Inspirace od Mahavatára Babajího

Text a zvukový záznam promluvy Sri Swamiho Vishwanandy o Velikonocích 2011

Velikonoční neděle 2011

Krátká promluva Sri Swamiho Vishwanandy

Kaple ve Shree Peetha Nilaya, Německo

(mírně upraveno)

Když čteme Evangelium, tak vidíme, že Kristus, Syn, nežli přišel ON, přišel již předchůdce, aby JEMU připravil cestu. Obdobně, kdykoli se inkarnuje Mistr, neinkarnuje se pouze Sám o sobě, nýbrž vždy spolu se svou legií. Dokonce když byli Apoštolové později svolaní za různých okolností do svých životů, byli již připraveni, protože přišli úplně zhora.

A vidíte pokoru Krista ve smrti, v tom, že na Sebe vzal Kříž a poté, třetího dne v tom, jak ukázal, že ON je víc než tělo, ukázal, že Bůh je mimo život a smrt. Zrodil se opět z mrtvých. Byl znovu na živu, aby ukázal, ze uvnitř lidského těla se nachází duchovní tělo a když je člověk v doteku s tímto duchovním tělem, tak je spojen s Kristem uvnitř sebe. Člověk se probudí uvnitř svého Já s Kristem. To je to, co řekl Kristus, „Já jsem Cesta, Pravda a Světlo. Není jiné cesty k Otci, nežli skrze Mne“, což znamená, dokud člověk není jako Syn Boží.

Rovněž tak dokud se člověk nestane takovým jako všichni Světci, kteří byli Jedno s Kristem, zůstane realizace nebo plnost Božího mysteria lidským očím skryta, lidské mysli skryta. Jen tehdy, když jsme ve spojení s Kristem, když jsme spojeni s Božstvím a když je tato Láska probuzena – ne taková láska, jakou chápeme tady v mysli, nýbrž Láska, která je daleko hlouběji uvnitř vlastního Já – z hloubi vašeho srdce se tato Láska vzbudí, potom působí Kristus skrze každého.

Takže, Christ is Risen!! (Christos Anesti!)

Truly He is Risen!! (Alithos Anesti!)

Kristus je vzkříšen !!

Vpravdě, On je vzkříšen!

Kristus byl Láska a Radost

Šrí Swámí Vishwananda:

Kristus byl ve skutečnosti Láska, víte a tuto podobu Krista už v křesťanství nezobrazujeme.
Když se podíváte na ikonu nebo na sochu Krista, vypadají tak zbědovaně, ale Kristus zosobňoval Radost.

Takhle lidé chápou jeho poselství o Lásce.

Jednou jsem se Ho (Ježíše Krista) ptal, jestli také tančil.

Řekl: „Samozřejmě, že jsem tančil.“

( Výňatek z knihy JUST LOVE)

Dobrý pastýř – cesta do Izraele (1. část)

Promluva Swámího Vishwanandy při darshanu v obecním sálu Heidenrod-Springen,

dne 1. listopadu 2009:

Srí Swámí Vishwananda: „Jai Gurudev!“ (Publikum: Jai Gurudev!)

„Dnes budu mluvit o své cestě do Izraele, ze které jsem se včera vrátil a která byla velmi krásná.
Bylo nás 28 nebo 29 osob. Podívejte, když mluvíme o Izraeli, tak na to každý má svůj vlastní náhled. Pokud to sami nezažijete, je to úplně jiné, než to, co o tom čtete. Můžete číst například Bibli, ale když jste na místě, je to něco úplně jiného. Byla to cesta, na které jsme prožili mnohé, o čem jsme četli a o čem víme. Od našeho dětství jsme už jistě hodně o tom slyšeli, ale být skutečně tam, je neuvěřitelné. Přesně tak to je, když čtete o životě Krishny. Když jste ale potom v Brindavánu, je to zase něco jiného. Musíte se na to naladit. Stejně tak je to v Jeruzalémě, Betlému a v krajině kolem jezera Genezareth. Ta místa byla zcela jedinečná, protože tudy kráčel Kristus a lidská víra je udržovala při životě. Způsob, jakým cítím Já a ostatní, je přirozeně různý. A legrační bylo, že jsem během cesty nemluvil o tom, jak jsem cítil, nýbrž nechal každého vyprávět. Bylo velmi krásné vidět pocity a názory každé jednotlivé osoby. Všichni mluvíme o tomtéž Kristovi, ale každý se dívá z jiné perspektivy. Jedni se dívají zprava a druzí zleva a přece je krásné to zažít. Ale nejkrásnějsí je, když člověk může vidět očima srdce. Když se díváte očima srdce, tak uvidíte, že všechna ta místa jsou zde (ve vašem srdci). Všechna existují ve vás. Jdete na poutní místa, abyste si vzpomněli na to, co máte v sobě.
Někdy se musíme dívat ven, abychom odhalili co je uvnitř. My lidé tak fungujeme. Velmi často zapomínáme, co v sobě neseme, až na to přijdeme. Proto je na světě tolik poutních míst. Ovšemže se u poutního místa nejedná o místo samo, ale o to, že si vzpomenete. Vzpomínka, o které mluvil Kristus. Ať už učil cokoliv, nebyla to žádná dogmata. Všechno, co nás učil, se týkalo lásky. A to je to nejjednodušší, třebaže to často zapomínáme. Dodržujeme tak mnoho věcí, jako „to a ono nemám dělat“. Je toho tolik, že zapomínáme, co musíme dělat.
Vzpomínám si, že jsem jednou, když jsem studoval teologii, řekl biskupovi: „Všechno, co jsi mě učil, byla dogmata. Ani jedinkrát jsi nemluvil o Kristově lásce. Ani jednou jsi nemluvil o tom, jak opravdu žil.“
Čteme Bibli, čteme, že byl se svými žáky, a mnoho dalších věcí a přesto byl také velmi živým člověkem.“