Promluva Swámího Vishwanandy při darshanu v obecním sálu Heidenrod-Springen,dne 1. listopadu 2009:
Srí Swámí Vishwananda: „Jai Gurudev!“ (Publikum: Jai Gurudev!)
„Dnes budu mluvit o své cestě do Izraele, ze které jsem se včera vrátil a která byla velmi krásná.
Bylo nás 28 nebo 29 osob. Podívejte, když mluvíme o Izraeli, tak na to každý má svůj vlastní náhled. Pokud to sami nezažijete, je to úplně jiné, než to, co o tom čtete. Můžete číst například Bibli, ale když jste na místě, je to něco úplně jiného. Byla to cesta, na které jsme prožili mnohé, o čem jsme četli a o čem víme. Od našeho dětství jsme už jistě hodně o tom slyšeli, ale být skutečně tam, je neuvěřitelné. Přesně tak to je, když čtete o životě Krishny. Když jste ale potom v Brindavánu, je to zase něco jiného. Musíte se na to naladit. Stejně tak je to v Jeruzalémě, Betlému a v krajině kolem jezera Genezareth. Ta místa byla zcela jedinečná, protože tudy kráčel Kristus a lidská víra je udržovala při životě. Způsob, jakým cítím Já a ostatní, je přirozeně různý. A legrační bylo, že jsem během cesty nemluvil o tom, jak jsem cítil, nýbrž nechal každého vyprávět. Bylo velmi krásné vidět pocity a názory každé jednotlivé osoby. Všichni mluvíme o tomtéž Kristovi, ale každý se dívá z jiné perspektivy. Jedni se dívají zprava a druzí zleva a přece je krásné to zažít. Ale nejkrásnějsí je, když člověk může vidět očima srdce. Když se díváte očima srdce, tak uvidíte, že všechna ta místa jsou zde (ve vašem srdci). Všechna existují ve vás. Jdete na poutní místa, abyste si vzpomněli na to, co máte v sobě.
Někdy se musíme dívat ven, abychom odhalili co je uvnitř. My lidé tak fungujeme. Velmi často zapomínáme, co v sobě neseme, až na to přijdeme. Proto je na světě tolik poutních míst. Ovšemže se u poutního místa nejedná o místo samo, ale o to, že si vzpomenete. Vzpomínka, o které mluvil Kristus. Ať už učil cokoliv, nebyla to žádná dogmata. Všechno, co nás učil, se týkalo lásky. A to je to nejjednodušší, třebaže to často zapomínáme. Dodržujeme tak mnoho věcí, jako „to a ono nemám dělat“. Je toho tolik, že zapomínáme, co musíme dělat.
Vzpomínám si, že jsem jednou, když jsem studoval teologii, řekl biskupovi: „Všechno, co jsi mě učil, byla dogmata. Ani jedinkrát jsi nemluvil o Kristově lásce. Ani jednou jsi nemluvil o tom, jak opravdu žil.“
Čteme Bibli, čteme, že byl se svými žáky, a mnoho dalších věcí a přesto byl také velmi živým člověkem.“
Srí Swámí Vishwananda: „Jai Gurudev!“ (Publikum: Jai Gurudev!)
„Dnes budu mluvit o své cestě do Izraele, ze které jsem se včera vrátil a která byla velmi krásná.
Bylo nás 28 nebo 29 osob. Podívejte, když mluvíme o Izraeli, tak na to každý má svůj vlastní náhled. Pokud to sami nezažijete, je to úplně jiné, než to, co o tom čtete. Můžete číst například Bibli, ale když jste na místě, je to něco úplně jiného. Byla to cesta, na které jsme prožili mnohé, o čem jsme četli a o čem víme. Od našeho dětství jsme už jistě hodně o tom slyšeli, ale být skutečně tam, je neuvěřitelné. Přesně tak to je, když čtete o životě Krishny. Když jste ale potom v Brindavánu, je to zase něco jiného. Musíte se na to naladit. Stejně tak je to v Jeruzalémě, Betlému a v krajině kolem jezera Genezareth. Ta místa byla zcela jedinečná, protože tudy kráčel Kristus a lidská víra je udržovala při životě. Způsob, jakým cítím Já a ostatní, je přirozeně různý. A legrační bylo, že jsem během cesty nemluvil o tom, jak jsem cítil, nýbrž nechal každého vyprávět. Bylo velmi krásné vidět pocity a názory každé jednotlivé osoby. Všichni mluvíme o tomtéž Kristovi, ale každý se dívá z jiné perspektivy. Jedni se dívají zprava a druzí zleva a přece je krásné to zažít. Ale nejkrásnějsí je, když člověk může vidět očima srdce. Když se díváte očima srdce, tak uvidíte, že všechna ta místa jsou zde (ve vašem srdci). Všechna existují ve vás. Jdete na poutní místa, abyste si vzpomněli na to, co máte v sobě.
Někdy se musíme dívat ven, abychom odhalili co je uvnitř. My lidé tak fungujeme. Velmi často zapomínáme, co v sobě neseme, až na to přijdeme. Proto je na světě tolik poutních míst. Ovšemže se u poutního místa nejedná o místo samo, ale o to, že si vzpomenete. Vzpomínka, o které mluvil Kristus. Ať už učil cokoliv, nebyla to žádná dogmata. Všechno, co nás učil, se týkalo lásky. A to je to nejjednodušší, třebaže to často zapomínáme. Dodržujeme tak mnoho věcí, jako „to a ono nemám dělat“. Je toho tolik, že zapomínáme, co musíme dělat.
Vzpomínám si, že jsem jednou, když jsem studoval teologii, řekl biskupovi: „Všechno, co jsi mě učil, byla dogmata. Ani jedinkrát jsi nemluvil o Kristově lásce. Ani jednou jsi nemluvil o tom, jak opravdu žil.“
Čteme Bibli, čteme, že byl se svými žáky, a mnoho dalších věcí a přesto byl také velmi živým člověkem.“
Žádné komentáře:
Okomentovat