Pritala? (Swámí Vishwavijananda) Co bys na to řekl?“
Po krátkém připomenutí Šrí Swámího Vishwanandy odpovídá Swami Vishwavijayananda:
„Jaký to má smysl mít učitele, když ho člověk neposlouchá?“
Šrí Swámí Vishwananda (se smíchen): „To jsou totiž jeho vlastní slova (směje se). Jaký to má smysl mít učitele, když ho člověk neposlouchá?“ Tedy, já to vidím stejně každý den. (Usmívá se) Ale lidé jsou rádi nevědomí. Setrvávají rádi ve svém vlastním dramatu. Nechtějí se opravdu změnit. Navenek říkají: „Ano, Swámíjí, chceme se změnit. Chceme dělat to, co říkáš“, ale ve svém nitru to nechtějí doopravdy.
Když jim člověk něco řekne, řeknou „prokristapána!“ (usmívá se). Mají to tak rádi a chtějí vždycky zůstat takoví jací jsou.
Ale co je zajímavé (Ticho): Proč se duchovní lidé nemění?
Neomlouvejte to máyou (iluzí – pozn.překl.) nebo něčím jiným, ano? To jsou jen ty typické výmluvy. Zapomeňte na to,“ míní Šrí Swámí Vishwananda s úsměvem. „Ona vám neřekne, co máte jíst. Neřekne vám, co máte dělat. Proč ji tedy pořád používáte k úniku, když se musíte změnit ?
Jednou jsem řekl: Je tady něco, čemu se říká duchovní hrdost. Protože si myslíme, že jsme lepší, než všichni ostatní. Myslíme si, že když jsme duchovní, tak jsme nad všemi ostatními. A že všichni musí poslouchat. (Směje se)
A toto je chyba, kterou dělá mnoho duchovních lidí.
Nechceme skutečně poslouchat, ale chceme, aby všichni naslouchali nám. A když nás lidé neposlouchají, mýlí se, protože si myslíme, že my máme pravdu. A proto se nazýváme duchovními.
Dokonce když je tu milost, budou nadále slepí, protože chtějí ještě pořád být slepí.“
Žádné komentáře:
Okomentovat