Příběhy z Duchovní cesty po Mauriciu.

Popis Gurudžího cesty na Mauriciu doplníme několika příběhy z cesty. Jeden příběh je o velkém bhaktovi jménem Dhanadžara, který Gurudží zmínil mnohokrát během svého turné po celém ostrově. 
V dalším příspěvku budeme sdílet příběh o výletu, který jsme během cesty podnikli, a jak díky Gurudžího milosti jsme byli schopni uniknout vvydatnému tropickému dešti, abychom si užili nádherný slunečný výlet. Budeme sdílet překlad árati, které Gurudží každý den zpívá ve své púdže ke svým osobním božstvům. Toto árati bylo napsáno Mirabai, a dává krásný pohled do milostného vztahu, který obojí - hledáme a užíváme si - na cestě bhakti. Budeme také sdílet příběh o "náhodném" setkání s hinduistickými bhakty v chrámu, které bylo velmi dojemné - jednoduchá zkušenost, ale plná lásky - přesně ten typ, o kterém Mirabai zpívala v árati "Mane Chakhar Rakho Ji"/mani čákhar rákho dží/.

Příběh Dhanadžary a Rádža Thákura

Guruji vyprávěl příběh dětského bhakty Dhanadžary vícekrát během zájezdu, na mnoha daršanech a satsanzích.

ČÁST PRVNÍ: Rádža Thákur

Dhanadžara byl mladý chlapec, kolem 4 let, žjící ve vesnici v Indii. Jeho vesnický Guru byl sádhu, který zachovával tradici povádět púdžu k saligram šíle - Mahavišnuovi v podobě kamene.

Gurudží provádí púdžu ke dvoum saligram šílám a ke Giridhárimu v Ganga Talao na Mauriciu.

Dhanadžara požádal sádhua, zda by mohl mít saligram. Sádhu mu nabídl na výběr: buď by mohl mít "Rádža Thákur" - což ve skutečnosti byl normální kámen, který sádhu zvedl, do kterého lidé každý den na ulici kopali - nebo může mít "obyčejný" Thákur - což, chlapcem netušeno, byl ve skutečnosti pravý saligram.

Zde je Gurujiho promluva:

Sádhu řekl, aby si vybral, který z nich chce. Dhanadžara věděl, že "Rádža" je něco zvláštnějšího. Řekl: "Chci ten Rádža!" Sádhu ho vzal a dal chlapci. Dhanadžara byl nesmírně šťastný. Nevěděl, zda šlo o kámen nebo saligram. Objal kámen a byl tak rád, že plakal - slzy mu tekly z očí. Hnal se za svou matkou a řekl: "Podívejte se! Gurudží mi dal tento saligram!" Samozřejmě, že jeho matka viděla, že to byl kámen, tak aby ho nezklamala, řekla: "Dobře". Jen se na něj usmála.

Poprosil svou matku: "Prosím, dejte mi všechno nádobí na púdžu. Chci se modlit k saligramu stejným způsobem, jako to dělá Gurudží." Aby ho neurazila, řekla: "Dobře. Hele, právě teď nic nemám, ale dám ti to. Zítra ráno půjdu na trh a koupím to." Té noci Dhana držel kámen. Plakal. Čas od času se probudil a plakal. Byl tak horlivý, čekal, kdy přijde ráno, kdy by mohl jít na trh a koupit nádobí.

Když přišlo ráno, spěchal za svou matkou a řekl: "Když půjdeš na trh nakupovat?" Matka mu řekla: "Poslouchej mé dítě, aby ses mohl modlit k Thákurdžímu, musíš udělat jednu věc. Nemůžeš brát věci od ostatních. Nemůžeš si brát věci od někoho jiného, ​​ale musíš je vzít u sebe. Musíš si zajistit vše sám."

Pak byl rozhodnut. Slyšel, co jeho matka říkala. Byl rozhodnut sloužit Thákurdžimu. Takže, co udělal, sebral nějaké květiny a nějaké listy. Ani nevěděl co jsou tulsi lístky, takže shromáždil normální listy, odevšad, květiny, které byly k dispozici. Na čandan - santalovou pastu - vzal cihlu z domu, protože viděl, že Gurudév použil nějakou červenou pastu. Vzal cihlu z domu a rozdrtil ji a dal do ní vodu. Samozřejmě, cihla je vyrobena ze zeminy, takže když ji třete, zčervená. Stejně jako čandan. Takže byl velmi šťastný, že má květiny a čandan, a jako vonné tyčinky vzal normální dřívka. Nevzal agarbhati, nic. Prostě vzal normální dřevo. To je to, co posbíral. Takže šťastný, s radostí, posbíral chléb ze své snídaně a jaggeri - nějaký cukr, cukroví - co mu jeho matka dala. Posbíral to pro svou modlitbu. Vzal trochu vody, aby kámen umyl.

Pro něj to byl saligram šíla. Pro něj to byl Kršna. A nazýval ho Rádža Thákur - král všech Thákurů. Modlil se. Omyl saligram šílu. Nabídl květiny a listy. Nabídl dřívka jako vonné tyčinky. Nabídl čandan. Samozřejmě, že pro něj to byl čandan. Pro něj to byly vonné tyčinky. Byla to tulsi. A také, když to bylo pro něj. Pro Thákurdžího to bylo také tak. Nezapomínejme, bylo to zde pouze kamenem.

Potom nabídl chleba a nabídl cukr. Jak mu Gurudév ukázal, udělal totéž. Zavřel záclonu, protože když nabízíte bhog /pozn.: jídlo/ Bhagavánovi, zatáhnete poté záclonu, víte? Říkáme, že Bhagaván nejí, ne? Ale Bhagaván přijde a jí. Pokud nabízíte čistě, jako Sabari nabídla Ramdžímu, přijde a jí. Takže neznal žádné mantry. Nevěděl nic. Ani nevěděl, kdo je Bhagaván. Takže nabídl způsobem jaký viděl u Guru Mahárádže. Čekal, že Thákur bude jíst jídlo.

Co chtěl udělal: chtěl vytáhnout závěs. Podívat se. Nakouknout dovnitř: "Oh, On nejedl." Źe počká. Tak, víte: kvůli jeho oddanosti, ten kámen, který byl normálním kamenem, do kterého každý na ulici při chůzi kopal. Všechna zvířata procházela kolem a jejich nohy do něj kopaly! Ale díky jeho oddanosti, díky nezištné oddanosti uvnitř něj - jednostranně zaměřené oddanosti, a také při důvěře, kterou měl v Gurudéva, sám Bhagaván se do něj manifestoval. Bhagaván se nemanifestuje jen tak, víte? Chce, aby čověk byl zcela odevzdaný.

Abyste byli zcela odevzdáni, co dělá? Čeká. Skrývá sebe. Stejně jako to udělal s gopí. Zavolal gopí a řekl jim: "Pojď, pojď, pojď!", Poté řekl: "Proč jsi přišla. Jdi, jdi, jdi!" Nejprve říká: "Pojď," Pak říká: "Jdi!". Co se stane během této doby, víte, je to, co se vynořuje zevnitř. Čím více čekáte, tím více je ovoce sladší. Čím rychleji něco dostanete, tím rychleji to ztratíte. Přichází to a odchází. Ale když víte, jak zvládnout určité věci, zůstane po delší dobu. Zůstane navždy.

Tak tady Dhana čekal. Kdy bude Thákur jíst? Matka ho volala. Řekl: "Ne, ne, ne, čekám na Thákura, až dokončí své jídlo. Až Thákur skončí své jídlo, pak budu jíst." 
Tady budeme sedět a přemýšlet: "Kdy Svámidží skončí? Chci jít domů a jíst. Mám pěkně uvařené jídlo."

Tak zde Dhana seděl, dál a dál, přemýšlel, kdy bude Thákur jíst, a Thákur se na něj díval, zajímal se, říkajíc si: "Uvidíme, jak dlouho na mne můžeš čekat? Jak dlouho můžeš po mně toužit? Ćekal jsem na tebe po mnoho životů. Nejen jeden život. Víte, nejenom jeden život." Zde Thákurdží řekl: "Chcete-li získat tuto oddanost, uvědomte si, že jsem čekal na tu chvíli, po mnoho životů. Přišli jste sem tolikrát! Toužím po vaší oddanosti. Toužím být ve vaší přítomnosti!" A tak ho nechal také čekat.

Dhana začal plakat a plakal, vzlykajíc:"Thákure, co jsem udělal? Neznám žádnou mantru, nic. To je důvod, proč nejíš!" Samozřejmě, víte, existuje hranice na vše. Je také limit, kdy Pán nemůže vidět bhaktu trpět. Jak může vidět 4 leté dítě trpět?

Tak se manifestoval. Začal jíst chléb a cukr. Víte, když jíte, dělá to nějaký zvuk. Zvlášť když budete jíst cukrové bonbóny, co se stane? Musíte bonbony rozdrtit. To dělá zvuk. Takže stejným způsobem, když Dhana uslyšel, že Thákudží jí, otevřel oponu a ke svému úžasu se ocitl tváří v tvář Kršnovi. Nemohl se udržel. Prostě začal plakat. Kršna, když se na Něj podíval, se usmál, a když viděl Dhanu plakat z lásky k Němu, začal také plakat.

Tak Dhana, každý den, sloužil Kršnovi, jeho Thákurovi. Pro něj, "Thákur" a "Bhagaván", všechna tato jména byli jen jeho kamarádi. Neviděl žádný rozdíl. Nevěděl, že Bhagaván je ten, před kterým stojíte a modlíte se k Němu. A nevěděl, že Kršna je stejný Bhagaván, který stvořil celý vesmír, který stvořil celý svět. Nevěděl o tom. Pro něj, on Kršnu miloval. Miloval Ho celým svým srdcem, víte? A den za dnem jeho láska rostla víc a víc. Tato bhakti - oddanost uvnitř něj čím dál více rostla.

(Pokračování....)