou
a spí přímo na zemi na ulicích. Autobus jsme opustili poblíž
Gangy, chvíli jsme šli pěšky a pak nasedli do lodi. “Staré
město” Varanásí je vystavěno podél Gangy a není přístupné
autobusem.
Během jízdy lodí jsme byli unešeni
svatým městem Varanásí, které je známé také jako Káší nebo
Benárés. Město je zasvěcěno bohu Šivovi a jeho ženě Párvatí.
Mnozí hinduisté sem přicházejí před smrtí, aby zde byli
pohřbeni, protože zdejší atmosféra je vskutku velmi posvátná.
Člověk je schopen vycítit efekt mnoha světců, kteří požehnali
tomuto místu.
Po dvaceti minutách jízdy jsme
dojeli do „Rana Mahal Ghat“, kde jsme byli ubytovaní.
“Gháty” jsou schody, vedoucí z města ke Ganze, kde se v ní
lidé koupou. Šli jsme po strmých schodech od řeky vzhůru k
našemu ubytování, jež neslo jméno “Palác na schodech”.
Přestože z venku jako palác již nevypadalo, uvnitř bylo velmi
hezké. Gurudží přišel na to, že byl postaven královskou
rodinou Ranaprakab Singh, příbuznými známé světice Mirabai
Déví. Ubytovali jsme se, Svámí dostal jeden z kulatých
“rohových” pokojů s překrásným výhledem na Gangu.
Poté jsme se ihned vydali k řece a
lodí dojeli k hlavnímu ghátu. Tam právě probíhalo áratí k
Matce Ganze, tak jako každý večer. Áratí provádělo dvanáct
kněží, okolo nich bylo shromážděno mnoho oddanýách a zpívalo
či tančilo pro Matku Gangu. Poté, co áratí skončí, lidé,
kteří se dívají z lodí, zapálí malou lampičku, umístěnou v
košíčku s květinami, a obětují ji Ganze. Je nádherné
pozorovat všechna malá světélka, plující po řece.
Když jsme se dostali na
břeh, vydali jsme se znovu k hlavnímu
ghátu a prošli jsme se okolo něj úzkými uličkami. Je tam
spoustu obchodů, kde můžete koupit snad cokoli. Najednou jsme se
vydali jednou z postranních uliček, došli na konec, kde byly velké
dveře, a na nich stálo: Šríbendu Lahiri. Vstoupili jsme do
krásného dvora. Uvnitř byly dva mandíry,
jeden zasvěcen Shyamacharan Lahirimu (Lahiri Mahášaj), jeho synu
Tinkori Lahirimu a vnuku Satyacharan Lahirimu, druhý byl zasvěcen
Mahávatáru Babádžímu.
Chrám, vystavěný Lahiriho
pravnukem, obsahuje popel ze všech tří bytostí. Chvíli jsme na
tomto krásném místě, plném mírumilovné atmosféry, seděli a
meditovali se Svámím. Pak nám člověk, který se o to místo
stará, ukázal originální fotografii
Lahiri Mahášaje.
Když jsme se vrátili zpět do
hotelu, zjistili jsme, že nynější hotel býval Lahiriho ášramem
a pokoj, který si Svámí vybral, byl pokojem, kde meditoval sám
Lahiri!
Povečeřeli jsme dobré jídlo na
terase hotelu. Restaurace je chráněna mřížemi, aby opice nemohly
krást jídlo. Hoteloví zaměstnanci nám ukázali střechu, na níž
se též dobře medituje s výhledem na Gangu.
Přístí ráno jsme vstali v šest
hodin, abychom se projeli podél řeky. Tak ti, kteří tam ještě
nikdy nebyli, dostali pojem o městě. Krom kupců, kteří
přijíždějí na lodích a snaží se prodávat jejich věci
(všimněte si fotky s lodí, kde se prodávají DVD a CD), jsme též
potkali asijské poutníky, jimž se líbil náš zpěv bhadžanů
tak, že na své lodi začali tancovat:
Žádné komentáře:
Okomentovat