pátek 11. února 2011

Co milujeme doopravdy? 2.část


Swami Vishwananda vysvětlil: Protože něco s nižší kvalitou nemůže dosáhnout na něco, co je na vyšší rovině.

Je to stejné, jako když řekneme, že milujeme Boha a přitom jsme v sobě tu lásku ještě neobjevili. Musíme ještě hledat, musíme kopat hluboko uvnitř, ne venku, protože všechno začíná především zde. Když nejste schopni se uklidnit, když se vám nepodaří zastavit mysl, je to velmi obtížné. První krok je ten, že se snažíte zklidnit. Co se potom děje uvnitř? Jste trochu klidnější. Cítíte trochu radosti. Ale to není všechno. Mnoho lidí to cítí a říká: „Ano. Dosáhl jsem toho!“ A později se někdo zeptá? “Jak se ti daří?“ Odpovíte: „No, cítil jsem tu lásku jenom dva týdny a po dvou týdnech vyprchala.“

Nebo přijdete sem, cítíte tuto Lásku, ale potom je konec. Ale tato láska vlastně nemá konec, nikdy nekončí. Je tady, ale rozum ji zakrývá.

Jsou tu nějaké možnosti k udržení plamene Lásky ve vás?

Navazujte vždycky kontakt s lidmi. Ale když řeknu „interakce mezi lidmi“, tak spolu lidé začnou bezvýznamně klábosit. Taková jsou setkání v dnešní době, že ano? Mluvte však o duchovních věcech, mluvte o tom co cítíte, vyprávějte o Bohu, víte? Čím víc mluvíte o Bohu, tím více bude tato Láska ve vás růst a růst. Nebude vás provázet pouze dva týdny, ale bude pořád s vámi. Budeme ji vždy cítit. To měl Kristus na mysli, když pravil: „Jsou-li dva nebo tři pospolu v Mém Jménu, jsem s nimi“. Tito 'dva nebo tři' označují vzájemnou lásku, ne to, že člověk žvaní o banálních věcech, nýbrž to, že člověk v sobě probouzí Božskou Lásku.

A když se tato Láska začne probouzet, je touha po ní taková, jako když dáte někomu báječný dort. Chcete pak znovu a znovu kousek toho dortu.“

Žádné komentáře: