Dva staří mniši

V roce 2001, když bylo mezi osobními rozhovory a darshanem jeden den volno, jsme se vydali na malý denní výlet. Věděla jsem o malé poustevně v severním Hessensku, ve které žili dva staří mniši. Měli v malé kapli plačící sochu Marie. Po delší jízdě jsme dorazili do malé vesničky. Vedle hlavního domu stál postranní domek a v něm byla zabudovaná malá krásná kaple. Socha Marie, která stála za skleněnou přepážkou, na nás silně zapůsobila. Jeden starší mnich se nám dlouho věnoval a brzy pocítil zvláštní vyzařování Swámího. Prosil jej, jestli by nemohl před naším odjezdem ještě vejít do domu a požehnat jeho velmi starému a nemocnému bratrovi, který byl připoutaný na lůžko. Když Swámí po několika minutách vyšel z jeho místnosti, kapal z jeho právé ruky růžový olej – hojně. Swámí byl sám dosti užaslý a řekl téměř omluvně: „Položil jsem pravou ruku na jeho hlavu!“ Nechal si přinést látkový ubrousek, aby olej z ruky mohl vytírat. Vzduch byl plný růžové vůně. Po několika minutách tvorba růžového oleje ustala a Swami dal ubrousek nemocnému mnichovi, který teď seděl na okraji postele a dělal dojem, jakoby vůbec nechápal, co se tu děje, ale přešťastně se usmíval.

Drishti / Springen