Při satsangu 13. července 2008 pokračoval Swámí ve své promluvě:
„Základem vašeho předsevzetí musí být LÁSKA. Vaše rozhodnutí nesmí být založeno na strachu. Lidé často říkají, že nemají dost času na to, aby v tomto životě mohli Boha realizovat. Proč myslíte, že na to není dost času? Už jsem řekl, že můžete dokonce jednu vteřinu před opuštěním svého těla dosáhnout dokonalého osvobození, když jste realizovali božství. Ale fundament, základnu zde tvoří LÁSKA. Ta vás dovede tak daleko. Ale musíte teď začít praktikovat svá cvičení a ne až někdy v budoucnu. A přeci, jak často říkáme: „Uvidíme, co bude“.
Ale co je NYNÍ ? Když se chcete do roku 2012 seberealizovat, začněte praktikovat teď, začnětě cvičit. Začněte svou sádhanu, vydejte se na svou duchovní cestu teď, v tomto okamžiku. Najděte svou cestu a odevzdejte se této stezce dokonale. Buďte si jisti, že tak dospějete v roce 2012 k seberealizaci.“
Swámí Vishwananda nám vypráví jeden příběh, ve kterém nám chce ukázat, jak je důležité, abychom byli pevně rozhodnuti jít cestou seberealizace.
„Kdysi vládlo v jedné zemi velké sucho. Všechny rostliny a celá úroda uschla. V této nouzi se rozhodli sedláci vystavět kanál od svých polí k řece, aby mohli vodou z řeky zavodňovat svou zem. Byl tu jeden muž, kerý došel k zvláštnímu rozhodnutí: Dokud nevykope celý kanál, nebude jíst ani pít, nebude myslet na sprchování nebo cokoliv jiného. Takto začal časně ráno pracovat.
V deset hodin přišla jeho dcera a řekla:“ Otče, pojď, umyj si ruce a posnídej něco“. Odpověděl jí na to: „Ne, nebudu jíst, dokud celý tento kanál nevykopu“. Za několik hodin přišla jeho žena a prosila: „Milý muži, teď už jsi pracoval celé ráno. Pojď, odlož rýč a odpočiň si u oběda.“
Plný hněvu pohlédl muž na svou ženu a řekl hlasitě: “Jdi pryč, rušíš mě, zdržuješ mě v práci. Víš, že jsem přísahal, že nebudu jíst ani pít, dokud nedokončím svou práci.“
Žena se pokoušela svého muže přemluvit: „Prosím, prosím, můj nejdražší, pojď!“ Muž se rozzlobeně narovnal a zvolal: „Ženo, měla bys raději odejít!!“ A s rýčem v ruce se za ní rozběhl. A žena se tak vyděsila, že utíkala, co jí nohy stačily.
Na sklonku dne se muž prokopal až k říčnímu břehu. Kanál, který spojoval řeku s jeho polem, byl konečně hotov. Muž přešťastně usedl a poslouchal, jak proudí voda, která spojuje řeku s jeho polem. Nyní cítil hluboký mír ve svém nitru a velkou radost a řekl si: “Dokázal jsem to! Měl jsem úspěch.“
Jiný sedlák měl tentýž problém se suchem. I on začal kopat kanál k řece, ale když přišla jeho žena, aby jej pozvala k obědu, řekl jí: „Pro Tebe svou práci přeruším. Vždyť můžu zítra kopat dál“. A co se stalo? Nepodařilo se mu nikdy dosáhnout břehu. Kanál nebyl nikdy dokončen.
Tento příběh znázorňuje: „ Když jsi na duchovní cestě, spěješ k cíli a k něčemu jsi se rozhodl, nenechej se ničím a nikým svádět z Tvé cesty. Nedej ničemu a nikomu svolení nebo příležitost rušit tě na tvé duchovní cestě a bránit tvému pokroku v seberealizaci na duchovní cestě!“
Žádné komentáře:
Okomentovat