Swámímu Vishwanandovi bylo zhruba 14 let. Chodil do školy, když jednou mi zavolal do práce.“Víš, tetičko, že se dnes v mém pokoji objevilo vibhuti?“ Jeho hlas zněl zmateně a snad ani nerozuměl, co se stalo. Řekla jsem mu, ať se nebojí, že se k němu přijdu se svou rodinou podívat, až dokončím práci. Když jsme přijeli, každý vypadal ohromeně při pohledu na vibhuti pokrývající místnost a materializující se na stěnách. Při prvním dojmu se každý domníval, že to jsou vlhké, odpadající části zdi. Tetička žíjící poblíž zkusila vibhuti ze zdi setřít hadříkem, ale nedařilo se jí to, a začala se jí motat hlava. Když se vracela domů, chodník přede dveřmi byl též pokryt vibhutim. Swámího matka byla v šoku a dost překvapená z toho, co se vše dělo. Brzo poté, co se začalo objevovat vibhuti, lidé ze sousedství, z přilehlých oblastí a brzo i ze všech koutů Mauriciu začali přicházet, aby na vlastní oči viděli zázraky, které se děly. (Od tetičky Swámího Vishwanandy)
Překlad: J.O./Č.R.
Žádné komentáře:
Okomentovat