Hloupost

-->

Jeden oddaný se ptá Swámího Vishwanandy při satsangu 23. 12. 2010: „Swámí, proč je tolik lidí tak hloupých ?“

A pokračuje: „Nerozumím tomu. Všichni máme Boží milost a Tvou milost a přesto.......“

Šrí Swámí Vishwananda míní s úsměvem: „Inu, to je vlastně velmi zajímavá otázka. Zeptejme se publika. (Smích). Řekněte mi, co myslíte, proč jsou lidé hloupí, přestože mají tolik milosti? Mluvte, mluvte, mluvte všichni. Přidejte se.“

Swámí říká tazateli: “Tys mi položil tuto otázku, co myslíš, jaká je odpověď?“

Swámí se směje spolu s publikem.

Oslovený míní: “Já to nevím, jinak bych se tě neptal.“

Šrí Swámí Vishwananda: „To je krásné. To mi moc připomíná, když člověk přijde k lékaři a lékař se ptá: „Co vám chybí?“ Tak by člověk měl lékaři odpovědět: „Kdybych věděl, co mi chybí, tak bych k Vám nepřišel.“ Všichni se smějí.

„Tedy, toto je otázka, kterou si sám také často kladu. Zvláště, když se dívám na duchovní lidi.

Je to pravda, lidé mají tolik milosti. Být člověkem je již samo o sobě velkým požehnáním. Teprve, když projdeme 84 000 životy, získáme lidský život. Ale místo toho, abychom tento život dobře využili, zůstáváme rádi nevědomí. A to je hloupé. Máme tolik možností, obzvlášť dnes. Za starých časů říkali lidé: “Ano, byla to těžká doba.“ Ale když se na ty staré časy podíváme, vidíme, že lidé mnohem více věřili. Kdekoli byli a kteroukoli víru vyznávali, měli skrze svou víru tu možnost dělat pokroky.“