Pritalananda vypráví o své dovolené doma u Swámího na Mauriciu v roce 1999:
„Jednou v pátek v noci přišlo mnoho lidí do kaple na modlitbu a modlení růžence. Chvíli poté opustil Swámí místnost a šel do své ložnice. Později jsem šel za ním a našel jej klečícího před velkým obrazem tváře Marie. Byl bez košile a celé jeho tělo, jeho vlasy a dokonce jeho oči byly pokryty tisíci kapkami oleje. Řekl mi:
„Pálí mě to v očích! Mám to v nose a stéká mi to do krku! Co dělají ti lidé?“
„Modlí se dál růženec,“ odpověděl jsem.
„To je dobře,“ mumlal.
Byl to báječný týden; Byl jsem tak plný štěstí jako ještě nikdy předtím. V den mého odjezdu, časně ráno, jsem jel taxíkem na letiště. Celou cestu jsem plakal. Řidič, který byl plný soucitu, mi dokonce zapomněl účtovat jízdné. Dostal to však přesto později."
„Jednou v pátek v noci přišlo mnoho lidí do kaple na modlitbu a modlení růžence. Chvíli poté opustil Swámí místnost a šel do své ložnice. Později jsem šel za ním a našel jej klečícího před velkým obrazem tváře Marie. Byl bez košile a celé jeho tělo, jeho vlasy a dokonce jeho oči byly pokryty tisíci kapkami oleje. Řekl mi:
„Pálí mě to v očích! Mám to v nose a stéká mi to do krku! Co dělají ti lidé?“
„Modlí se dál růženec,“ odpověděl jsem.
„To je dobře,“ mumlal.
Byl to báječný týden; Byl jsem tak plný štěstí jako ještě nikdy předtím. V den mého odjezdu, časně ráno, jsem jel taxíkem na letiště. Celou cestu jsem plakal. Řidič, který byl plný soucitu, mi dokonce zapomněl účtovat jízdné. Dostal to však přesto později."
Žádné komentáře:
Okomentovat