Guruji vyprávěl druhou část příběhu druhý den, při daršanu, který dával v místě zvaném Marcellement.
Bhagat Dhana dží
Kršna řekl Dhanovi, aby se od něj učil (od Rámánanda ačarji), co je guru, a učil se od něj, jaké kvality Bhagaván má - jaké aišvarje Bhagaván má - a vrátil se. Poté, co obdržel tyto znalosti, věděl. Vrátil se ke Kršnovi; jeho přítel nikdy nebyl tak šťastný, že se mu jeho kamarád vrátil.
Ale přesto, stále, kvůli té neznalosti, vědíc, že existuje rozdíl mezi Bohem a jím, se toto přátelství rozpadlo. Snažil se dělat to nejlepší, aby Kršnu potěšil, ale to nebylo možné. Byl tam vždy mezi nimi odstup, a tento odstup, Kršna po něm toužil - Kršna netoužil po odstupu, Kršna toužil po službě.
Víte, služba není jednostranná cesta. Velmi často říkáme: "Ano, máme touhu sloužit guruovi." Je pravda, že máte sloužit guruovi, ale guru sám slouží vám. Není to pouze jednostranný způsob. Jde to dvěma směry. Guru Maharádž vás povznáší k realizaci Boha, k vědomí Boha. A pro vás sloužit guruovi znamená, že očišťujete sebe. Odstraňujete ze sebe veškerou neznalost, takže můžete být připraveni přijímat, co vám Maharádž dží dává.
Takže zde Bhagaván také touží stejným způsobem po tomto vztahu s Dhanou. Ale Dhana: hluboko uvnitř byl velmi šťastný, ale stále nemohl být s Kršnou kamarádský.
Takže, co udělal? Jednoho dne zavolal Dhanu otec a řekl mu: "Poslyš, dostaneš toto pole, dávám ti ho." On řekl: "Ano." Dhana měl svůj dům a své povinnost a měl také své pole, o které se staral. Pokud by se o pole nestaral, neměl by nic k jídlu.
Takže Dhana začal pracovat na poli. Když začal na poli pracovat, sel nějaká zrna, procházeli kolem nějací sádhuové. Přišli k němu a řekli: "Dhano, jsme velmi hladoví. Můžeš nám prosím dát něco k jídlu?" Jídlo, které bylo v té době dostupné, bylo jen obilí, které sel. Vzal obilí, uvařil ho, připravil ho, a dal ho sádhuům.
Na druhé straně se Kršna ptal: "Co mohu udělat, aby mi sloužil, stejně jako jsem mu sloužil já?" Co Kršna udělal, probudil uvnitř Dhany pocit: "Ach, nemohu se starat o toto velké pole sám. Potřebuji někoho, aby se o něj staral." Když získal tento vnitřní pocit, že musí mít někoho, kdo se o pole postará, Kršna se přestrojil za Saudžahu.
Saudžaha přišel. Řekl: "Hledáš někoho, kdo se postará o tvé pole?" "Ano, ano, hledám někoho, kdo by se o pole postaral." Řekl: "Tady jsem, budu se starat o tvé pole, ale s jednou podmínkou: ...dáš mi jednu třetinu sklizně." Jedna třetina sklizně je spousta, ne? "Jedna třetina je příliš mnoho, dám ti jednu čtvrtinu." Saudžaha řekl: "Ne, chci jednu třetinu, nic jiného."
Toto je velmi důležité pochopit. Víte, v naší tradici - v hinduistické tradici - cokoli obdržíte jako příjem, je obvykle rozděleno do tří částí. Jednu část dáváte své rodině. Jednu část, s tou děláte sévu. Další část, tu byste měli použít pro společnost. Jsem si jist, že nikdo tak ve skutečnosti nepostupuje, protože pokud tak postupujete a řeknete: "Já sám nemám dost, tak jak bych to mohl následovat?" Zde Dhana také říká totéž: "Nemám dost. Nedám ti jednu třetinu, dám ti jen jednu čtvrtinu." On řekl: "Ne, nepřijímám jednu čtvrtinu, přijmu pouze jednu třetinu." To je to, co je psáno v Šástrách. Nakonec Dhana souhlasil: "Ok, dám ti jednu třetinu."
Pak Saudžaha, Kršna v přestrojení, řekl: "Chci také, abys mi podával snídani, oběd a večeři." Dhana odpověděl: "Aha, ty chceš, abych ti sloužil stejným způsobem, jako ty sloužíš mně?!" On řekl: "Ano. Podívej, kdybych měl manželku, bylo by to snadné, ale nemám ženu. Když zanechám tvé pole a půjdu vařit třikrát denně, co se stane? Zvířata přijdou a sežerou to." Tak Dhana řekl: "Fajn, přinesu ti snídani, oběd a večeři." Saudžaha na to: "Ach, ale musíš to přinést s jednou podmínkou - že budeme moci jíst společně."
Kršna učinil, aby mu sloužil, a když Dhana tedy přinese snídani, oběd a večeři, budou mít společně velkou radost, budou jíst spolu.
Takže jednoho dne Dhana potřeboval někam jít, a potřeboval přinést snídani v časných ranních hodinách. Tedy přinesl snídani v časných ranních hodinách, v domnění, že Saudžaha ještě spí. Všiml si tam oblečení a deky. Tak šel dovnitř tiše, aby ho nerušil. Zvedl přikrývku, aby mu řekl: "Podívej, přinesl jsem snídani. Dej si jí."
K jeho překvapení, kdo byl na Saudžahově místě byl Kršna. Kršna ležel, přikryt dekou. Když si Kršna uvědomil, že Dhana je tu, změnila svůj vzhled opět na Saudžahu.
Samozřejmě, že teď, když byl objeven, není cesty zpět. Dhana byl zároveň velmi šťastný a byl také velmi rozzlobený. Kršna chtěl vidět také ten hněv uvnitř něj, protože se můžete zlobit na svého přítele pouze tehdy, pokud váš přítel je vám drahý! Pokud vám váš přítel není drahý, proč byste se měli zlobit? Potom používáte pěkná slova. Lichocení.
Takže, Kršna byl objeven. Dhana byl tak šťastný, že dostal zpět tento bháv uvnitř něj, že je jeho přítel. To je to, co vám Guru Maharádž dává, jakmile se odevzdáte na své duchovní cestě. Guru vám v momentě může dát všechno, pokud jste připraveni. Pokud nejste připraveni, proč by vám guru dával? Pak na vás musí pracovat! Pak, krok za krokem, vás bude očišťovat.
Bude čistit zvenčí. Bude vás čistit zevnitř! Někdy to bude velmi obtížné, vzhledem k vašemu myšlení, jaké je. Vaše mysl vždy očekává a očekává a očekává, jak to na vaší cestě musí být. Chcete slyšet to, co chcete slyšet! Chcete, aby vám guru řekl: "Ano, je to takhle. Ano, je to tak a tak." Pokud vám to guru řekne takto, není to guru. Potom musíte být opatrní, že vám jen lichotí, aby potěšil vaši mysl. Ne. Guru musí tuto mysl zničit! Když vám guru řekne něco, co je proti vašemu já, nekončete s guruem. Přijměte to.
Žádné komentáře:
Okomentovat