Ale přesto máme naše malá omezení rádi. Říkáme: „Neee, nechci to“, ale nepřímo se toho ještě stále držíme. Když se toho nebudete držet, nebudou tu již otázky. To je to, co jsme už vždycky dělali. Po staletí a od dob Véd přicházeli Mistři a mluvili v různých jazycích v různých částech světa.
Přesně tak, jak to řekl Krishna: „ Z jednoho miliónu jich ke Mně dospěje jen několik“.
Neboť, my to slyšíme, ale jsme ještě pořád hluší.
Proč? Ve skutečnosti se jich chce jen několik málo opravdu, opravdu, opravdu změnit.
Dobře, zrovna tady, v tomto okamžiku, v této malé skupině, kterou potom miliónkrát znásobíme. Kolik z vás by zcela upřímně všechno udělalo, abyste dosáhli Boží milosti a získali ji? Ale upřímně, ano? Zvedněte jednoduše ruku. Všechno, já myslím všechno, všechno, všechno, všechno! Každou zkoušku, kterou vám Bůh udělí? Abyste v ní obstáli..“
Jeden oddaný se ptá: „Obstát v ní, nebo se jí opravdu podrobit?“
Šrí Swámí Vishwananda: „Nejde o to podrobit se jí. Je to jenom otázka. Nemusíme doopravdy vědět, jaké zkoušky nám Bůh dá, jinak by to nebyla zkouška“, říká se smíchem. „Tedy vážně: Dokonce z těch kteří zvedli ruku, mohu snad jednoho nebo dva vybrat.“
Oddaný se ptá: „ A co je nám tedy překážkou?“
Šrí Swámí Vishwananda: „Každá má své vlastní překážky: Strach něco pustit.“
Oddaný: „Nejsme přeci každý den s těmito výzvami konfrontováni ?“
„Ne opravdu“ směje se Šrí Swámí Vishwananda, „Výzvy – výzvy to nejsou......
To, co vytváříte, co sejete, to sklidíte.
To je to, co se odehrává v denním životě. Není to výzva.
Milovat Boha není výzva, uskutečnit Boha není výzva.“
Žádné komentáře:
Okomentovat