Dnes ráno jsme vstali v 6 hodin a posnídali, protože jsme už v 6:45 museli sedět v autobusu, abychom mohli vyzvednout Swamiho na letišti. Stačil jsem si dokonce do 6:44 udělat na čele tilak a nebyl jsem ani poslední, kdo nastoupil do autobusu. Na letišti jsme museli koupit "airport tickets" za 60 rupií ke vstupu na letiště. Guruji přišel po pouhých 10 minutách čekání. Každý byl samozřejmě ze setkání s ním velmi vzrušený.
Když si oblékl svůj indický oděv, nastupili jsme všichni do autobusu, a jeli do prvního chrámu naší cesty, Kalighat Templu. Kalighat je jeden ze 51 Shakti Peeths v Indii, je to místo, kde spadl na zem prst Sati. Okolí chrámu bylo plné života a barev! Musel to být pořádný kulturní šok pro všechny účastníky, kteří tu byli poprvé. Skoro polovička účastníků nebyla předtím ješte nikdy v Indii a Kalighat Templ je zcela určitě něco jiného, než všechno, co dosud viděli.
Když jsme vešli do chrámu, museli jsme si sundat boty a vstoupit na "ne docela čistou" chrámovou podlahu. Kali je v tomto chrámu přítomna v podobě kamene s velkýma očima a velkým jazykem na něm. Když jsme dostali darshan a byli skoro utlačeni několika horlivými osobami, byli jsme zavedeni do prostoru za svatyní, kde jsme si mohli na nějaký čas sednout a meditovat. Guruji si velmi užíval tamější "setkání" s Kali.
Když si oblékl svůj indický oděv, nastupili jsme všichni do autobusu, a jeli do prvního chrámu naší cesty, Kalighat Templu. Kalighat je jeden ze 51 Shakti Peeths v Indii, je to místo, kde spadl na zem prst Sati. Okolí chrámu bylo plné života a barev! Musel to být pořádný kulturní šok pro všechny účastníky, kteří tu byli poprvé. Skoro polovička účastníků nebyla předtím ješte nikdy v Indii a Kalighat Templ je zcela určitě něco jiného, než všechno, co dosud viděli.
Když jsme vešli do chrámu, museli jsme si sundat boty a vstoupit na "ne docela čistou" chrámovou podlahu. Kali je v tomto chrámu přítomna v podobě kamene s velkýma očima a velkým jazykem na něm. Když jsme dostali darshan a byli skoro utlačeni několika horlivými osobami, byli jsme zavedeni do prostoru za svatyní, kde jsme si mohli na nějaký čas sednout a meditovat. Guruji si velmi užíval tamější "setkání" s Kali.
Krátce po jídle jsme dorazili k domu Matky Terezy. Navštívili jsme její samadhi (hrobku). U vchodu visela na indické poměry nezvyklá cedule. Bylo na ní napsáno: "Prosíme NEZOUVAT boty"...
Uvnitř bylo velké ticho a atmosféra plná míru. Swami a všichni ostatní meditovali přibližně 15 minut vedle hrobky Matky Terezy. Později jsme navštívili malou výstavu o jejím životě ve vedlejší místnosti.
Bylo velmi působivé vidět kolik oddanosti tato žena v sobě nesla aby upozornila na rozdíl ve světě, rozdíl pro ty, kteří měli méně než nic.
Jeden z jejích citátů byl " Ráda bych, aby lidé zvenčí neviděli už mne, nýbrž aby místo mne viděli Ježíše". Tak velká byla její láska k Ježíšovi, že chtěla s Jeho osobou úplně splynout. Kromě toho řekla, že muka, která Ježíš musel trpět na kříži, jsou tatáž muka, která vidí dnes u lidí na ulici. Její místnost, ve které bydlela a pracovala - o nic větší, než naše malé pokoje ve Springen - byl přímo nad kuchyní, kde bylo přes den extrémní horko. Přesto si nikdy neztěžovala a bydlela v této místnosti po celý život.
Sestry byly moc milé a dali nám malé kousky z oděvu Matky Terezy. Přes (nebo právě kvůli?) drsné podmínky a tvrdému životu, který vedly, měly všechny bez vyjímky široký úsměv na tváři a jejich oči zářily štěstím. Bylo vidět, že zasvětily opravdu svůj celý život a bytí tomu, aby sloužily Kristu tím, že slouží člověku.
Uvnitř bylo velké ticho a atmosféra plná míru. Swami a všichni ostatní meditovali přibližně 15 minut vedle hrobky Matky Terezy. Později jsme navštívili malou výstavu o jejím životě ve vedlejší místnosti.
Bylo velmi působivé vidět kolik oddanosti tato žena v sobě nesla aby upozornila na rozdíl ve světě, rozdíl pro ty, kteří měli méně než nic.
Jeden z jejích citátů byl " Ráda bych, aby lidé zvenčí neviděli už mne, nýbrž aby místo mne viděli Ježíše". Tak velká byla její láska k Ježíšovi, že chtěla s Jeho osobou úplně splynout. Kromě toho řekla, že muka, která Ježíš musel trpět na kříži, jsou tatáž muka, která vidí dnes u lidí na ulici. Její místnost, ve které bydlela a pracovala - o nic větší, než naše malé pokoje ve Springen - byl přímo nad kuchyní, kde bylo přes den extrémní horko. Přesto si nikdy neztěžovala a bydlela v této místnosti po celý život.
Sestry byly moc milé a dali nám malé kousky z oděvu Matky Terezy. Přes (nebo právě kvůli?) drsné podmínky a tvrdému životu, který vedly, měly všechny bez vyjímky široký úsměv na tváři a jejich oči zářily štěstím. Bylo vidět, že zasvětily opravdu svůj celý život a bytí tomu, aby sloužily Kristu tím, že slouží člověku.
Poté, co jsme Matku Terezu opustili, šli jsme navštívit Jagadbandhu Prabhu. Je považován za inkarnaci Nityanandy, bratra Chaitanyi. Zemřel ve věku pouhých 27 let. Je zmíněn v knize "Světci z Bengálska", kerou možná někteří z vás četli.
Kněží v tomto chrámu nás srdečně přijali. Třebaže nemluvili ani anglicky ani Hindi (jenom bengálsky), byl to přesto krásný "rozhovor".
Další chrám, který jsme navštívili byl "Shri Shri Mahanam Angam", který je zasvěcen Chaitanyovi a jiným svatým, kteří chválí svým recitováním Boží jméno. Zdrželi jsme se jen na krátkou dobu, protože přednáška probíhala v bengálštině a nikdo z nás vůbec nerozuměl o co se jedná. Proslov byl tak jako tak brzy ukončen, protože když jsme stáli u u knižního krámku a chtěli zakoupit nějaké knihy a obrázky, vypadla náhle elektřina a celý chrám byl ponořen ve tmě (a tichu).
Příští den jsme pokračovali v 9 hodin ráno. Jeli jsme přibližně jednu hodinu ke chrámu v Dakshineshwaru. Tam jsme koupili několik krásných girland z ibiškových květů a měsíčků.
Zařadili jsme na cca 15 minut na darshan a měli pak možnost (v mém případě už podruhé) pozdravit Dakshineshwari Kali, stejnou murti, kterou po mnoho let uctíval Ramakrishna.
Potom jsme šli k jeho domu meditovat. Bylo moc, moc krásné tam sedět a vnímat Jeho Božskou energii. Byl to velký kontrast k Templu Kalighat, který jsme navštívili v předchozí den. Swami řekl, že Kali je v obou chrámech stejnou měrou přítomna, ale k Dakshineshwaru nepřicházejí lidé jenom proto, aby Ji prosili nebo žebrali o věci, ale že přicházejí z lásky a oddanosti, to je důvod, proč je tam mnohem líbeznější než v jiném chrámu. Potom jsme dostali hodinu času na nákup, což přirozeně většina uvítala. I mně se podařilo koupit několik Kali-upomínek:-)
Zpět v autobusu, poté, co jsme se asi 20 minut snažili v jedné úzké ulici zahnout do zatáčky, jsme to nakonec přece jen úspěšně zvládli vydat se na cestu do Ramakrishna Mathu, hlavního sídla Ramakrishna Misse, která byla založena jeho velkým žákem Swamim Vivekanandou.
Bylo to velmi zajímavé vidět tento velký areál s univerzitou, školami a chrámy. Bohužel jsme nesměli fotografovat. Mylo tam mimo jiné místo posledního odpočinku Ramakrishny a také Sarada Devi, jeho manželky a duchovní partnerky.Vnímal jsem tam obzvlášť silně její přítomnost a podařilo se mi poprvé se s ní v nitru "spojit", z čehož jsem měl velikou radost.
Zvlášť skvělá byla návštěva muzea se všemi těmi předměty, oděvy atd., které se svým manželem používala a my jsme skrze ně mohli mít podíl na jejich životě a energii. Když jsme konečně vyšli z muzea byla už tma a neměli jsme už dost času jet k chrámu Baba Lokenath, který zavírá už v 19 hod.
Žádné komentáře:
Okomentovat